LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Souhrn: Autor provedl rozbor asymetrie obličeje ženy, jejíž kostra byla nalezena v roce 1949 na území dnešních Dolních Věstonic. Dospěl ke zjištění, že jde o vývojovou anomálii, která vznikla po dislokované zlomenině levého kloubního výběžku dolní čelisti, k níž došlo ve věku asi 9 – 12 let života. Vzniklé změny na obličejové kostře posuzuje a vykládá zkušenostmi, které získal ošetřováním úrazů obličeje u dětí, ale i poznatky z klinického výzkumného úkolu a při řešení Státního plánu základního výzkumu Biomechanika obličeje. Získané závěry vedly k uvedení nové klinické jednotky v traumatologii obličeje u dětí: poúrazové růstové asymetrii po zlomenině kloubního výběžku dolní čelisti.

Klíčová slova: vývojová anomálie, poúrazová růstová asymetrie, zlomenina kloubního výběžku, dolní čelist

The Post-Traumatic Growth Asymmetry In A Woman Of Young Paleolit

Case report

Summary: The author made an analysis of the woman´s face asymmetry whose skeleton was found in 1949 in the territory of today´s Dolní Věstonice (Czech Republic). He concluded that it was a developmental anomaly that arose after the dislocated fracture of the left mandibular condyle, which occurred at the age of about 9 –12 years of her life. He assessed and interpreted the resulting changes in the facial skeleton according to his experience gained from the treatment of facial injuries in children, as well as his knowledge gained from the clinical research project and dealing with the State Plan of basic research, The Facial Biomechanics. Conclusions hereby obtained have led to the introduction of a new clinical entity in facial traumatology in children: the post-traumatic growth asymmetry following a fracture of the mandibular condyle.

Key words: developmental anomaly, post- traumatic growth asymmetry, fracture of the condyle, mandible

Úvod

S rozšiřováním znalostí v klinické i teoretické sféře medicíny se zákonitě začínají objevovat i nové poznatky přímo se dotýkající zdravého vývoje mladé generace. Také dětská čelistní a obličejová chirurgie přestala být již jen klinickou a technickou oblastí základního oboru. Má rovněž velikou teoretickou a výzkumnou úlohu, která široce proniká do základního výzkumu orofaciální soustavy dětského organismu. Proto mohla být poznána nová klinická jednotka v traumatologii obličejové kostry dětí – poúrazová růstová asymetrie po dislokované zlomenině kloubního výběžku mandibuly (Hypotrophia arthro-mandibulo-facialis posttraumatica) (1, 2). Uváděný typ zlomenin je u dětí nebezpečný svými vážnými pozdními následky, projevujícími se v anomálním vývoji obličejové kostry. K jejímu podrobnému prozkoumání bylo nutné vyšetřit dostupný kosterní materiál, pokusit se v něm nalézt stejnou anomálii, a porovnat tak nálezy antropologů s dnešními klinickými zkušenostmi.

Po dlouhém a nelehkém hledání se do naší pozornosti dostala lebka asi 40leté ženy. Tato lebka je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně, v odborné literatuře označená „Dolní Věstonice III“.

Materiál

Dolní Věstonice se zásluhou zcela mimořádných nálezů z doby mladého paleolitu dostaly do světových encyklopedií a učebnic dějin. Ukázalo se, že zde byla objevena první skutečná sídliště a trvalá stanoviště prvobytných loveckých společností z konce starší doby kamenné, známá již od roku 1924 svými archeologickými nálezy (3). Věk sídliště byl později určen pomocí radiokarbonové datovací metody, která vychází z přirozeného rozpadu radioaktivního uhlíku 14C, obsaženého ve všech organických látkách. Rozbor čistých uhlíků přímo z ohnišť vlastního tábořiště stanovil 25 820 let př. n. l. (±170 let).

V roce 1949 objevil archeolog B. Klíma (4, 5) na sídlišti lovců mamutů v Dolních Věstonicích rituální pohřebiště ženy. Subtilní žena, ad maturus věku (cca 40 let), byla pohřbena na pravém boku v přísně skrčené poloze, horní část trupu a zvláště lebku zdobilo ze všech stran hnědočervené barvivo. Součástí hrobu bylo několik špičáků a kůstek lišky, před obličejem měla kamenný hrot, vše bylo překryto dvěma mamutími lopatkami. Kostra vykazovala nepochybné znaky příslušnosti k mladopaleolitickým populacím současného člověka Homo sapiens sapiens. Lebku z antropologického hlediska zpracoval J. Jelínek (6).

Objasněna byla otázka, proč se kosti za tak dlouhou dobu nerozpadly. Když tábořiště opustili poslední lovci a vyhasla ohniště, došlo velmi rychle k překrývání původního terénu naplavovanou zeminou nebo větry zanesenou vegetací a prachem. Spraše obsahovaly velké množství uhličitanu vápenatého, který se přímo podílel na fosilizaci kostí, a příznivě působila stále vlhká zem nad nepropustnými jíly, díky říčnímu toku nedaleké Dyje.

Na lebce subtilní, asi čtyřicetileté ženy byla zjištěna nápadná deformace celkového tvaru směrem do týlu a do lebeční spodiny. Deformace postihla horní čelist, lícní kost a její oblouk, ale i spodní čelist s kloubním výběžkem, včetně příslušné kloubní jamky (obr. 1a), (obr. 1b). Soudilo se, že žena trpěla zánětem retinovaného zubu 38, který se rozšířil až na mandibulární kondyl. Nevylučovalo se ani traumatické poškození levé tváře s následnou parézou lícního nervu. Žena na své onemocnění nezemřela, o čemž svědčí její abradované zuby, které ji i přes tuto komplikaci dobře sloužily až do smrti.

Při studiu zde nacházených kosterních pozůstatků těchto lovců byla v posledním období věnována pozornost i jejich zdravotnímu stavu a utrpěným poraněním.

Metodika

Pro posouzení tohoto případu, s cílem přispět k vysvětlení vzniku asymetrie obličeje a deformity čelistního kloubu jak po stránce morfologické, tak klinické, bylo nutno vyloučit nepřesnosti v laboratorním sestavení především chrupu a skusu. Žena vešla do odborné literatury pod označením „Dolní Věstonice III“, tak jak je zapsána v mezinárodním katalogu H. Moviuse a H. Valloise (1952).

Úprava skusu byla provedena na odlitku lebky. Na pravé straně zůstal zachován normální skus, zatímco vlevo jsme zjistili ústup horní čelisti dozadu. To znamená, že dolní moláry jsou v plošném kontaktu s horními, takže dolní zubní oblouk je od normálního skusu umístěn dozadu o polovinu šířky premoláru. Tím je střed oblouku posunut do levé strany. Pokud bychom vložili dřevěnou lopatku mezi sevřené zuby, bude směřovat šikmo vzhůru do levé strany. Sádrový odlitek s upraveným skusem byl zdokumentován antropologicky jak kresebně, tak i metricky, a porovnán se stavem u současných pacientů s růstovou asymetrií obličeje (7) (obr. 2a), (obr. 2b).

Vlastní pozorování

Asymetrie lebky „Dolní Věstonice III“

Kostra ženy „Dolní Věstonice III“ byla v mělkém mísovitě zahloubeném hrobě uložena na pravém boku v přísně skrčené poloze. Překrytí kostry těžkou mamutí lopatkou a tlak zeminy způsobilo i určitou postmortální deformitu lebky podle osy pravý úhel dolní čelisti – levý čelní hrbol. Přesto je dobře patrná patologická asymetrie lebky a především obličejové kostry (8, 9, 10). Levá polovina střední třetiny obličeje je hypotrofická. Zřetelně zmenšená je i levá polovina mandibuly, zvýrazněn je opačný bradový hrbol. Při pohledu zpředu na lebku lze asymetrii obličeje a lebky vyjádřit proloženými rovinami – frankfurtskou horizontálou, okluzní rovinou a porovnat s tangentou, dotýkající se bradové části mandibuly. Sklon všech těchto rodin směřuje do levé strany, ke straně s postiženým čelistním kloubem.

Metricky je tato asymetrie vyjádřitelná rozměry střední třetiny obličeje. Nejmenší výškou maxily vpravo 40 mm, vlevo 38 mm. Výškou lícního pole vpravo 16 mm, vlevo 17 mm.

Oploštění levé lícní krajiny signalizují tvary obou zevních okrajů maxily při pohledu zpředu, na postižené straně ústup horní čelisti dozadu, zvláště výrazný při pohledu na lebku zespodu (obr. 3a), (obr. 3b). Konečně o asymetrii hovoří i rozdílná výška očnic, vpravo 29 mm a vlevo 31 mm. Levá očnice je umístěna níže než pravá a je posunuta více dozadu nežli pravostranná.

Mimo horizontální asymetrii je možno vidět asymetrii lebky při porovnání linií vedených v sagitálním směru. Velmi nápadný je obloukovitý průběh střední roviny lebky pozorovatelný při pohledu shora nebo zespodu.

Změny na levém kondylu a rameni dolní čelisti

Srovnáním obou hlavic a ramen čelisti můžeme konstatovat: levý kondyl je deformován tak, že asi v polovině předpokládané výšky kloubní hlavice je vytvořena horizontálně orientovaná trojúhelníková ploška, jejíž okraj je vytažen do hrany. Kontaktní ploška nese navíc 3 oddělené facety, které měly svůj význam při pohybech v kloubu. Pravý kloubní výběžek má obvyklý tvar.

Velikostní rozdíly obou hlavic jsou markantní. Šířka pravé hlavice je 21 mm, levé – mutilované – jen 15 mm. Tloušťka pravé je 9 mm, u levé je naopak ploška předozadně rozšířená na 13 mm. Pravý kloubní výběžek vystupuje nad rovinu vedenou nejnižším místem zářezu ramene čelisti do výše 21 mm, zatímco levý dosahuje jen 9 mm výšky (obr. 4a), (obr. 4b), (obr. 4c).

Stejně tak lze nalézt změny v umístění a velikosti ramen čelisti. Při pohledu ze strany je rameno levé strany posunuto více dopředu než na druhé straně. Nejvýraznější rozdíl je v jejich výšce, vpravo 58 mm, vlevo 45 mm, dále v hloubce incisura mandibulae, vpravo 14,5 mm a vlevo jen 11 mm, a podobně i v šířce mandibulárního zářezu, vpravo 31 mm a vlevo 24 mm. Tyto údaje dokládají postižení především čelistního kondylu a jeho krčku na straně levé, což vedlo k růstové asymetrii mandibuly.

Změny ve tvaru levé kloubní jamky

Pravostranná kloubní jamka má přibližně okrouhlý tvar vpředu s oblým kloubním hrbolkem a vzadu s příčně vyhloubenou kloubní plochou. Její rozměry jsou: délka 21,5 mm a šířka 33 mm. Jiný obraz nacházíme u levostranné kloubní jamky. Je menšího plošného rozsahu než pravá, délka 22 mm a šířka 23 mm. Kloubní hrbolek je zcela oploštělý a překryt nově vytvořenou menší kloubní jamkou, která nasedá i na přední okraj zbytku původní kloubní plošky. Tato druhotně vytvořená jamka odpovídá tvarem i velikostí mutilovanému kondylu. Kontakt v čelistním kloubu se zcela změnil a současně i posunul dopředu a lehce dovnitř (obr. 4d).

V poškozeném kloubu došlo tedy ke změně artikulační polohy kondylu v nově vytvořené kloubní jamce, což mělo přímý vliv na vytvoření asymetrie obličejové kostry.

Rekonstrukce skusu „Dolní Věstonice III“

Po rekonstrukci skusu u „Dolní Věstonice III“ je patrná normální okluze na pravé straně, na levé je poloviční distookluze. Oba první moláry jsou svými okluzními plochami v úplném kontaktu, takže i přes výraznou abrazi všech zubů (vyjma 28) je distookluze jasně patrná.

Dolní zubní oblouk je vlevo od normální okluze umístěn distálněji o polovinu šířky premoláru. V dolním zubním oblouku je navíc meziorotace zubu 43, tremata mezi 44 a 45.

Zřetelný je posun středu zubního oblouku dolní čelisti doleva o polovinu šíře řezáku. Primárním postižením kondylu lze vyložit i dystopické uložení zubu 38, směřujícího korunkou ke kořenům 37.

Význam facet kontaktní plošky levé kloubní hlavice

Kontaktní plošku levé hlavice tvoří tři oddělené facety (styčné plošky), které jsme pro názornost označili číslicemi 1, 2, 3. Zajímalo nás totiž, jakou měly funkci, a proto jsme se na sádrovém odlitku, a později na originálu, pokusili o rekonstrukci pohybů mandibuly ve smyslu deprese (obr. 5a), (obr. 5b), (obr. 5c). V centrální okluzi je v kontaktu se sekundární kloubní jamkou ploška označená číslicí „1“. Při otvírání úst do postavení, které bychom hodnotili jako fyziologické maximum a kdy oba kondyly se spolu s disky mohou posunout až na kloubní hrbolky, dochází k malému posunu levé hlavice směrem dopředu. Tento pohyb je provázen jemným lupnutím a do kontaktu se dostává ploška „2“. Maximum otevření úst činí mezi předními zuby 38 mm. Dolní čelist se ale mohla oddálit od horní čelisti ještě více, do postavení, které u zdravého jedince hodnotíme jako nefyziologické maximum (luxace hlavice). Levá hlavice se posunuje ještě více dopředu asi o polovinu své plochy. V konečné fázi otevření úst se do kontaktu s jamkou dostává ploška „3“. Pravá hlavice zůstává v jamce.

Žena mohla otevřít ústa na konečných 49 mm, na tak gracilní lebku je to pozoruhodná vzdálenost (10). Je velmi pravděpodobné, že čelist výrazněji neuchylovala od střední osy, což bychom u podobné anomálie čekali.

Diskuze a závěr

Asymetrii lebky ženy „Dolní Věstonice III“ vysvětluji následovně:

Podle svých zkušeností odhaduji, že ve věku 9 – 12 let utrpěla žena úraz, nejspíše nárazem či úderem do brady. V jeho důsledku se odlomil a posunul levý kloubní výběžek. Přerušilo se tak cévní zásobení v bázi odlomeného úlomku, který se po několika týdnech rozpustil. Protože šlo o úraz v dětství, kdy ještě byla zachována část dosud funkční růstové chrupavky, vytvořil se po několika měsících nový kloubní výběžek (11). Ztrátou kloubní integrity (vztah kloubní výběžek – kloubní jamka) došlo k poruše geometrie dolní čelisti a postupné atrofii žvýkacích svalů postižené strany, která nebyla zatěžována žvýkáním. Je známo, že pacienti s jednostrannou zlomeninou mají tendenci žvýkat na nezraněné straně. Zprvu pro bolest, pak již ze zvyku. Také věstonická dívka kousala převážně na pravé straně, o čemž svědčí nález na pravé dolní čelisti v podobě silných drsnatin úponů žvýkacího a zevního křídlového svalu, zatímco na straně levé jsou drsnatiny značně nižší a slabší. V průběhu dalších let začala žvýkat i na poraněné straně. Dokládají to obroušené zuby v obou čelistech, zcela jim chybí hrbolky; odpovídá to 3. stupni abraze podle B. Bílého (12). Spolu s Pokornou (13) zjistili u lovců mamutů z Dolních Věstonic čtyř až pětkrát výraznější abrazi než u stejně starých jedinců současné populace, což dokumentuje mnohonásobně vyšší zatížení chrupu těchto lovců při konzumaci potravy, jako je ukusování a trhání masitých soust, žvýkání kůží či ohryzávání kostí.

Na levé straně čelisti se pak začala utvářet nová situace: V důsledku nedostatečné zátěže při mastikaci se u dotyčné dívky zpomalil růst nového kloubního výběžku, který nesměřoval do původní kloubní jamky, ale na její hrbolek (obr. 6a). V okamžiku dotyku pohybujícího se, zatím krátkého kostního výrůstku po hrbolku, vznikala nová jamka, jíž se zase tvarově přizpůsoboval povrch hlavice. Celý kloub se zároveň posunul dopředu a lehce dovnitř, což je typický následek opožďování růstu, jež vede k rozvinutí obličejové asymetrie. Uvedené změny měly přímý dopad i na vyvíjející se dolní třetí molár. Zpomalení růstu a nedostatečné silové napětí v čelisti vedlo k tomu, že mineralizující korunka (období 12. až 13. roku) se postupně, asi z 45° postavení k vertikální ose, začala sklánět dopředu, takže v následujících dvou letech se kořen vyvíjel horizontálně. 3D CT pak ukázalo, kdy se tak stalo. Ve dvou třetinách kořene je patrné úzké cirkulární zúžení, což odpovídá fázi právě dokončeného vývoje, a odtud další nárůst zbylé části kořene pokračuje již ve změněných podmínkách, tj. ve věku asi patnácti a více let. I kdyby byl zub v dobrém postavení, nedošlo by k jeho prořezání z důvodu nedostatku místa, na kterém se podílel zmíněný posun dolní levé poloviny zubního oblouku (obr. 6b).

Podle zkušeností odhaduji, že úraz postihl dívku mezi 9. – 12. lety věku, rozhodně ne dříve, protože jinak by původní levá kloubní jamka byla výrazně menší a postižení obličeje daleko výraznější. Do 15. roku života se rozvinula mandibulární asymetrie a v průběhu druhého růstového zrychlení (15 – 17 let) se výrazně zpomalil i růst levé poloviny střední třetiny obličeje, včetně celé poloviny lebky (plagiocefalie, šikmá hlava).

Potvrdilo se nepravidelné utváření samotné mozkovny typické pro tuto lební anomálii. Postižená strana měla mozkovou hemisféru menší a užší, její přední lalok byl i kratší. To, že přední jáma lební je na levé straně uložena o něco níže než pravá, potvrdilo již první vyšetření CT v roce 1986 (14) a v roce 2016 3D CT (15), které dokonce ukázalo, že úzká je nejen přední, ale i střední jáma lební.

Na rychlém rozvoji uvedené anomálie se nepochybně podílela převažující tuhá strava, jako i gracilní skelet lebky.

Je třeba poznamenat, že plastická hlavička ženy s vysoko vyčesaným drdolem a nápadně deformovanou levou tváří, vyřezaná v mamutovině a objevená v roce 1936 profesorem Absolonem, je dávána do souvislosti se ženou „Dolní Věstonice III“ (16) (obr. 7a). Stejně jako v roce 1948, v blízkosti hrobu nalezená destička rovněž z mamutoviny, vyřezaná ve tvaru lidské masky (obr. 7b). Opět na levé polovině je naznačen pokles levého horního víčka i ústního koutku ke straně poškozené. Tato koincidence asymetrie obličeje zde pohřbené ženy s uměleckým vyjádřením asymetrie na portrétu ženy i na masce lidského obličeje na souhlasné straně, a v přibližně stejném rozsahu, je pozoruhodným dokladem realistického portrétování již v mladém paleolitu před cca 26 tisíci lety.

Co k tomu dodat? Nejprve hlavička z mamutoviny, poté rytina lidské tváře a nakonec lebka ženy. Tři křivé tváře nalezené nedaleko sebe. Jak píše B. Klíma: „Tedy další příklad do řady. Kdyby se zachovaly pouze dva shodující se předměty, daly by se prostě posuzovat podle osvědčeného archeologického zákona duplicity jako nahodilé. Jestliže jsou však tři, nelze nahodilost přijímat jednoznačně, ale naopak je možno v takové skutečnosti spatřovat spíše záměr, o jeho výklad se musí pokusit i archeolog. Nelze ho vyslovit jinak než jako domněnku, že ona zemřelá žena byla šamankou, která byla již z tohoto důvodu vážena a pohřbena se zachováním všech náboženských ceremonií, a že byla proto také zobrazována.“

Antropologická rekonstrukce tváře ženy „Dolní Věstonice III“

Bylo otázkou času, kdy rozvoj technologií a metodik dospěje k možnostem, jak nejvěrohodněji ztvárnit podobu ženy, která kvůli své šikmé hlavě a křivé tváři byla rituálně pohřbena. Zřejmě právě následek zranění ji mohl předurčit k významné roli v tehdejší společnosti, ve zprostředkování styku s nadpřirozeným světem v rámci šamanistického pojetí světa. Její ostatky patří k nejcennějším paleoantropologickým nálezům první kategorie v celosvětovém měřítku. Je to i historicky nejstarší doložená zlomenina kloubního výběžku dolní čelisti u člověka s navazující poúrazovou asymetrií obličeje.

A právě v roce 2017 se kulturní svět dočkal. Věstonická šamanka ukázala svoji tvář. Zcela ojedinělým počinem v českém, ale i středoevropském prostoru, je projekt kulturní antropoložky Moravského zemského muzea Mgr. Evy Vaníčkové a sochaře MgA. Ondřeje Bílka, neboť se rozhodli vytvořit trojrozměrnou rekonstrukci podoby šamanky z Dolních Věstonic podle originálu lebky. Samotné rekonstrukci předcházelo dlouhodobé studium, nejenom rozměrů lebky a její morfologie, ale i pátrání po tom, co se s lebkou dělo od jejího vyzvednutí do současnosti. Jak lebka působící kompaktně a pevně vypadala po vyjmutí z hrobu, kdy se rozpadala téměř na prach. Výsledkem práce obou autorů je věrná podoba ženy s deformovanou tváří, zhotovená ze silikonu, napodobující lidskou kůži, s reálnými vlasy a vsazenými skleněnými bulvami (17, 18) (obr. 8a), (obr. 8b). Na tiskové konferenci Moravského zemského muzea v Brně dne 11. května 2017 byla představena veřejnosti (19). Následující den byla šamanka již mezi svými, v brněnském pavilonu Anthropos.

Obr. 1a: Lebka Dolní Věstonice III (kopie Moravské zemské muzeum).
Obr. 1b: CT scan lebky Dolní Věstonice III (orig. Nemocnice Kyjov).
Obr. 2a: Lebka Dolní Věstonice III před úpravou a po úpravě skusu (kopie Moravské zemské muzeum, úprava autor).
Obr. 2b: Lebka Dolní Věstonice III před úpravou a po úpravě skusu (kopie Moravské zemské muzeum, úprava autor).
Obr. 3a: Báze lební Dolní Věstonice III. Nepoměr šíře kloubních jamek a deformita levého lícního oblouku. (originál Moravské zemské muzeum).
Obr. 3b: Zobrazení báze lební na CT (orig. Nemocnice Kyjov).
Obr. 4a: Dolní čelist Dolní Věstonice III (originál Moravské zemské muzeum).
Obr. 4b: CT dolní čelisti (orig. Nemocnice Kyjov).
Obr. 4c: CT – deformace kondylu (orig. Nemocnice Kyjov).
Obr. 4d: CT – oploštění lícní krajiny, zdvojení kloubní jamky.
Obr. 5a: Dolní čelist s deformovanou levou hlavicí (Dolní Věstonice III).
Obr. 5b: Detail nově vytvořené kloubní hlavice.
Obr. 5c: Facety (1, 2, 3), kontaktní plošky levé kloubní hlavice (kresba autor).
Obr. 6a: Znázornění růstu nového kondylu na kloubní hrbolek DV III – směr růstu kondylu (červeně), rozsah zkrácení čelisti (bíle), (grafika autor).
Obr. 6b: Dolní zubní oblouk Dolní Věstonice III počítačově vyjmutý z dolní čelisti. Dystopie osmičky s nepatrným vývojovým defektem kořene (šipky), (Moravské zemské muzeum).
Obr. 7a: Portrét ženy řezaný z mamutoviny (Venuše s křivou tváří, zvaná též Venuše da Vinci). Stáří přibližně 26 000 let př. n. l.
Obr. 7b: Destička z mamutoviny s rytinou lidské tváře.
Obr. 8a: Rekonstruovaná podoba mladopaleolitické ženy Dolní Věstonice III (autoři projektu E. Vaníčková a O. Bílek. Moravské zemské muzeum, 2017).
Obr. 8b: Rekonstruovaná podoba mladopaleolitické ženy Dolní Věstonice III (autoři projektu E. Vaníčková a O. Bílek. Moravské zemské muzeum, 2017).

Literatura

1. Ramba J. Asymetrie obličeje jako následek zlomeniny kloubního výběžku dolní čelisti u dětí. Čs Stomat, 1985, 85(5): 339 – 346.

2. Ramba J. Růstová asymetrie obličeje jako následek zlomeniny kloubního výběžku u dětí. Nová jednotka v traumatologii obličejové kostry u dětí. Prakt zubní Lék, 1988, 36(6): 161 – 165.

3. Absolon K. New finds of fossil human skeletons in Moravia. Anthropologie (Praha), 1929, 7: 79 – 89.

4. Klíma B. Objev diluviálního hrobu v Dolních Věstonicích. Časopis Moravského muzea, 1950, 35: 216 – 232.

5. Klíma B. Dolní Věstonice tábořiště lovců mamutů. Academia, Praha, 1983.

6. Jelínek J. Nález fosilního člověka Dolní Věstonice III. Anthropozoikum, 1954, 3: 37 – 91.

7. Ramba J. Asymetrie obličejového skeletu žen (Dolní Věstonice III a Brno III) ve světle nových poznatků. In: Nové nálezy a názory v osteologické patologii. Pracovní setkání ústavu Anthropos, Moravské muzeum, Brno 26. 10. 1987.

8. Ramba J, Vlček E. Asymetrie obličeje mladopaleolitické ženy (Dolní Věstonice III) jako následek zlomeniny kloubního výběžku. Čs Stomat, 1988, 88(4): 259 – 267.

9. Ramba J. Asymmetry of female facial skeletons (Dolní Věstonice III and Brno III) in the light of the recent studies. Anthropologie (Brno), 1988, 26(3): 197 – 206.

10. Ramba J. Za lovci mamutů do Dolních Věstonic. In: Slavné české lebky. Galén, Praha, 2005 a 2009, 25 – 63.

11. Doskočil M. Mechanism of the reduction of the Meckel‘s cartilage in man. Folia Morphologica, 1989, 37: 113 – 118.

12. Bílý B. Dental abrasion and possibilities of its classification. Scr Med Fac Med Brun, 1975, 48: 249 – 268.

13. Bílý B, Pokorná M. Stomatologický nález u kosterního materiálu z paleolitického trojhrobu z Dolních Věstonic. Sborník Národního Muzea v Praze, 1992, L4, 211 – 215.

14. Sobota J. Rentgenové vyšetření dislokovaných zlomenin kloubních výběžků u současných dětí a srovnání výsledků s případem skeletu ženy (Dolní Věstonice III). In: Nové nálezy a názory v osteologické patologii. Pracovní setkání ústavu Anthropos, Moravské muzeum, Brno 26. 10. 1987.

15. Svoboda J. Vyšetření 3D CT lebky ženy DV III. Radiodiagnostické oddělení nemocnice Kyjov, 2016.

16. Absolon K. Podobizna fosilního člověka nalezena. Lidové noviny (Brno), 30. 5. 1937.

17. Vaníčková E. Antropologická rekonstrukce tváře „šamanky“ z Dolních Věstonic. Malovaný kraj, 2017, 53(4): 6.

18. Vaníčková E, Nerudová Z, Ramba J, Tvrdý Z, Bílek O, Kostrhun P. A Woman from Dolní Věstonice 3 Burial: A New View of the Face Using Modern Technologies. Odesláno do tisku v Journal of Human Evolution.

19. Tisková zpráva. Antropologická rekonstrukce tváře šamanky z Dolních Věstonic. Moravské zemské muzeum, Brno 11. 5. 2017.

17. 7. 2018

LKS 07-08/2018

Print: LKS. 2018; 28(7): 162 – 168

Autor:

Fotografie

  • Jiří Ramba

Rubrika:

Téma: