Představenstvo České stomatologické komory vydává podle § 39 odst. 3 organizačního řádu ČSK toto odborné stanovisko představenstva Komory k používání amalgámu při stomatologickém ošetření:

Čl. I Shrnutí právního stavu

1. Do 30. června 2026 lze v České republice při stomatologickém ošetření používat amalgám za těchto podmínek:

a) při ošetření dočasných zubů, při ošetření dětí do 15 let věku a při ošetření těhotných a kojících žen je použití amalgámu zakázáno s výjimkou případů, kdy to zubní lékař považuje za naprosto nezbytné z důvodu specifických zdravotních potřeb pacienta,

b) při ošetření ostatních pacientů lze amalgám použít bez omezení.

2. Od 1. července 2026 je v České republice použití amalgámu při stomatologickém ošetření kteréhokoliv pacienta zakázáno s výjimkou případů, kdy to zubní lékař považuje za naprosto nezbytné z důvodu specifických zdravotních potřeb pacienta.

3. Amalgám lze používat jen v kapslové formě v předem určených dávkách. Použití volně balené rtuti je zakázáno.

Čl. II Nezbytnost z důvodu specifických zdravotních potřeb pacienta

1. Specifické zdravotní potřeby pacienta zahrnují zejména tyto faktory:

a) lokalizace výplně,

Typickým příkladem, kdy lokalizace výplně může odůvodnit použití amalgámu, je aplikace výplňového materiálu subgingiválně, kde není možno v potřebné míře zajistit suché pracovní pole.

b) anatomické a funkční poměry v ústech pacienta,

Anatomické poměry zahrnují funkční i strukturální vlastnosti zubů a jejich vzájemné postavení. Použití amalgámu tak může odůvodnit např. takové postavení zubů, které limituje použití polymerační lampy a možnost správné aplikace chemicky nebo duálně tuhnoucího materiálu. Funkční poměry mohou zahrnovat i zvýšenou krvácivost nebo zvýšenou tvorbu slin znemožňující udržení suchého pracovního pole,

c) alergie pacienta,

Rozumí se alergie zejména na výplňové materiály. Alergie pacienta na výplňový materiál však může být faktorem odůvodňujícím použití amalgámu jen tehdy, pokud je pacient prokazatelně alergický na veškeré jiné plastické výplňové materiály,

d) psychický a fyzický stav pacienta,

Psychický stav jako faktor odůvodňující použití amalgámu zahrnuje nejen psychické poruchy typu fóbie (např. z nasazení kofferdamu u těch ošetření, která se bez něj neobejdou) a onemocnění způsobující neklid pacienta (esenciální třes, Parkinsonova choroba, jiná neurologická onemocnění), ale i jiné stavy, které vedou k tomu, že pacient nespolupracuje při ošetření. Fyzický stav pacienta zahrnuje např. sníženou schopnost dodržovat zubní hygienu, zvýšený dávivý reflex apod.

2. Použití amalgámu lze považovat za naprosto nezbytné, jestliže některý faktor samostatně nebo v kombinaci s jinými faktory vylučuje u pacienta použití jiného plastického výplňového materiálu.

3. Použití jiného plastického výplňového materiálu je vyloučeno tehdy, jestliže z něj

a) výplň na náležité odborné úrovni vůbec nelze zhotovit,

Jde jak o případy, kdy výplň z jiného plastického výplňového materiálu fyzicky není možné zhotovit, tak i o případy, kdy při zhotovení výplně nelze dodržet technologický postup nebo jiné požadavky postupu lege artis včetně správné indikace,

b) výplň na náležité odborné úrovni lze zhotovit jen s nepoměrně vyšší zdravotní zátěží.

Příkladem nepoměrně vyšší zdravotní zátěže pro pacienta může být celková anestezie.

4. Použití jiného plastického výplňového materiálu není vyloučeno, jestliže jej zubní lékař nemůže použít jen proto, že s ním obvykle nepracuje nebo jej aktuálně nemá k dispozici, přestože je jinak dostupný.

Čl. III Princip zdůvodnění a dokumentace

1. S výjimkou uvedenou v čl. I odst. 1 písm. b), platnou jen do 30. června 2026, není použití zubního amalgámu při stomatologickém ošetření rutinní, a proto musí být vždy odůvodněno.

2. Pacient musí být poučen o důvodech použití zubního amalgámu a jeho rizicích.

3. Použití zubního amalgámu je třeba zaznamenat ve zdravotnické dokumentaci. Ze záznamu ve zdravotnické dokumentaci musí zřetelně vyplývat, proč nebylo možno použít žádný jiný materiál.