LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

V posledním roce a půl se neustále mluví o onemocnění COVID-19. To ale zdaleka neznamená, že by nás přestala ohrožovat i jiná, často velmi závažná, infekční onemocnění. Typicky například „obyčejná“ chřipka či HIV infekce. K této problematice odpověděl na otázky redakce LKS prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D., z Kliniky infekčních nemocí LF UK a Fakultní nemocnice Na Bulovce.

prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D.

V současnosti se mluví hlavně o onemocnění COVID-19, ale stále jsou tu i další – a nebezpečné – infekční choroby. O jaké jde a jaký je jejich výskyt?

Samozřejmě všechno, co je spojené s nemocí COVID-19, v posledním roce a půl zcela významně ovlivnilo jak činnost médií všeho druhu, tak i odborný diskurz, a mohl by tak vzniknout dojem, jako kdyby kromě covidu už žádné jiné infekční nemoci neexistovaly. Nechci se zde pouštět do úvah, jakým způsobem a v jaké míře ovlivnila pandemie covidu situaci ve výskytu jiných onemocnění, např. onkologických či kardiovaskulárních, ale například ve vývoji situace ohledně výskytu HIV infekce k žádným dramatickým změnám u nás nedošlo.

Opravdu veliké překvapení nám ale uchystala chřipka A i B. Před počátkem podzimu 2020 totiž mezi odborníky panovaly velké obavy z možného souběhu epidemie covidu a sezonní chřipky. Výskyt chřipky však byl ve světě minimální a například u nás nebyla toto infekce v uplynulé sezoně zachycena vůbec. Jestli k tomu přispěla masově užívaná protiepidemická opatření, nebo ve hře byly i jiné faktory, není jasné, ale covid v posledním roce opravdu „zcela opanoval svět respiračních infekcí“.

V současné situaci tak není lehké dělat předpovědi do budoucnosti, přesto bych si ale potenciál chřipkových virů v žádném případě netroufnul podceňovat. Problémem totiž je, že prakticky celosvětová populace kvůli absenci cirkulace chřipkových virů vyšla z každoročního tréninku, a my nevíme, jaké to bude mít následky pro budoucí konfrontaci s touto infekcí. Nepřítomnost chřipkových virů v populaci nám také může nesmírně zkomplikovat aktualizaci chřipkových vakcín pro budoucí sezony, určitou nadějí by do budoucna mohly být chřipkové vakcíny univerzální, které nereagují na driftové změny hemaglutininu, ale cílí na konzervativní struktury tohoto virového proteinu. Osobně si také myslím, že v dohledné budoucnosti budeme mít k dispozici kombinovanou vakcínu účinnou jak proti covidu, tak i proti chřipce.

Specializujete se na HIV infekci. Jak pokročil výzkum tohoto onemocnění, jaké jsou aktuální trendy?

Nemoc AIDS byla rozpoznána v polovině roku 1981, čili letos jsme oslavili již čtyřicáté „narozeniny“ této infekční choroby. Za tuto dlouhou dobu jsme se toho o problematice infekce HIV na jedné straně dozvěděli ohromně moc, na straně druhé stále ještě nerozumíme především imunopatogenezi této infekce natolik, abychom byli schopni vyvinout jednak eradikační léčbu, tak také spolehlivě účinnou preventivní vakcínu. Když se mě někdy studenti ptají, zda je na poli problematiky nakažlivých nemocí či infekce HIV ještě co objevovat, připomínám jim to s tím, že mohou být úplně klidní, poněvadž příležitostí stát se slavným a bohatým je zde stále ještě dost a dost.

Kolik je HIV pacientů a jaké procento se léčí?

Jaké jsou přesné počty lidí s HIV infekcí ve světě, můžeme jen odhadovat. Světová zdravotnická organizace uvádí, že na světě nyní žije kolem 38 milionů lidí s HIV infekcí, ročně se nově nakazí kolem 1,7 milionů osob a asi 700 000 lidí ročně na AIDS umírá. Dle údajů Státního zdravotního ústavu bylo v České republice k 30. 6. 2021 kumulativně diagnostikováno (tzn. všech dohromady od prvého případu v roce 1985) celkem 3969 případů HIV infekce, z toho na AIDS zemřelo celkem 344 osob, dalších 179 osob zemřelo bez přímé souvislosti s infekcí HIV. Kromě toho se odhaduje, že u nás žije asi 700 – 800 dalších nakažených osob, u kterých HIV infekce dosud diagnostikována nebyla. V posledních letech u nás bývá diagnostikováno mezi 250 až 300 případy ročně, což z nás činí stále jednu ze zemí s nejnižší incidencí a prevalencí HIV infekce vůbec.

Co se antiretrovirové terapie týče, tak dnes doporučujeme zahájit léčbu co nejdříve po stanovení diagnózy. Odhaduje se, že nyní má ve světě k antiretrovirové léčbě přístup kolem 70 % všech nakažených. Bohužel ke zbývajícím 30 % se léky nedostanou především kvůli jejich stále vysoké ceně. V ČR je léčba nabízena bez výjimky každému novému pacientovi, bohužel stále někteří pacienti mají z léčby obavy a snaží se její zahájení oddálit. Škodí tak nejen sobě, ale také tím vystavují riziku přenosu infekce své sexuální partnery.

Jaký je efekt této léčby?

V současné době máme k dispozici několik desítek přípravků, které se dělí do skupin dle mechanismu účinku. Standardní léčebný režim sestává z kombinace obvykle tří léků ze dvou skupin. Vždy se snažíme o maximálně individualizovaný přístup – čili kombinace volíme pro každého pacienta jednak dle aktuálního vyšetření virové resistence, tak také dle případných nežádoucích účinků.

Současná moderní antiretrovirotika jsou ve srovnání s přípravky, které byly k dispozici v devadesátých letech minulého století, mnohem účinnější, lépe odolávají vzniku resistence, jsou lépe snášena a také mají mnohem lepší farmakokinetiku. Většina pacientů tak dnes užívá jednu tabletu denně, ve vývoji jsou však již dnes přípravky, které bude možno aplikovat v mnohem delších intervalech, až v řádu měsíců. V naprosté většině případů se pozitivní efekt léčby dostavuje velmi rychle, zlepšuje obranyschopnost organismu a přítomnost viru v krvi a dalších tělesných tekutinách klesá na nedetekovatelné hodnoty (tzv. nulová virová nálož čili negativita HIV RNA PCR testu).

Základním faktorem úspěchu léčby ze strany pacienta je maximální adherence k léčbě, čili absolutně přesné užívání léků bez vynechání jediné dávky. Antiretrovirová terapie tak naprosté většině pacientů zajišťuje vysokou kvalitu života se zachováním plné práceschopnosti. Dnes víme, že pacienti s dlouhodobě nedetekovatelnými hodnotami viru v krvi nejsou zdrojem infekce, a tak mohou tyto osoby za předpokladu informování svého sexuálního partnera mít pohlavní styk bez nutnosti používání bariérových metod ochrany.

Co by měl mít stomatolog zejména na mysli, pokud ošetřuje takto infekčního pacienta? Ale vlastně vůbec nemusí vědět, že je pacient infekční...

Každý zdravotník by především měl dle charakteru své práce důsledně dbát na dodržování všech zásad prevence přenosu infekce z pacienta na sebe či jiného pacienta. Osoby, u kterých byla infekce HIV diagnostikována, jsou v ČR povinné o tom informovat zdravotníky, kteří jim poskytují péči. Jak již ale bylo uvedeno výše, žije s námi několik set osob, u kterých dosud diagnóza HIV infekce stanovena nebyla.

Má-li HIV pozitivní pacient prokazatelně dlouhodobě nedetekovatelnou virovou nálož, je riziko přenosu HIV infekce z krve, slin či ostatních tělesných tekutin nulové, a není tedy třeba žádných zvláštních opatření nad rámec standardních postupů prevence přenosu infekcí.

Při ošetřování pacientů s krví přenosnými infekcemi, jako je kromě HIV infekce s vysokou virovou náloží také např. hepatitida C, je samozřejmě nutné dodržovat bezpečnostní opatření ve zvýšené míře a v případě expozice infekčním materiálem neprodleně kontaktovat spádové HIV centrum k případnému zahájení postexpoziční profylaxe.

Vyskytují se u HIV pacientů nějaké typické projevy přímo v dutině ústní?

Postižení dutiny ústní patří k častým projevům infekce HIV, zvláště v pozdějších stadiích s hlubokým imunodeficitem. Nejobvyklejšími projevy jsou soor a leukoplakie jazyka, časté jsou rovněž ulcerózní léze sliznice a také onemocnění parodontu. Kromě HIV se na výskytu těchto projevů podílí také řada dalších agens včetně původců ostatních sexuálně přenosných infekcí. U osob s HIV infekcí se také častěji než v běžné populaci vyskytují onemocnění slinných žláz včetně Sjögrenova syndromu.

Žádný z výše uvedených projevů však není jednoznačně patognomický pro infekci HIV, a tak je vždy nutné hodnotit jeho význam v kontextu s celkovým klinickým stavem a komplexní anamnézou. Přesto však to může být právě zubní lékař, který první na možnost přítomnosti HIV infekce pacienta upozorní.

Prof. MUDr. Ladislav Machala, Ph.D.

Je naším předním odborníkem v oblasti HIV infekce – AIDS. Vystudoval medicínu na Karlově univerzitě. Před 35 lety začínal svou profesní dráhu lékaře na infekčním oddělení Fakultní nemocnice Na Bulovce. Stál u zrodu HIV centra, které je v současnosti největší svého druhu v ČR. Ve specializovaném centru FN Bulovka léčil už na stovky pacientů. Na 3. lékařské fakultě UK přednáší obor infekčních nemocí.

18. 9. 2021

LKS 09/2021

Print: LKS. 2021; 31(9): S130 – S131

Autor:

Fotografie

  • Archiv Ladislav Machaly

Rubrika:

Téma: