LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Byl horký srpnový den roku 1914, kdy se před profesorem Janem Jesenským ocitnul pacient vyžadující ošetření poraněné dolní čelisti. Když Jesenský pacienta vyšetřil, byl zděšen: nalezl v rozdrceném alveolárním výběžku částečky kostí s úlomky zubů, rána hnisala, hygiena ústní dutiny byla zcela nedostatečná, poraněné a zanícené byly i měkké části obličeje, pacient byl vyhublý a dehydratovaný. Tento stav nebyl překvapením, když Jesenský zjistil, že trvalo přes dva týdny, než pacient dorazil k ošetření. Známe i jeho jméno, byl to nadporučík Klatovský a ránu způsobil 7. srpna šrapnel na srbské frontě.

Obr. 1: Budova školy v Lupáčově ulici na Žižkově, kde sídlila vojenská záložní nemocnice.

Nadporučíka Klatovského brzy následovali další vojáci s poraněním čelisti. V Praze byla válečná zranění ošetřována nejprve ve vojenské posádkové nemocnici, lazaretu zřízeném v Sokolovně na Malé Straně nebo v Rudolfinu. Vojáci se zraněním čelistí nebo obličeje byli odesíláni do zubního ambulatoria k profesoru Jesenskému ve Viničné ulici nebo do ordinace Aloise Wachsmanna na Smetanově nábřeží č. 12.

Stoupající počet těchto poraněných brzy ukázal, že takové řešení nestačí. Spolek českých zubních lékařů tedy v prvních dnech války nabídl vojenské zdravotnické službě spolupráci, aby uvedení pacienti byli ke kvalifikovanému odbornému léčení soustřeďováni na jednom místě. Pro tyto účely byly vybrány prostory v novostavbě školy v Lupáčově ulici č. 6 na Žižkově (obr. 1). Tak vznikla vojenská rezervní nemocnice (záložní nemocnice), v jejímž přízemí bylo umístěno oddělení pro čelistní poranění (obr. 2), (obr. 3), (obr. 4). Mělo 75 lůžek ve 4 velkých sálech, dvě ordinační místnosti s rtg kabinetem a technickou zubní laboratoř.

Do čela této čelistní stanice (v rakouské úřední němčině nazývané Kieferstation) byl postaven profesor Jan Jesenský, chirurgickým konzultantem byl profesor chirurgie Josef Znojemský. Známe jména i ostatních pracovníků oddělení. Byli to lékaři Alois Wachsmann, Josef Přibyl, František Karfík, dále tři zubní technici M. Götz, A. Král, W. Pačes, cennou pomocnicí byla vrchní sestra Irena a administrativu zajištovali tzv. ordinační písaři J. Arenstein a L. Lochmann (obr. 5).

Práci v laboratoři organizoval dr. A. Wachsmann a zubní technici podle jeho pokynů zhotovovali speciální fixační dentální dlahy ze stříbra nebo aluminiového drátu a další protetické výrobky sloužící k rehabilitaci a náhradě ztracených zubů (obr. 6). Profesor Jesenský u poraněných uplatňoval radikální řešení: po chirurgické revizi rány odstranil drobné úlomky kostí a zubů, zuby nebo jejich kořeny ležící v liniích lomných fraktur extrahoval. Rány v měkkých tkáních v ústní dutině uzavíral slizničním stehem. Rozsáhlé kožní defekty byly nahrazovány transplantací kostních štěpů z tibie nebo claviculy, kožní defekty byly kryty plastikami (obr. 7).

Profesor Jesenský do Lupáčovy ulice zval i dceru Milenu, která byla zapsána na medicíně, a pověřoval ji asistencí při operacích. Milena sice vyhověla otcovu přání, ale devastující zohyzďující válečná zranění, která tam viděla, měla opačný účinek, než Jesenský očekával. Milena studium medicíny skončila a věnovala se výhradně literatuře, k níž měla od studentských let nepochybný sklon a talent.

Zkušenosti s léčením válečných poranění získali čeští lékaři již v balkánských válkách. Když v roce 1912 vypukla válka, v níž se jižní Slované bránili proti tureckému útlaku, čeští lékaři vyhověli prosbě Srbů a Bulharů a zorganizovali výpravu českých lékařů, aby ošetřovali raněné. Tato česká pomocná akce soustředila celkem 127 lékařů. Její materiální vybavení – obvazy, léky a přístroje – zajistila veřejná sbírka, v níž bylo vybráno 1 200 000 korun, tedy částka na tehdejší dobu mimořádně vysoká. Česká veřejnost tuto sbírku podporovala jako tichý projev protirakouského protestu, vztahy mezi Vídní a Bělehradem byly dlouhodobě napjaté. Mezi členy této výpravy bylo i několik budoucích profesorů české lékařské fakulty – Přecechtěl, Niederle, Kafka, Kukula a Burian. Vídeňská vláda českým lékařům tuto misi po dlouhém zdráhání nerada povolila. Češi totiž zdůrazňovali, že se jedná čistě o humanitární akci – a tu zamítnout nebylo snadné.

Na rozdíl od uplynulých válečných střetnutí, kdy se jednalo převážně o střelná poranění z ručních zbraní, v 1. světové válce pak převažovalo zákopové vedení bojů s masivním užitím dělostřelectva. Granáty a šrapnely pak způsobovaly devastující zranění lebky a obličeje.

Kapacita oddělení v Lupáčově ulici byla brzy zaplněna, a tak bylo zřízeno v roce 1916 ve vojenské nemocnici v Pardubicích další oddělení pro čelistní a obličejová poranění, jehož vedením byl pověřen MUDr. Karel Wachsmann mladší (byl to synovec MUDr. Aloise Wachsmanna). Ten své zkušenosti s tímto typem zranění získal během svého působení v nemocnici Červeného kříže v Karlíně. Do Pardubic dojížděl o sobotách a nedělích profesor Jesenský, aby vykonával odborný dohled.

S fotografiemi nejrůznějšího typu poranění a jejich ošetřování seznámil Jesenský veřejnost ještě za války v roce 1917 na „České válečné výstavě“ v pražském Obecním domě, nyní jsou součástí Stomatologického muzea v Kateřinské ulici.

Jesenský zkušenosti z tohoto období uveřejnil ve své publikaci „Válečné fraktury čelistních kostí“. Roku 1938, v napjaté mezinárodní situaci hrozící válkou, Jesenský organizoval přednášky v kurzu „Přípravy stomatologů pro případ obrany státu“, pořádané Ústavem válečné chirurgie a v Československé stomatologii uveřejnil příspěvek „Jaké jsou úkoly stomatologa ve válce“.

Zkušenosti, které získal Jesenský v Lupáčově ulici na Žižkově, ho přivedly k tomu, aby v roce 1922 při reorganizaci zubního ambulatoria ve Viničné ulici na zubní kliniku založil i lůžkové oddělení. Takové oddělení neexistovalo ani v sousedním Rakousku a Německu, kde léčení čelistních úrazů prováděly chirurgické kliniky, ošetřování tedy neměli ve svých rukou stomatologové, ale chirurgové všeobecného zaměření.

Obr. 1: Budova školy v Lupáčově ulici na Žižkově, kde sídlila vojenská záložní nemocnice.
Obr. 2: Vojenská záložní nemocnice: příjmová ambulance čelistního oddělení.
Obr. 3: Vojenská záložní nemocnice: chirurgická ambulance. Obr. 4: Vojenská záložní nemocnice: operační sál.
Obr. 4: Vojenská záložní nemocnice: operační sál.
Obr. 5: Profesor Jan Jesenský se svým týmem. Zleva sedící: MUDr. F. Karfík, prof. J. Jesenský, vrchní sestra Irena, MUDr. A. Wachsmann; vzadu za nimi stojí: ordinační písař J. Arenstein, dále tři zubní technici M. Gőtz, A. Král a W. Pačes, MUDr. J. Přibyl, ordinační písař L. Lochmann.
Obr. 6: Modely s litými dlahami pro zraněné (exponáty jsou ze sbírek Stomatologického muzea v Kateřinské ulici).
Obr. 7: Chirurgické nástroje s rukojetí ze slonoviny, které byly používány pro pacienty s válečným zraněním (exponáty jsou ze sbírek Stomatologického muzea v Kateřinské ulici).

14. 5. 2022

LKS 05/2022

Print: LKS. 2022; 32(5): S83 – S85

Autoři:

Fotografie

  • Archiv Otakara Brázdy

Rubrika:

Téma: