Vnímáte Českou stomatologickou komoru jako partnera a spoluhráče?

Samozřejmě ano. A to jako partnera z nejdůležitějších a nejbližších.

V ČR existuje celkem dvanáct profesních samospráv zřízených zákonem. Mít svoji vlastní komoru, to je výsada vysoce kvalifikovaných odborníků, kteří jsou schopni sami si stanovit podmínky pro výkon svého povolání a dokážou jejich dodržování kontrolovat. Profesní samosprávy se snaží spolupracovat a společně jednat se státem již proto, že mají společné problémy a obdobné úkoly.

Komory vedou registry osob vykonávajících dané svobodné povolání. Jsou garanty řádné kvalifikace a osvědčují splnění podmínek pro výkon svobodného povolání, specializovaných činností a vedoucích funkcí. Snaží se posuzovat personální zabezpečení pro výkon daných odborných činností. Organizujeme a odborně garantujeme celoživotní vzdělávání. Vykonáváme profesní dozor a disciplinární pravomoc vůči všem svým členům, kteří vykonávají dané svobodné povolání. A v neposlední řadě se snažíme hájit profesní zájmy svých členů. Vše, co jsem zde zmínil, dělají obě naše komory – ČLK a ČSK.

Lékařská komora se obdobně jako Česká stomatologická komora snaží plnit úlohu garanta kvality lékařské péče a strážce etiky výkonu lékařského povolání, který hájí profesní zájmy svých členů tak, aby lékaři mohli své povolání vykonávat co nejlépe. Společně s Českou lékárnickou komorou jsme zřizováni stejným zákonem, proto máme obdobné problémy. Avšak tím, co nás spojuje nejvíce, jsou naši pacienti a společný zájem o rozvoj českého zdravotnictví.

Je třeba připomenout, že v řadě zemí mají všeobecní lékaři a stomatologové dokonce jednu společnou komoru. Tak například můj přítel, prezident Polské lékařské komory Dr. Hamankiewicz, zastupuje všechny polské lékaře včetně stomatologů.

V čem vidíte styčné body mezi Českou stomatologickou komorou a Českou lékařskou komorou, například z hlediska prosazování zájmů členů obou komor apod.?

Jsem rád, že se nám v uplynulém volebním období podařilo prosadit to, aby se profesní komory staly účastníky tzv. meziresortního připomínkového řízení. Díky tomu máme více informací i možností, jak ovlivňovat připravovanou legislativu. V žádném případě to sice neznamená, že by všechny naše návrhy vláda akceptovala, ale pokud by někdo chtěl protlačovat nějaký zákon za našimi zády, tak jak se to v minulosti opakovaně dělo, měl by to dnes obtížnější.

Minimálně prestižní záležitostí jsou pak pravidelná jednání prezidentů profesních komor s předsedou vlády. Doufám, že i tato tradice, zahájená premiérem Sobotkou, zůstane do budoucna zachována.

Mám-li však být konkrétní, tak v současnosti se vedení našich komor snaží společně změnit pravidla pro elektronické recepty, tak aby tyto byly obdobně jako v Německu nebo v USA jednou z cest, jak pacientům předepsat léky. Tedy aby lékaři i pacienti měli právo volby a směli využívat nadále i klasické recepty papírové.

Společně také jednáme s ministerstvem financí o možných výjimkách z povinné elektronické evidence tržeb (EET), která podle našeho názoru nemá u nás, poskytovatelů zdravotních služeb, kteří pracujeme ve smluvním vztahu se zdravotními pojišťovnami, žádný význam v případě, pokud jsou naše hotovostní příjmy marginální.

Společně jsme se také ohradili proti zneužívání projektu „Zvláštní postupy pro vysoce kvalifikované zaměstnance z Ukrajiny“ (tzv. „Projekt Ukrajina“). Zdravotníky nemohou nahrazovat nekvalifikovaní cizinci. Lékaři, kteří se ucházejí o zaměstnání v České republice, musí splňovat kvalifikační podmínky vyplývající z našeho členství v EU a musí nejprve složit tzv. aprobační zkoušku. Naše komory varují před obcházením těchto pravidel a před možným závažným poškozením zdraví pacientů v důsledku neodborných zákroků prováděných nekvalifikovanými pracovníky. Protestujeme proti tomu, aby ustanovení § 36 zákona, o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, které mělo umožnit provádění ojedinělých výkonů špičkovým odborníkům za účelem předávání zkušeností našim lékařům, bylo zneužíváno k zaměstnávání osob bez řádného ověření jejich kvalifikace. U ministra A. Vojtěcha jsme neuspěli, proto jsem se obrátil přímo na předsedu vlády A. Babiše.

Lékařská komora také již dlouho vyjednává s ministerstvem spravedlnosti o novém zákoně o soudních znalcích. A do návrhu, který vláda předkládá Poslanecké sněmovně, se nám podařilo prosadit změny, ze kterých budou profitovat i stomatologové. Podle nového zákona může být odborně způsobilá k výkonu funkce znalce pouze ta osoba, která získala osvědčení (licenci) vydané příslušnou komorou zřízenou ze zákona, jde-li o znalecké odvětví v odbornostech, ve kterých o odbornost a etiku výkonu povolání dbá profesní komora zřízená zákonem. Zákon zavádí pravidelnou valorizaci odměny pro soudní znalce. Znalec však může vykonávat znaleckou činnost pouze v oboru, odvětví nebo specializaci, pro které má oprávnění znaleckou činnost vykonávat. A pokud nebude znalec vykonávat znaleckou činnost s odbornou péčí a nezávisle, dopustí se přestupku. Činnost soudních znalců představuje v současnosti závažný problém. Chybné a lajdácky zpracované znalecké posudky dostaly nejednoho z našich kolegů do závažných problémů. Věřím, že nás tedy také ČSK podpoří a že společně pomůžeme ministerstvu spravedlnosti nový zákon prosadit.

Jak vnímáte z pohledu lékaře význam a poslání zubního lékařství a jeho místo v mezioborové spolupráci při péči o pacienty?

Osobně považuji zubní lékařství za jednu z významných lékařských specializací, stejně jako například chirurgii nebo internu. To, že stomatologové studují již na lékařské fakultě jiný obor než jejich kolegové, to z mého pohledu nemění nic na tom, že všichni jsme lékaři a že nás spojuje zájem o blaho našich pacientů a společný respekt k etickým principům našeho povolání.

MUDr. Milan Kubek

Promoval na 1. LF UK v Praze v r. 1992. Do r. 2004 pracoval v nemocnici v Praze 9-Vysočanech nejprve jako sekundář na interním oddělení a poté jako samostatný ordinář pro angiologii. Od r. 2004 provozuje soukromou interní – angiologickou praxi. Problematikou organizace a financování zdravotnictví se zabývá od r. 1995. V letech 1999–2006 byl předsedou Lékařského odborového klubu – Svazu českých lékařů. Od r. 2004 do r. 2008 zastával funkci viceprezidenta Evropské federace lékařů zaměstnanců (FEMS). V letech 2009–2015 pracoval po dvě volební období ve funkci viceprezidenta Stálého výboru evropských lékařů (CPME). Od r. 1996 do r. 2004 byl předsedou OS ČLK Praha 9. Prezidentem České lékařské komory byl zvolen poprvé v lednu 2006, podruhé v listopadu 2010 a potřetí v listopadu 2015.