Operace Divoký pes: Dentisté, kteří si vyhlásili vlastní válku
V souvislosti s 80. výročím konce 2. světové války se v médiích objevilo několik zajímavých článků. Jeden z nich se stal podkladem následujícího textu, protože hlavními hrdiny příběhu byli dva dentisté. Odehrál se na konci roku 1941, kdy byla celá Evropa pod nacistickým jhem a budoucnost svobody visela na vlásku. V kasárnách britského pluku Royal Army Dental Corps vznikl plán tak šílený, že jej později svět poznal už jen díky humoru.
Seržant Peter King a vojín Thomas Leslie Cuthbertson, dentisté – tedy zubní technici vyškolení k výrobě náhrad, opravám chrupu a některým základním stomatologickým výkonům – měli jasno: jejich místem nebyla zubní ordinace, ale bitevní pole. Armáda to však viděla jinak, protože práci dentistů považovala za důležitou. A tak si svou válku zařídili sami. Večery a noci trávili svým tajným výcvikem. Pochodovali s plnými batohy, plazili se v blátě, učili se jíst trávu (z čehož si odnesli jen žaludeční křeče), zkoušeli „tiché zabíjení“ a tužili sami sebe, mimo jiné i tím, že se navzájem kopali do rozkroku, aby si podle své logiky zvýšili práh bolesti.
V dubnu 1942 se rozhodli podniknout vlastní invazi do nacisty okupované Francie. Sehnali třicet liber, za které koupili dvě pistole, šest granátů, pár jablek, chleba, a protože byli Britové každým coulem, také holicí soupravu a krém na boty. Nezapomněli ani na formality: dopisem informovali přímo Winstona Churchilla o svém plánu zničit strategické cíle v okupované Francii, zabít padesát Němců, způsobit škody za padesát tisíc liber a pomáhat sestřeleným pilotům RAF. Žádali jen to, aby nebyli v případě neúspěchu označeni za dezertéry.
Od rybáře si pod falešnou záminkou pronajali desetimetrovou bárku Mořský pták. Hned po vyplutí však zjistili, že moře není rybník. Bouře je smýkala jako hadrové panenky, mořská nemoc je připravila o poslední kousky chleba i odvahy. Po dvaadvaceti hodinách utrpení je moře konečně vyplivlo na pobřeží. První dilema bylo prosté: jsou v Anglii nebo ve Francii? Rozluštili to, až když našli francouzské nápisy na ukazatelích.
Do akce vyráželi v noci. Přestřihli několik telefonních linek, položili granáty na železnici, podpálili strážní budku. Výbuchy však vyvolaly víc rozruchu, než čekali. Němci je začali stopovat se psy. Oba dentisté, promočení, hladoví a vystrašení, prchali temnou krajinou, s kapsami naditými mrkvemi, které jako jedinou dostupnou stravu ukořistili z kompostu u opuštěného statku. Na pobřeží, pod palbou a světlem reflektorů, se jim podařilo ukrást malý člun, na němž se vrátili ke svému Mořskému ptáku a odpluli do noci. Jen s trochou vody, pár mrkvemi a sedmnácti náboji.
Netušili, že nejhorší část výpravy je teprve čeká. Na moři, v bouřích a pod nemilosrdným sluncem strávili nakonec dlouhých dvanáct dní. Aby nezemřeli žízní, zabili racka a pokusili se vypít jeho krev, zkoušeli pít vlastní moč. Přivazovali se k palubě, aby je nesmetly vlny. Nakonec, na pokraji smrti, seděli naproti sobě, pistole v rukou, a cvičili „vzájemnou popravu na tři“. Byli už ale tak slabí, že pistole nedokázali ani udržet. Osud je zachránil v poslední chvíli. Cvičný bombardér RAF, který kroužil nad kanálem La Manche, zahlédl jejich malou bárku. Torpédoborec je vylovil z moře – živé, ale zlomené. Místo slávy a vděku je však čekala pouta. Britská kontrarozvědka je vyslýchala jako potenciální špiony. Nikdo si neověřil, že opravdu patří k pluku Royal Army Dental Corps, nikdo nezavolal na Downing Street, ani jejich rodinám. Peter King byl degradován na desátníka, Thomas Cuthbertson dostal 28 dní vojenského vězení, kde zažil šikanu, bití a ponížení.
Peter King přesto nakonec dosáhl svého. Dostal se mezi elitní Commandos lorda Lovata. V Den D, 4. června 1944, se vylodil v Normandii, tentokrát oficiálně, a za svou chrabrost získal Válečný kříž. Později bojoval v Koreji a sloužil jako mírový důstojník v Kašmíru. Zemřel v roce 1962 při autonehodě na Novém Zélandu.
Thomas Cuthbertson po válce opustil stomatologii a stal se úspěšným podnikatelem a místostarostou v Newcastlu.
Oba muže spojilo šílenství jedné invaze, a ač si to slíbili, již nikdy se znovu nesetkali. Válečné proudy je rozdělily navždy.
Jejich příběh byl tak neuvěřitelný, že když jej Britové po letech převyprávěli, vznikla z něj komediálně laděná filmová adaptace. V roce 2002 byl natočen film „Two Men Went to War“ (Dva muži šli do války), založený na knize „The Amateur Commandos“ od Raymonda Foxalla. S humorem a nadhledem zachycuje odvahu, omyly i nezlomného ducha dvou dentistů, kteří se rozhodli změnit dějiny – s batohy plnými granátů a hlavami plnými snů. Protože jak jinak než komedií vyprávět příběh, kdy dva dentisté, ozbrojeni pistolemi, šesti granáty a šesti jablky, vyplují na vlastní pěst přepadnout Hitlerovu Evropu?
Poselství pro stomatology dneška? Nebojte se snít bláznivé sny. Někdy stačí velká dávka odvahy, abyste změnili svět.
Zdroje:
Poole P. Operation Wild Dog. Br Dent J. 1992 Dec 5 – 19;173(10): 348 – 350. doi: 10.1038/sj.bdj.4808052. PMID: 1467013.
Norton G.M. Mad dogs and servicemen sergeant King. www.nortonofmorton.com. 2016 May 14.
Vodička M. Vylodění v Normandii 1942: jak dva britští zubaři chtěli zabít co nejvíce nacistů. www.idnes.cz. 19. 4. 2025.
20. 6. 2025
LKS. 2025; 35(6): S98 – S99
Autor:
Fotografie
- Internetový zdroj
Rubrika:
Téma: