LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Chtěl bych poděkovat ortodontistům za spolupráci a rozšíření možností terapie dospělých o dříve nevídané posuny zubů před protetickou sanací pacienta.

Setkávám se velmi často s ortodontickou léčbou dospělých zakončenou celoživotní drátěnou dlahou na lingvální straně od špičáku po špičák. Takový pohled na svět považuji za prohru ortodontické léčby a nerespektování principů přírody. Celoživotní drátěné retainery vlastně přiznávají nestabilní postavení zubů jako cíl léčby.

Mrzí mne velmi malá pozornost věnovaná špičákovému vedení a ostatním principům okluze v rámci každé ortodontické léčby. Z drtivé většiny prací zakončených ortodontistou je patrná jakási nedůvěra k principům okluze, jak je znám osobně, pracuji s nimi a fungují. Fungují bez ohledu na hranice, tedy i v USA nebo v České republice. Fungují i mimo hranice oborů, tedy i v ortodoncii, protetice anebo i v ortognátní chirurgii. Jedná se o to, že zuby musí být plánovány a posouvány tam, kde je chtějí svaly a klouby mít, nikoliv naopak. „Protože, pokud je sval a zub ve válce, vždy tento konflikt vyhraje sval“ (Sicher a kol.). Výsledek bude nestabilní a zuby budou mít tendenci cestovat.

Z vlastních zkušeností vím, že principy okluze jsou jakási druhá stomatologická revoluce. Vzpomeňte si, jakou euforii jsme zažili, když k nám zavítala dentální hygiena s kyretami, mezizubními kartáčky a přednáškami dr. Jiřího Sedelmayera. Vzpomeňte si, kolik procent obyvatel mělo a do dneška vlastně má index krvácivosti po sondáži, plak index a další markery zánětu dásní... Znamenalo to snad, že tak vysoké procento zánětu je normální a že to tak ve svém terapeutickém plánu chceme?

Na některých přednáškách se uvádí, že špičákové vedení má cca 25 % populace. (Spear, přímý spolupracovník dr. Kokiche seniora, skutečného a těžko nahraditelného guru moderní ortodoncie, uvádí oboustranné špičákové vedení dokonce jen u 2,5 % populace). Mohu jen dodat, že MI-CO skluz má více než 99 % populace. Nevidíte tam jisté paralely ve srovnání s dentální hygienou uvedenou výše?

Pevně věřím, že každý zubní lékař, který pozná principy okluze a pracuje s nimi, zažije takovou euforii a stabilitu výsledků, jakou před tím nezažil. Hovořím-li o principech, myslím tím hlavně práci v „centric relation“ s přesností hrotu jehly a equilibraci (artikulaci chrupu v centriku) s přesností, kterou nejtenčí artikulační fólie dovolí (8 – 12 mikronů). Pokud tuto přesnost nedodržíte, principy fungovat nebudou. Pokud tuto přesnost dodržíte, principy se vám odvděčí úžasnou stabilitou výsledků...

Ortodontista nebude potřebovat retainery v takové míře jako dosud, implantolog se přestane zabývat vysokým procentem odhojení (nebude-li používat „no name“ implantáty), protetik bude mít celoživotní stabilitu náhrad bez abfrakcí, ortognátní stomatochirurg sníží procento nekróz kloubní hlavice a anatom změní názor na resorpci a apozici alveolárního výběžku po ukončení růstu čelistí. Ale to už by vydalo na celodenní přednášku...

Ortodoncii dospělých vnímám jako terapii postavení zubů, kdy posun v orálním nebo vestibulárním směru je maximálně v řádu desetin milimetrů, tedy šíře skloviny v rámci úzkého koridoru vymezeného svaly (na rozdíl od posunu zubů ve směru meziálním, distálním, rostrálním a kaudálním). Zuby pacienta mohou být stabilní v jakékoliv třídě dle Angleho klasifikace a v rámci jejich stability se stává přesun z jiné třídy za každou cenu do I. třídy dle Angleho léčbou přehnanou – „overtreatment“. Dlahování zubů celoživotním drátěným retainerem bych požadoval pouze u pacientů s oslabeným parodontem anebo u extrémních případů po ortognátních operacích, nikoliv však jako cíl každé terapie.

Smutnou skutečností je fakt, že některé moderní učebnice ortodoncie zařazují terapii okluze nadále do psychosomatických kategorií a její význam raději devalvují.

Ortodontistu vnímám jako kolegu otevřeného k dialogu v rámci dílčí spolupráce v týmu při kompletním restaurativním ošetřování pacientů.

MUDr. Milan Mach

parodontolog, Praha

Literatura

1. Sicher H. The temporomandibular joint. 1964.

2. Dawson PE. Functional occlusion, from TMJ to smile design. 2007.

3. Fradeani M. Esthetic rehabilitation in fixed prosthodontics I, II. 2008.

4. Girardot RA. Goals directed orthodontics. 2013.

17. 10. 2016

LKS 10/2016

Print: LKS. 2016; 26(10): S83

Autor:

Rubrika:

Téma: