LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Přednosta Kliniky ústní, čelistní a obličejové chirurgie Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské univerzity MUDr. Jiří Stránský, Ph.D., MBA, se hlásil v roce 1982 na všeobecnou medicínu. Stát ale tehdy postrádal zubní lékaře, a tak ho spolu s dalšími adepty přesvědčili ke studiu stomatologie. Po absolutoriu následovala pětiletá praxe v závodní ambulanci v Karviné a postupné přibližování se k oboru stomatochirurgie a později maxilofaciální chirurgie. V roce 2016 převzal dr. Stránský funkci přednosty na zmíněné ostravské klinice a stojí tak dnes v čele jednoho z největších a nejvýznamnějších pracovišť tohoto typu u nás.

MUDr. Jiří Stránský, Ph.D., MBA

Pane přednosto, jaké byly první kroky stomatologa směřujícího k oboru maxilofaciální chirurgie?

Ty úplně první byly už po přijímačkách na fakultu, kdy nám pro nedostatek uchazečů o studium stomatologie tento obor hned nabídli a já jsem to přijal. Mimochodem – teprve tehdy jsem se dozvěděl, že existuje také stomatochirurgie. Takže jsem šel studovat s tím, že se jednou stanu právě stomatochirurgem.

Absolvoval jsem stomatologii v Olomouci a nastoupil na šachtu. Tedy ne jako horník, ale jako typický závodní zubař – do Závodního ústavu národního zdraví v Karviné. Mezitím mě ta profese začala bavit. Zejména drobnější chirurgické výkony, které tehdy zubní lékaři považovali za běžné a prováděli je docela často. Naše zubní oddělení čítalo kolem třiceti lékařů pod jedním primariátem. Při jednotlivých šachtách byly samostatné ordinace v průměru s jedním až čtyřmi lékaři. Strávil jsem tam pět spokojených let.

Náš primář MUDr. Bohumil Kubíček mě podporoval v mém zájmu o stomatochirurgii a jednoho dne mi nabídnul, abych s ním operoval. Měl na jedné z našich poboček skromný zákrokový sálek, operovalo se jednou týdně. Po první atestaci jsem tedy už pak logicky předpokládal, že ta druhá bude ze stomatochirurgie. Snad jen pro připomenutí – v osmdesátých letech se náš obor nazýval stomatologická chirurgie, dnes ho známe jako orální a maxilofaciální chirurgii. Ošetřovali jsme a léčili pacienty hodně nad rámec běžné ambulantní stomatochirurgie, například zlomené čelisti. Pacienty jsme pak měli uložené na ORL nebo na chirurgii. Šéf tehdy přišel s myšlenkou, že až složím atestační zkoušku, zřídíme v rámci naší závodní nemocnice několik stomatologických lůžek. Projekt současně podpořil tím, že mě poslal na stáž do Ostravy na KÚNZ, tedy krajský ústav národního zdraví, kde samozřejmě už lůžková stomatochirurgie léta fungovala.

Mimochodem – tehdy zajišťovala tuto péči v bývalém Severomoravském kraji tři lůžková pracoviště. U nás v KÚNZu, pak to byla městská nemocnice v Ostravě-Fifejdách a třetím lůžkovým oddělením disponovali v Opavě. Ta obě další pracoviště zanikla a dnes jsme tu zůstali jenom my.

Šel jsem tedy do Ostravy na stáž k primáři MUDr. Janu Syrovátkovi a ten se mě brzy zeptal: A nechcete tady u nás pracovat? Odpověď pro mě nebyla snadná. V Karviné jsem to znal, oni znali mě, a hlavně jsem se cítil zavázán primáři Kubíčkovi. Na druhou stranu se mi otevíraly dveře k tzv. velké stomatochirurgii. Nakonec jsem šel za primářem a vše mu vylíčil. Jeho reakce byla stručná: Já jsem si tohle přál celý život. A nesplnilo se mi to... Určitě tam běž!

Kdy se tohle všechno vlastně odehrálo?

Na této klinice pracuji od roku 1992. Původně zde bylo stomatologické oddělení krajské nemocnice, ale počátkem devadesátých let po odchodu téměř celé generace zubních lékařů do privátních praxí tu nakonec zůstala jen lůžka, tedy naše maxilofaciální chirurgie, a k nim přidružené ambulance.

V roce 1996 jsem získal atestaci ze stomatologické chirurgie u prof. MUDr. Josefa Bildera, CSc.

V roce 2003 jsem pak na rok odjel jako konzultant pro maxilofaciální chirurgii do Saudské Arábie.

Přednostou jsem se tady stal v roce 2016 po MUDr. Petru Michnovi, který zase tohle šéfování převzal předtím, v roce 2007 – po odchodu MUDr. Jana Syrovátky.

Jak početný je váš tým lékařů?

Reprezentuje to sedmnáct lidí. Tedy fyzicky, nikoliv úvazkem. Máme sedmadvacet lůžek, aktuálně jich však na přechodnou dobu provozujeme pouze jedenadvacet, a to z důvodu rekonstrukčních prací v nemocnici.

V tuto chvíli máme všechny lékaře zubní, dva mají obě aprobace. Ti, co nemají celý úvazek, zpravidla působí v privátě. Zkrácené úvazky se ukázaly jako trošku nešikovné, a tak jsem se snažil je zredukovat. Z pochopitelných důvodů – naše oddělení si žádá vyoperované odborníky, nikoliv jen příležitostné, byť šikovné stomatochirurgy. Takže lékaře s polovičním nebo kratším úvazkem už téměř nemáme. Samozřejmě takový adept maxilofaciální chirurgie už za dva, tři roky leccos umí a svoje pacienty mimo kliniku vždycky najde. Čili tendence odejít uprostřed kariérního růstu směrem k privátu existuje. A my samozřejmě nejsme schopni finančně konkurovat. V poslední době se to ale výrazně zlepšilo a kádr našich chirurgů se začal stabilizovat. Po mém boku stojí primář MUDr. Oldřich Res, Ph.D., a asistent MUDr. Jan Štembírek, Ph.D. Oba to jsou atestovaní, zkušení lékaři. Většina dalších kolegů je věkem kolem třicítky. To samozřejmě ukazuje, podobně jako na řadě dalších klinických pracovišť, jakýsi generační propad. Musím ale říct, že naši mladí kolegové dostávají velký prostor pro svůj rozvoj, a věřím, že z nich jednoho dne ti skuteční odborníci v maxilofaciální chirurgii vyrostou. Určitě tu pár šikovných a perspektivních lékařů máme.

Jak vypadá vaše pedagogická činnost?

Ostravská univerzita nenabízí na lékařské fakultě stomatologický směr. My ale v rámci tamního studia všeobecné medicíny zajišťujeme pro posluchače výuku maxilofaciální chirurgie. Samozřejmě naším oborem, v tom pravém slova smyslu, už není klasická stomatologie. Posluchači LF OU si stomatologii vybírají jako volitelný předmět. Soustředíme se na to, abychom studentům ze stomatochirurgie předali takové vědomosti, které i oni, všeobecní lékaři, mohou uplatnit v praxi. Včetně přesahů do jiných oborů, jako je kardiologie, kardiochirurgie, čelistní ortopedie, osteologie, onkologie. Snad ještě pro úplnost bych zmínil, že také spolupracujeme se Slezskou univerzitou v Opavě, kde přednášíme zdravotním sestrám a nově i dentálním hygienistkám.

Zabýváte se na vaší klinice nějak intenzivněji implantologií a ortodoncií, tedy obory, které souvisejí s chirurgií?

Implantologii osobně vnímám jako převážně protetický obor a u nás se jí nijak zvlášť nevěnujeme.

Ortodoncie, to je něco jiného. Existuje tu přímá návaznost na řadu drobnějších výkonů, které zvládne bez problémů i ambulantní stomatochirurg. Mám na mysli retinované zuby, tunelizace apod. Ovšem pokračuje to samozřejmě do oblasti ortognátní chirurgie, kdy jde o posuny čelistních anomálií, a to už představuje relativně náročné chirurgické výkony, vyžadující zázemí lůžkového oddělení.

Máme zavedenou spolupráci s regionálními ortodontisty, a to i mimo Ostravsko. Standardně se jednou za měsíc s nimi – nebo i dalšími lékaři, kteří s námi chtějí spolupracovat – scházíme ke konzultacím. Oni přivezou pacienty, rentgeny, domluvíme si společný postup a vše naplánujeme. Preferuji, aby ortodontista, který se dál bude o pacienta starat, absolvoval celý proces léčby osobně a pokud možno od samého začátku.

Jak si vaše pracoviště stojí v komplexu celé nemocnice?

Dříve ne vždy jasná situace odkud kam a kdo a co se postupem doby vyprofilovala a stabilizovala. Každý si dělá to svoje. Co je na pomezí specializací, operujeme ve funkčních kombinovaných týmech z různých oddělení. Mezioborovou spolupráci vnímám jako velmi důležitý aspekt současné medicíny.

Naše klinika se samozřejmě podílí na práci traumacentra. Historicky tady těch úrazů vždycky bylo hodně. Rvačky, pracovní úrazy, havárie. A i když místní průmysl a doly se postupně utlumují, máme na traumatologii pořád hodně práce.

Závažným tématem nadále zůstává onkologie. Na jednu stranu došlo ke značnému posunu možností léčby i diagnostiky, na stranu druhou se s maligním nádorem setkáváme u stále mladších pacientů a rozhodně se již dnes nejedná pouze o onemocnění sociálně zanedbaných jedinců, alkoholiků a kuřáků.

Dost se v současnosti věnujeme čelistním osteonekrózám. Jak ambulantně, konzervativně, tak i v radikálnější léčbě. Je moc dobře, že povědomí o dnes široce používaných antiresorpčních medikamentech a možných souvisejících komplikacích v orofaciální oblasti pacienta proniklo a zahnízdilo se už jak u stomatologů, tak u lékařů dalších odborností. Společně už dokážeme těmto problémům systémově předcházet. Někdy ještě vázne informace v anamnéze pacienta, resp. její kompletní předání pacientem lékaři. Ale i tam zaznamenáváme velký pokrok. Myslím, že Komora a časopis LKS se zasloužily o potřebnou osvětu mezi zubními lékaři a prezentaci tohoto poměrně nového tématu.

Nicméně problém rizikový pacient versus zubní lékař přetrvává. Mám na mysli někdy téměř paušální odesílání pacientů s diabetem, kardiaků a dalších rovnou na kliniku. Hypertenze či antikoagulační léčba nejsou a priori důvodem k tomu, aby se řada běžných výkonů prováděla na specializovaném pracovišti. Tito pacienti v drtivé většině případů podstupují zbytečnou cestu k nám na kliniku, když by je v pohodě mohl ošetřit jejich praktický zubní lékař. A nejen to – nesmyslně zaměstnávají naše chirurgy, kteří jsou zde primárně pro těžce či akutně nemocné pacienty. V neposlední řadě se tak prodlužují termíny plánovaných operací.

Mimochodem – my jsme asi jediná fakultní nemocnice u nás, která nemá vlastní stomatologii. Nicméně i v Ostravě zaznamenáváme tendence, dokonce i konkrétní kroky, k nápravě tohoto stavu. Snad se v dohledné době podaří změnit situaci k lepšímu a budeme moci poskytovat také na naší klinice kompletní nabídku stomatologického ošetření.

23. 10. 2021

LKS 10/2021

Print: LKS. 2021; 31(10): S166 – S167

Autor:

Fotografie

  • Ladislav Šolc

Rubrika:

Téma: