Za praotce moderní stomatologie bývá považován Francouz Pierre Fauchard (1676 – 1762), který v revolučním bestselleru „Zubní lékař čili ošetřování zubů“ (1728) s nevídaným rozmachem shrnul teoretické znalosti oboru i vlastní zkušenosti potulného zubotrhače. Už zmínit ošetřování v názvu publikace působilo novátorsky, jelikož se do té doby zuby především trhaly. Praotec zubařiny si navíc v Paříži založil úspěšnou ordinaci pro šlechtu i korunované hlavy, vyráběl náhrady z hroších zubů a také jako první popsal parodontózu.

Kdo ale dnes fenomenálního otce zakladatele v osvícenské paruce vůbec pozná? Nikdo. A podobně anonymní zůstávají v dějinách stomatologie i vynálezce porcelánových korunek, zubního rentgenu, vrtačky nebo fluoridace vody.

Na druhou stranu se v dějinách civilizace vyskytuje zubní lékař, jehož obličej poznává veřejnost hned několika kontinentů. Jeho tvář vyšla na titulní stránce týdeníku Time, parodují ho Simpsonovi, a přesto většina stomatologů ani netuší, že si na plátně prohlížejí kolegu. Ano, mluvíme o zarputilém farmáři s brýlemi, který se na nás dívá z asi nejslavnějšího amerického portrétu. Ten se jmenuje Americká gotika a kurátoři Nového světa ho rádi srovnávají s Leonardovou Monou Lisou.

Obraz namaloval regionální realista Grant Wood (1891 – 1942), kterého inspiroval konkrétní domek v americké Iowě, jenž spojoval prvky kamenné gotiky v Evropě – lomený oblouk okna v podkroví – s chatrnou dřevostavbou Středozápadu.

Aby slohový hybrid oživil, rozhodl se před domek nakreslit postavy, které by v něm podle jeho slov „nejspíš mohli bydlet“. A jako předlohu pro ně vybral vlastní sestru Nan a svého dvaašedesátiletého zubního lékaře Byrona McKeebyho, který ordinoval v nedalekém městě Cedar Rapids, mimochodem jedné z lokalit americko-české komunity.

Přestože se jeho Americká gotika roku 1930 umístila v soutěži Chicagského institutu výtvarného umění, farmáři v Iowě ani jejich manželky zprvu nijak nejásali. Když reprodukci otiskli v novinách, ukázalo se, že většina lidí obraz chápe jako karikaturu upjatého a puritánského zapadákova a někteří veřejně doporučovali autorovi plátno narazit na hlavu i s rámem. Jiní – asi v narážce na pozdního impresionistu Van Gogha – zase navrhovali, že malíři ukousnou ucho.

Během pár let se ovšem veřejné mínění se satirou smířilo a obraz se začal prezentovat jako oslava pracovitého národa, který dokáže překonat i velkou hospodářskou krizi: „Americká demokracie stojí na práci mužů a žen, kteří mají odvážná srdce a pevně řezané rysy, jako lidé na tomto obraze,“ uváděl popisek v tisku z roku 1935.

A co na to stomatolog Byron McKeeby?

Pro nejslavnější americký obraz pózoval bez farmářky i bez domu a původně chtěl jako model zůstat anonymní. Podle kunsthistoriků ho popularita obrazu zaskočila a při pozdějším fotografování v Chicagu doufal, že ho lidé nepoznají.

Kdo by ostatně čekal, že dnes nejznámější stomatolog světa bude v ruce držet vidle?