Jak jste se dostala k výzkumu postupů zachovávajících vitalitu zubní dřeně a co vás motivovalo specializovat se na endodoncii?

Bylo mým osudem získat v Jordánsku stipendium na studium endodoncie na University of Melbourne, a právě to mi změnilo život, protože mě postgraduální studium endodoncie v Austrálii skutečně nadchlo. Po jeho dokončení jsem musela pokračovat ve své akademické kariéře v Jordánsku na Jordan University of Science and Technology, kde jsem začala provádět výzkum v oblasti zákroků se zachováním zubní dřeně. Endodoncie mě stále baví ve všech svých aspektech. Provádím mnoho endodontických výkonů, ale kdykoli je to možné a indikované, snažím se zasaženou dřeň zachránit – to je můj základní princip.

Přetrvává mýtus, že výkony se zachováním zubní dřeně jsou vhodné pouze pro stálé zuby s nedokončeným vývojem po úrazu. Co ukazuje váš výzkum?

S tímto omezením zásadně nesouhlasím. Co je zvláštního u úrazu zubu? Je to aseptické prostředí, protože dřeň je obnažená a buď není kontaminovaná, nebo jen povrchově. Pokud dokážeme vytvořit podobné podmínky i u kariézního obnažení – odstraněním poškozené tkáně a dezinfekcí, má dřeň srovnatelný hojivý potenciál jako při traumatickém obnažení. Tato zjištění vycházejí nejen z mých klinických studií, ale i z dlouhodobého výzkumu. Jen jsme to dříve přehlíželi a nevěnovali tomu pozornost. Za poslední tři desetiletí se výrazně zlepšily materiály i naše porozumění hojivému potenciálu zubní dřeně, což umožnilo úspěšnou léčbu dřeně obnažené v důsledku kariézních procesů.

Problémem je, že někdy obtížně rozlišujeme mezi reverzibilní a ireverzibilní pulpitidou, protože stále nemáme dostatečně přesné diagnostické nástroje k určení toho, co se uvnitř zubní dřeně skutečně děje. V podstatě děláme kvalifikovaný odhad – spoléháme na předoperační klinické nálezy, jako jsou příznaky pacienta, charakter bolesti, její průběh a naše omezené testy citlivosti. Nemyslím si však, že jsou tyto testy špatné. To, co jsme dříve považovali za ireverzibilní, můžeme zvrátit prostým odstraněním části zanícené tkáně, která byla podle histologických studií infikovaná. Otázkou je, kolik tkáně odstranit – a právě zde spočívá ten odhad. Pokud provedete úplnou pulpotomii, je pravděpodobnost úspěchu vyšší než u částečné pulpotomie nebo přímého překrytí dřeně, zejména u případů závažnějších příznaků ireverzibilní pulpitidy.

Jaké je vaše „zlaté pravidlo“ pro rychlé a předvídatelné dosažení hemostázy?

Nejprve použiji vatovou peletku namočenou v neředěném 5,25% chlornanu sodném a jemně ji přitlačím po dobu dvou minut a v případě potřeby postup opakuji. Zjistila jsem, že u zubů s reverzibilní pulpitidou nebo mírnými příznaky lze hemostázy dosáhnout rychleji, obvykle za dvě až čtyři minuty, pokud se peletky aplikují ve dvou krocích. U reverzibilní pulpitidy pokračuji v dvouminutových intervalech, ale zůstávám trpělivá až do čtyř pokusů, což odpovídá celkem osmi minutám. Poté přecházím k alternativnímu léčebnému postupu.

Co by mohlo do budoucna zlepšit výsledky výkonů se zachováním zubní dřeně?

Slibnou oblastí je zlepšení diagnostických možností a schopnost určit přímo v ordinaci, zda se dřeň zahojí či nikoli, na základě koncentrace některých zánětlivých mediátorů – to je však stále ve vývoji. Zatím nemáme takový diagnostický nástroj pro použití v zubní ordinaci, ale možná za deset let budeme mít něco jako papírový proužek, který se ponoří do pulpální krve a provede se jednoduchý test, podobně jako měření glukózy, a umožní určit, zda je zánět dřeně reverzibilní, nebo zda je indikováno odstranění dřeně.

Jak pacienti reagují, když jim nabídnete zachování dřeně (nervu)? Ovlivňuje jejich rozhodování cena?

Reagují velmi pozitivně, protože v Jordánsku i jinde ve světě pacienti věří, že pokud se dřeň odstraní, zub se oslabí a může prasknout. Pro ochranu zubu se pak stává nezbytností umístění korunky. Proto vždy, když pacientovi nabídneme částečné odstranění zubní dřeně, rád s tím souhlasí v naději, že se zachová mechanická pevnost jeho zubu.

Publikovala jsem studii, ve které jsme hodnotili vnímání pacientů a kvalitu života po endodontickém ošetření ve srovnání s pulpotomií. Zjistili jsme, že pacienti byli spokojenější s pulpotomií díky menší pooperační bolesti, nižší ceně i kratší době ošetření.

Může se klasické endodontické ošetření stát v budoucnu spíše výjimkou a výkony se zachováním zubní dřeně budou preferovanou metodou?

Endodontisté jsou již desítky let známí tím, že zachraňují zuby, a nyní budou stále více známí tím, že zachraňují dřeň. Výkony se zachováním zubní dřeně nejsou omezeny pouze na endodoncii. Jsou velmi atraktivní i pro praktické zubní lékaře a věřím, že během deseti let budou běžně vyučovány v pregraduálním studiu. Endodontisté se pak budou primárně věnovat případům, kdy je jasně indikováno endodontické ošetření – když nelze dřeň zachovat, když výkon se zachováním zubní dřeně selže nebo když předchozí ošetření nebylo dostatečné. Věřím, že výkony se zachováním zubní dřeně budou rozšířenější. Nenahrazují ošetření kořenových kanálků, ale představují užitečnou možnost ve specifických klinických indikacích.

Prof. Dr. Nessrin Ahmad Taha

je jordánská profesorka endodoncie působící na Jordan University of Science and Technology, kde se věnuje výuce i klinické praxi. Vystudovala zubní lékařství v Jordánsku a následně získala specializaci i doktorát na University of Melbourne. Ve svém výzkumu se zaměřuje především na zachování vitality zubní dřeně a moderní postupy v endodoncii. Její práce významně přispívá k rozvoji moderních, biologicky orientovaných přístupů k ošetření zubní dřeně a k inovacím v klinické stomatologii. Publikovala desítky odborných prací a patří mezi významné autory v mezinárodních stomatologických časopisech. Podle hodnocení Stanford University a Elsevier se řadí mezi 2 % nejcitovanějších vědců ve svém oboru.