LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Bez stlačeného vzduchu ve všech možných technologických podobách je náš svět už po několik tisíciletí nepředstavitelný. Chyběla by nám kovářská výheň s mohutnými měchy a nebylo by ani tavby kovů v zubní laboratoři. Dámy by nemohly používat vonné rozprašovače a lékaři by zase byli ochuzeni o spreje všeho druhu. A samozřejmě by neexistovaly ani výkonné kompresory včetně těch, které pohánějí vzduchové turbínky v zubolékařských ordinacích.

V r. 1909 vyrobila neznámá francouzská firma tento rozprašovač na léčebné roztoky, dezinfekční prostředky nebo i čistou vodu. Baterie poháněly jeho malý kompresor. Základní deska je z poniklované lité mosazi, nad ní je další deska z mramoru s nástavbami na vyměnitelné nádobky. Úspěšné a praktické řešení se stalo o deset let později také součástí prvních unitů.

V ordinacích zubních lékařů počínalo užití stlačeného vzduchu koncem 19. stol. přístroji na rozprašování – léčebných a dezinfekčních prostředků, nebo jen čisté vody. Bylo samozřejmě podmíněno poměrně pozdním vznikem dnes již osvědčených kompresorů. Jejich zdokonalování probíhalo několik desetiletí od 70. let 19. stol. až k výtečným konstrukcím ze 30. let 20. stol. Připomeňme, že se často v konstrukčním řešení snoubily oba známé přírodní živly – tedy vzduch a voda.

Ovšem až v r. 1955 vyvinul švédský inženýr Alfred Lysholm první šroubovité kompresory, a tak bylo umožněno, aby v r. 1957 byla realizována konstrukce skutečných turbínek v dnešním slova smyslu. Stalo se tak v USA pod zvukomalebným názvem airotor. Předchůdcem byla sice turbínka poháněna proudem vody, ta se ale neosvědčila.

První turbínky přicházely na dentální trh po špičkách. Zprvu pouze jako doplňkové příslušenství k stávajícím unitům, nebo jako doplňující samostatná, jednoúčelová zařízení, umístěná v bezprostřední blízkosti stávajících strojů. Prvenství patří firmě KaVo, která vyráběla přídatné turbínky už v r. 1959. Vývoj dal tomuto řešení za pravdu, a tak byly a i dnes jsou vzduchem poháněné turbínky součástí většiny unitů.

Kompresory firmy Ritter pro praxi zubního lékaře se vyráběly od r. 1928 v bádenském Durlachu. U starších přístrojů bylo ještě uváděno Air Compressor s písmenkem C na začátku. Motor měl 1400 ot./min. Přímo na motoru je upevněn vlastní kompresor, většinou opatřený odnímatelným ochranným kovovým krytem (na fotografii vpravo vzadu).
Kompresor firmy Ritter, tentokrát až z r. 1939. Skleněný kryt (užívaný asi na 10 % výrobků) umožňoval zvídavým pacientům pohled na skvostnou moderní techniku. Motor měl 1450 ot./min. Dodávaly se i jiné barevné varianty – černá, mahagonová, modrošedá, starorůžová. Během tří desetiletí prošel od počátku skvěle navržený stroj jen malými konstrukčními změnami.
Aerodont firmy Siemens reprezentuje samostatné, pojízdné zařízení. Do 50. let 20. stol. se umísťovaly motory přídatných přístrojů na stěně nebo na podlaze vedle individuálních pracovních stolků lékaře. Takto bylo možné integrovat moderní prvky poháněné stlačeným vzduchem do praxe.
Turbínka poháněná stlačeným vzduchem otvírala cestu k novému způsobu rotačního opracování zubů. Šest až osm nejmenších turbínových lopatek umožňovalo rotaci do úctyhodných 350 000 ot./min. Výrobce, tedy Chiranu, n. p., samozřejmě poznáváte. Tyto unity měla v programu od 60. let 20. stol. Typ 576B pochází z r. 1974.