Z tohoto pohledu bylo již delší dobu možné těšit se na jeho první knižní básnickou sbírku, která spatřila tento rok světlo světa. Jedná se o dosud nepublikované básně z různých období, převážně z posledních let, spolu s několika básněmi již dříve publikovanými časopisecky (Host, Tvar).

Sbírka je členěna tematicky do čtyř oddílů na básně atmosférické, intimní, meziměstské a básně osobní, neukotvené, hranice mezi jednotlivými básněmi se však při čtení stírají. Ač autor lékaře nezapře („už se nikdy nevrátí zpět do žil“, „systolou deště“, „plytkou rozedmu tmy“), mají básně natolik široký tematický záběr, že by za nimi ortodontistu primárně hledal málokdo. Josef Kučera spíše otevírá svou duši, prezentuje své city, ale nezapře ani humor („ještě mám otlačené celé patro, jak jsem tě včera ochutnával“).

Jako celek je sbírka velmi podařená a na prvotinu velmi vyspělá. Autorovi k ní lze jen blahopřát a čtenářům vřele doporučit.