Co vás přivedlo ke studiu stomatologie?

Rozhodnutí studovat stomatologii uzrávalo postupně. Ještě jako dítě jsem navštěvoval ordinace svých rodičů stomatologů a spíše bez velkého zájmu jsem nepřímo sledoval všemožné aspekty fungování zubní praxe. Rodiče mě do stomatologie nikdy nijak netlačili, ve výběru dalšího studia a volbě povolání jsem měl úplnou volnost. Jistěže nějaký podvědomý vliv prostředí mohl sehrát svou roli a z pohledu lidí kolem mě se určitě zdálo moje další směřování býti jasným a nevyhnutelným. Během studia na broumovském gymnáziu mě nejvíce oslovovaly exaktní a přírodní vědy, mezi nimi postupně zvítězila medicína, která spojuje tyto obory s praktickou pomocí lidem a společnosti. Stomatologie mi pak v tomto směru připadala mimořádně atraktivní: kombinuje precizní manuální práci, používání pokročilých technologií, rychlou zpětnou vazbu výsledků léčby a dlouhodobý vztah s pacientem – to vše v kontextu lidského těla, zdraví a nemoci. Jako určitý bonus jsem pak vnímal jistotu svého budoucího profesního uplatnění a snad, smím-li to tak říct, i určitou společenskou prestiž.

Ovlivnilo studium a profesní začátky vaše další odborné profilování?

Ke studiu jsem byl přijat na více fakult a více oborů, z nichž nakonec zvítězila stomatologie ve východočeské metropoli. Hradec Králové je úžasné město pro studium i život. Nabízí široké kulturní, společenské a sportovní vyžití a současně klid, bezpečí, zeleň a přírodu. To se do současnosti ještě zlepšilo. Studium zde tak bylo formující nejen po odborné, ale i lidské stránce. Měl jsem štěstí na inspirativní pedagogy, kteří mě dokázali nadchnout pro obor a ukázat, že stomatologie má pevné místo jak v klinické medicíně, tak ve vědeckém výzkumu. Jmenovitě bych rád zmínil dr. Věru Bartákovou, dr. Zdeňka Jirouska, dr. Petra Bednáře, dr. Daniela Černého, doc. Věru Hubkovou a doc. Ivo Dřízhala. I díky nim jsem se rozhodl zůstat na fakultě a věnovat se akademické dráze.

Po nástupu na kliniku mě významně ovlivnili tehdejší přednosta doc. MUDr. Radovan Slezák, CSc., a primářka MUDr. Zdeňka Šustová, Ph.D. Postupně jsem se odborně profiloval v oblasti záchovné stomatologie a endodoncie, ve které jsem se věnoval klinické praxi, výzkumu a pedagogické činnosti. V rámci doktorského studia jsem se zaměřil na používání kofferdamu, a to jak z klinického a epidemiologického, tak i pacientského pohledu. Z dnešní perspektivy se zdá až neuvěřitelné, že tehdy, před nějakými patnácti lety, používalo kofferdam pravidelně jen 8 % zubních lékařů. V současné době je situace výrazně lepší, i když prostor pro další rozšiřování zůstává ještě velký. Podle naší studie z roku 2024 již 60 % zubních lékařů v Česku používá kofferdam alespoň jednou týdně. Přiznám se, že kofferdam zůstal dodnes mým srdečním tématem.

Jak jste vnímal při svém nástupu na kliniku pedagogickou část této práce?

Výuka studentů je samozřejmě nedílnou a významnou součástí našeho působení na klinikách. Jako každý čerstvě nastoupivší absolvent jsem se do ní začal zapojovat pozvolna. Nejprve to byly záskoky za kolegy při vedení klinických praktik a tu a tam nějaká ta přednáška, často spíš na okrajová témata. Později přišla možnost vést praktika ve fantomových laboratořích v rámci preklinického zubního lékařství. To mě doslova nadchlo a současně zavázalo velkou odpovědností. Studentům jsem zprostředkovával jeden z jejich prvních kontaktů se zubním lékařstvím jakožto budoucí profesí a bylo třeba najít rovnováhu mezi shovívavým probouzením zájmu a lásky k oboru a na druhé straně vedením k odborné striktnosti, zásadovosti, pečlivosti a manuální preciznosti, které jsou podmínkami pro úspěšné ošetřování pacientů.

S nemalou vervou jsem se tehdy pustil také do modernizace výukových materiálů a technologií. Stařičké zpětné projektory na fólie jsme nahradili velkými obrazovkami a digitálními projektory, vypracovali jsme návody k praktickým cvičením a vytvořili e-learningové kurzy. Postupně jsem přibíral další a další přednášky a významněji se zapojil do vedení klinických praktik. Třešničkou na dortu je pak funkce rozvrháře, kterou sdílíme s kolegyní MUDr. Lenkou Vavřičkovou, Ph.D. Její náplň obnáší kompletní přípravu rozvrhů pro všechny ročníky studentů zubního lékařství, v obou studijních jazycích. Své poznatky a zkušenosti z oboru, výuky i výzkumu, včetně již zmiňovaného kofferdamu, samozřejmě už léta šířím při praktických kurzech pro zubní lékaře.

Jak se vyvíjel váš kariérní růst v rámci nemocnice a fakulty až k současné pozici primáře?

Po dokončení postgraduálního studia a získání atestace z Klinické stomatologie mi byla svěřena funkce vedoucího lékaře oddělení záchovné stomatologie a endodoncie. Měl jsem na starosti zejména kontrolu výdajů a výnosů oddělení a řízení jeho chodu. Zde jsem získával své první manažerské zkušenosti. Později jsem působil jako tajemník katedry stomatologie zodpovědný za organizaci výuky a různých klinických akcí.

Po nástupu prof. MUDr. Jakuba Suchánka, Ph.D., do funkce přednosty kliniky jsem se díky jeho důvěře stal primářem kliniky. Představuje to pro mě především velkou odpovědnost vůči pacientům, ale pochopitelně také vůči studentům a kolegům – a v neposlední řadě i ve vztahu k vedení naší hradecké nemocnice. K tomu nedílně patří udržovat hladký chod běžných odborných a administrativních prací. Průběžně pak musím reagovat na nenadálé a mnohdy i nelítostné situace technického, personálního i odborného charakteru. Při tom všem společně pečujeme o rozvoj kliniky v kontextu měnícího se světa.

Mám to štěstí působit v nemocnici, která se kontinuálně a poměrně dynamicky rozvíjí, a to v řadě ohledů – od stavby nových budov, přes zavádění inovativních technologií až po nezbytnou péči o zaměstnance.

Máte při tom všem ještě čas na lékařskou vědu?

Práce primáře mě v současnosti zcela vytěžuje, na vědu tedy bohužel mnoho času nezbývá. Je to škoda, nezakrývám, že je mi to líto. Dříve jsem se hodně věnoval muskuloskeletálním poruchám u zubních lékařů, jejich výskytu a rizikovým faktorům. Představuje to velké téma, protože přibližně dvě třetiny zubních lékařů trpí bolestmi pohybového aparátu, zejména krční a bederní páteře, ramen a rukou, případně dalšími souvisejícími onemocněními. Nyní nám dobíhá dlouhodobá observační studie, kdy jsme sledovali naše studenty v celém průběhu studia, a právě dokončujeme sběr dat po pěti letech od absolvování. Rád bych se – i s přispěním těchto výsledků – ucházel snad vbrzku o svoji habilitaci.

Pojďme teď k časopisu ČSPZL, který řídíte jako jeho šéfredaktor...

Časopis Česká stomatologie a praktické zubní lékařství / Czech Dental Journal má za sebou dlouhou historii a silnou tradici. Začal být vydáván již v roce 1900, což z něj dělá jeden z nejstarších odborných medicínských časopisů, a to nejen v lokálním, ale i celosvětovém měřítku.

V minulosti toto periodikum několikrát změnilo svůj název. Původně se jmenovalo Zubní lékařství a bylo přílohou Lékařských rozhledů. Titul přežil několik režimů a státních útvarů. Má za sebou také sloučení s časopisem Praktické zubní lékařství, které se promítlo do jeho současného názvu. Vydávání bylo přerušeno jen v jediném roce, a to 1910. Letos jsme vstoupili do úctyhodného 126. ročníku jeho existence.

Vnímal jsem jej vždy jako klíčovou platformu pro sdílení odborných poznatků, původních prací i kazuistik, které posouvají náš obor vpřed. Rozhodnutí aktivně se podílet na jeho tvorbě bylo motivováno snahou zachovat vydávání časopisu a dále rozvíjet jeho odbornou úroveň a prestiž, a to v době, kdy se publikační prostředí velmi dynamicky mění. Po převzetí časopisu pod křídla České stomatologické komory mi bylo velkou ctí, když jsem byl jmenován do jeho redakční rady. Následně mě překvapila, ale především potěšila nabídka Komory převzít osudy ČSPZL do svých rukou a stát se šéfredaktorem časopisu. S vědomím velké a snad i trochu rozechvělé zodpovědnosti k historické tradici jsem tuhle výzvu přijal a pustil se do práce. Jak do pravidelné redakční rutiny při edici rukopisů, tak do koncepčních úprav, z nichž dosud nejzásadnější byla revize Podmínek pro publikaci.

Jak vnímáte čtvrtletník ČSPZL vedle recenzovaného měsíčníku LKS?

ČSPZL a LKS dnes tvoří přirozeně se doplňující dvojici. Zatímco LKS je i v odborné části především prakticky orientovaný měsíčník, zaměřený na každodenní potřeby zubních lékařů, ČSPZL plní roli vědeckého a odborného časopisu, který výhradně publikuje původní práce, přehledové články a systematické studie. Tento model umožňuje jasnou profilaci obou titulů bez vzájemné konkurence.

Velký kvalitativní posun nastal v roce 2018, kdy vydávání časopisu převzala ČSK od České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. Tento krok byl zásadní nejen z hlediska stability, ale i dalšího rozvoje. Bylo zavedeno přidělování DOI, tedy identifikátoru digitálního objektu, který se v rámci užitečných standardů přiděluje elektronickým publikacím. Časopis byl zařazen do mezinárodních databází a Komora vytvořila samostatný moderní web s online redakčním systémem, a to v české i anglické verzi. Upravena byla i grafická tvář časopisu. Vedoucí osobností v tomto rozvoji byl tehdejší šéfredaktor čtvrtletníku a můj předchůdce doc. MUDr. Jan Veverka, CSc. Další klíčovou členkou redakčního týmu je Mgr. Stanislava Beranová, které časopis vděčí za kvalitní jazykovou úroveň a která také precizně připravuje rukopisy pro následnou sazbu. Vyzdvihnout musím i svou zástupkyni a současně šéfredaktorku časopisu LKS PhDr. Ivu Žákovou, která je duchovní vůdkyní obou časopisů a velmi přispívá k jejich kontinuitě. Složení redakční rady se systematicky obměňuje, omlazuje a v poslední době se nám pro ni daří získávat také zahraniční odborníky.

Personální i výrobní provázanost redakcí ČSPZL a LKS, včetně technického zázemí, umožňuje efektivnější fungování obou časopisů a jejich další profilaci. Vnímám to jako velkou výhodu, která prospívá celé české stomatologii – od každodenní klinické praxe až po vědecký výzkum.