Od měchů a rozprašovačů k turbínkám
Bez stlačeného vzduchu ve všech možných technologických podobách je náš svět už po několik tisíciletí nepředstavitelný. Chyběla by nám kovářská výheň s mohutnými měchy a nebylo by ani tavby kovů v zubní laboratoři. Dámy by nemohly používat vonné rozprašovače a lékaři by zase byli ochuzeni o spreje všeho druhu. A samozřejmě by neexistovaly ani výkonné kompresory včetně těch, které pohánějí vzduchové turbínky v zubolékařských ordinacích.
V ordinacích zubních lékařů počínalo užití stlačeného vzduchu koncem 19. stol. přístroji na rozprašování – léčebných a dezinfekčních prostředků, nebo jen čisté vody. Bylo samozřejmě podmíněno poměrně pozdním vznikem dnes již osvědčených kompresorů. Jejich zdokonalování probíhalo několik desetiletí od 70. let 19. stol. až k výtečným konstrukcím ze 30. let 20. stol. Připomeňme, že se často v konstrukčním řešení snoubily oba známé přírodní živly – tedy vzduch a voda.
Ovšem až v r. 1955 vyvinul švédský inženýr Alfred Lysholm první šroubovité kompresory, a tak bylo umožněno, aby v r. 1957 byla realizována konstrukce skutečných turbínek v dnešním slova smyslu. Stalo se tak v USA pod zvukomalebným názvem airotor. Předchůdcem byla sice turbínka poháněna proudem vody, ta se ale neosvědčila.
První turbínky přicházely na dentální trh po špičkách. Zprvu pouze jako doplňkové příslušenství k stávajícím unitům, nebo jako doplňující samostatná, jednoúčelová zařízení, umístěná v bezprostřední blízkosti stávajících strojů. Prvenství patří firmě KaVo, která vyráběla přídatné turbínky už v r. 1959. Vývoj dal tomuto řešení za pravdu, a tak byly a i dnes jsou vzduchem poháněné turbínky součástí většiny unitů.
Fotogalerie
20. 10. 2018
Print: LKS. 2018; 28(10): 235
Autoři:
Fotografie
- Ladislav Šolc
Rubrika:
Téma:
Soubory ke stažení: