Co vás přivedlo k zubnímu lékařství?

Lékaře jsme v rodině neměli, rodiče jsou chemici. Toto postižení chemií se částečně dědí. Například můj bratr, doc. MUDr. Radomír Hyšpler, Ph.D., se věnuje především biochemii a je přednostou Ústavu klinické biochemie a diagnostiky ve fakultní nemocnici v Hradci Králové.

Můj zájem o stomatologii začal také přes chemii. Mým ošetřujícím stomatologem byl doc. MUDr. Stanislav Komárek, CSc., náš průkopník laterální kondenzace. Zkoumal acidobazické vlastnosti výplňových materiálů. Dostal jsem se k němu ještě na střední škole a pomáhal mu s měřením těchto materiálů. To mě vlastně přivedlo ke stomatologii.

Po fakultě jsem tímto směrem pokračoval. Firma Dental měla svůj malý výzkumný ústav vedený RNDr. Pavlem Bradnou, CSc., a já jsem se jako student a mladý absolvent zapojil do práce na kavitanu a fotokavitanu. Mimochodem – v té vývojové podobě to byly překvapivě dobré materiály. Bohužel sériová výroba kvůli různým zjednodušením už takový kvalitní produkt nepřinášela. Nakonec mě tento můj zájem přivedl i do ÚVN, kam jsem šel jako lékař právě se zájmem o materiálovou vědu a možnost experimentovat. Zpočátku jsme např. měřili společně s prof. MUDr. Taťjanou Dostálovou, DrSc., MBA, barevnost výplňových a protetických materiálů. Tehdy jsme používali vláknový spektrofotometr, který jsme měli namontovaný na stativu starého mikroskopu. Dneska už to celkem dobře umí i barevně kalibrované kamery. V této oblasti jsme získali i dva patenty. Pak přišla tragická nehoda mojí partnerky a mně se změnil život. Osobní, ale i ten vědecký a lékařský.

Asi před patnácti lety jsem začal spolupracovat s firmou Medin na vývoji rotačních a NiTi kořenových nástrojů. Například reciproční nástroje Unicone byly ve své době velmi na výši. Stále mě mrzí, že nástroje, které jsme vyvinuli kolem roku 2020, zůstaly po změně vedení firmy pouze v prototypech a nedostaly se nikdy do výroby.

Současně jsme od roku 2009 na našem oddělení v ÚVN začali používat destičkové koncentráty při chirurgických a zejména augmentačních výkonech. Začínali jsme metodou dle Choukrouna (Platelet Rich Fibrin – PRF), a to nás přivedlo ke spolupráci s firmou Lasak, kde jsme se podíleli na vývoji protetických komponent a zejména navigačních setů pro plnou navigaci.

Mohli bychom krátce zrekapitulovat historii a současnost stomatologie v ÚVN?

Naše oddělení má více než stoletou nepřetržitou historii. Vznik prvního zubního ambulatoria při posádkové nemocnici na Karlově náměstí se datuje už do roku 1912. Zubní oddělení se následně stěhovalo ke Kapucínům na Hradčanech jako součást Divizní a posádkové nemocnice na Hradčanech. Koncem roku 1945 se přestěhovalo do areálu ÚVN sem do Střešovic. Roku 1963 se lůžková část osamostatnila. Tehdy se začíná také příběh naší objemné kroniky stomatologie v ÚVN (viz fotografie). My teď sedíme v původní budově, tedy v pavilonu B, v prvním patře, v místech, kde byly operační sály ORL. Legendární stomchíra, kde zaznamenáváme například začátky ortognátních operací apod., měla operační sál o patro výš.

Co je zajímavé a co se moc neví, že na stomatologii ÚVN byl zaveden první český titanový žiletkový implantát.

Ano, ano. Jak mi před lety v rozhovoru líčil váš přednosta a nástupce prof. Kufnera, nedávno zesnulý prof. MUDr. Tibor Németh, DrSc.: „Do alveolárního výběžku horní nebo dolní čelisti se udělal zářez a do něj se kladívkem umístil čepelkový implantát. To jsme začali dělat v r. 1974, dávno před tím, než nějaká implantologie oficiálně začala. Chromkobaltové implantáty jsme si objednávali, ale pak jsme požádali pana Ježka z Chirany, a ten nám čepelkové implantáty připravoval z titanu jako ruční výrobu. Mimochodem – ten implantát kupovala naše lékárna za tehdejších 314 korun.“

Skutečně jsme patřili v tomto směru k progresivním experimentálním pracovištím v tehdejším Československu. Pracoval na tom také legendární Ing. Stanislav Beznoska. Úspěšná firma nesoucí jeho jméno dodnes v Kladně vyrábí zejména kloubní implantáty.

Člověk si už dnes tak dobře neuvědomuje, že rozvoj implantologie podle Brånemarka souvisel s objevem levné technologie výroby titanu. Předtím to byla extrémně drahá komodita. Například prof. Dr. Leonard Linkow (1926 – 2017), který bývá nazýván otcem implantologie, prostě musel používat implantabilní chromkobaltové slitiny, protože nic jiného nebylo. Mimochodem byl to jediný stomatolog, který byl navržen na Nobelovu cenu (1969) a jeho žiletkové implantáty (Likow blade vent) se v modifikacích používají dodnes.

Ještě nedávno žili pacienti s prvními našimi žiletkami, které u nás byly zaváděny už v sedmdesátých letech, a občas jsme se s nimi i v naší generaci na oddělení potkávali. V některých případech přežily implantáty za ta desetiletí i tři až čtyři protetické práce.

Víme, kdo první aplikoval tyto žiletkové implantáty v ÚVN?

Těžko říct. V té době už tady byl pan profesor Németh a nejspíš to byla práce někdejšího náčelníka naší stomatologie MUDr. Ladislava Frýby, také nadšeného experimentátora. Mimochodem lékař, který spolupracoval na první bezbolestné turbínové vrtačce někdejšího národního podniku Chirana.

Jaký je aktuální profil činností vašeho oddělení?

Teď zde sedíme na stomatologickém oddělení, tedy v ambulancích. Lůžkové oddělení spadá v podobě pododdělení pod ORL, jehož přednostou je prof. MUDr. Jaromír Astl, CSc.

Stomatologické oddělení ÚVN poskytuje komplexní stomatologickou péči s výjimkou ortodontické terapie. Významnou položkou naší práce je dentoalveolární chirurgie, implantologie a následná protetika. Dnes většinu implantátů zavádíme pomocí navigace. V roce 2023 jsme poprvé zavedli více implantátů s navigací než bez ní. Musím říct, že na nás zbývají především komplikovanější případy, ty jednodušší a méně rizikové převážně implantuje privátní sféra. V extrémních situacích implantujeme i v místech, kde není žádná kost. V těchto případech s úspěchem používáme destičkové koncentráty ve formě PRF, a to v kombinaci s augmentačními materiály nebo v indikovaných případech s úspěchem používáme PRF i jako jediný augmentační materiál.

Rád bych zde ještě zmínil, že v našem pavilonu máme Domov Vlčí mák, což je komplexní zařízení pro vojáky-veterány. Přiznám se, že mě fascinuje, jak skvělou práci odvedli lékaři třeba u našich letců před druhou světovou válkou. Jak objektivní musely být jejich lékařské posudky, když řada těchto lidí, často našich pacientů, se dožila věku blížícího se stovce. Měli jsme třeba týden, kdy jsme na našem oddělení v rámci péče o tyto často hrdiny z bitvy o Velkou Británii nebo ze Svobodovy armády ošetřili osm stoletých a starších pacientů. Klobouk dolů! Bohužel pacienti v pokročilém věku už nezvládají dentální hygienu vlastními silami. Tak snad se jednou naplní můj sen o jakémsi malém robůtku, který zuby vyčistí za ně. Míváme pacienty sedmdesátníky, kteří dostanou implantáty, ty pak léta fungují, ale někdy po osmdesátém roce věku se to najednou zhoupne, hygiena se výrazně zhorší a implantáty trpí.

Na čem pracujete v současnosti?

Docela dlouho se zabýváme digitální stomatologií a tzv. virtualizací pacienta, tedy kombinací dat z různých přístrojů. Myslím si, že jsme docela daleko. Začínali jsme celkem brzy. Spolu s naší spolupracující laboratoří, kterou vedou manželé Koubkovi, jsme s CNC obráběním začali někdy v roce 2009. Na 3D tiskárnách pracujeme někdy od roku 2011. První tištěnou kovovou konstrukci (Selective Laser Sintering) jsme použili v roce 2013. S intraorálními skenery jsme začali v roce 2015. Tím, jak jsme chtěli dělat větší a větší práce plně digitálně, jsme samozřejmě začali zápasit s tím, čemu se poslední dva roky celosvětově říká merging error – slučovací chyba. Každý intraorální skener udělá nejdřív malý modýlek, tzv. anchor picture, a k tomu softwarově přiřazuje další a další malé 3D modýlky. A i když jsou extrémně přesné, po softwarovém sloučení (300 – 1000 modelů) se chyba znásobí a celkový model se někam prohne. A my nevíme kam. Takže virtuální model jednotlivého zubu je přesný tak, jak jsme to otiskem nikdy neměli šanci dokázat, ale pozice zubu nebo implantátu v celém oblouku často může být nesprávná.

Chtěli jsme tuto chybu zmenšit nebo eliminovat. Možností je řada. Různými přípravky, způsobem skenování atd. Ale je možné také udělat jakýsi zpřesňující takřka cimrmanovský úkrok stranou. Prostě použít nějaký přístroj, který merging error nemá. Vymysleli jsme něco, čemu říkáme Reverse scan technique. Ke zpřesnění pozice používáme laboratorní skener a skenovatelné pracovní čepy, kterým říkáme scannable implant analog. Tento postup jsme publikovali v roce 2023 v prestižním měsíčníku JPD (The Journal of Prosthetic Dentistry) pod názvem Reverse scan technique: A verification method for the implant position in intraoral scans. Tímto postupem dnes rutinně na našem oddělení vyrábíme full arch můstky na implantátech bez fyzických modelů. Mimochodem – vím nejméně o pěti firmách na světě, které skenovatelný analog, většinou pod názvem reverse scan body, již začaly vyrábět. Patent bohužel nemáme, takže nás to může jenom těšit.

Rád bych zmínil pár jmen lidí, kteří mě ovlivnili, pomohli mi v práci nebo mě inspirovali. Rozhodně bych uvedl svého předchůdce přednostu MUDr. Lubora Daňka, zmíněného doc. MUDr. Stanislava Komárka, CSc., našeho emeritního primáře lůžkového oddělení MUDr. Pavla Vosku nebo vinohradského přednostu MUDr. Jiřího Borovce, se kterým jsme v ÚVN začínali. Pochopitelně nemohu nezmínit také emeritní přednostku z Motola prof. MUDr. Taťjanu Dostálovou, DrSc., MBA, která je i spoluautorkou mých odborných článků. A pak to jsou firmy, bez jejichž racionality nelze nic dovést do praxe. Lasak s Ing. Jakubem Strnadem a Ing. Šálou, který se bohužel přesunul do jiné oblasti. Firma Medin s bývalým výrobním ředitelem Ing. Žilkou, která už bohužel také nepokračuje v našem oboru. Jako upřímné poděkování musím zmínit i naši vrchní sestru Bc. Petru Pojžárkovou, která skvěle organizuje mé pracovní dny a je otevřená úskalím všech našich nových postupů.

Technologie a vývoj samozřejmě představují nepřetržité a lákavé dobrodružství. Pořád s něčím zápasíte, pak to vyřešíte, jde to do praxe, nebo to zapadne. Často se stává, že doba ještě na nějaký postup nebo nástroj nenazrála a stačí prostě počkat. Vzpomínám si, jak jsme nastavovali správnou teplotu oxidace při vývoji nástroje Unicon. V zásadě jsme měli flexibilní NiTi nástroje již v roce 2011, ale tehdy to žádný endodontista nechtěl. Dnes s tím pracují všichni. Nové technologie, nástroje nebo materiály je třeba průběžně kriticky testovat a neustále zvažovat jejich přínosy a rizika v kontextu stávajícího medicínského poznání. Bohužel mám stále větší pocit, že pro evropské výrobce jsme regulaci vývoje a výroby výrazně přehnali. Zejména ve srovnání s asijskou konkurencí začíná platit, že Evropa ještě papíruje a ostatní už dávno vyrábějí. Nicméně stále musíme v první řadě usilovat o to, aby nové materiály, nástroje a postupy neublížily pacientovi. Ne nadarmo je heslem naší nemocnice: Bonum aegroti suprema lex. Tedy: Dobro pacienta je nejvyšší zákon.