Technologie umělé inteligence ve zdravotnictví vyžadují jasnou legislativu a pravidla. Jaké kroky podniká CED, aby bylo zajištěno, že bude používání AI ve stomatologii bezpečné, efektivní a bude splňovat regulační normy v rámci celé Evropské unie?

Především sledujeme a dodržujeme všechny právní předpisy, které přicházejí z Bruselu. Za tímto účelem má CED v Bruselu dva své zástupce. Vše sledují a pracují pro nás, takže vědí i to, co se děje v našem oboru. Jsou také v pravidelném kontaktu s odborně příbuznými asociacemi – například s praktickými lékaři a veterináři, protože výzvy a problémy, kterým čelíme v souvislosti s umělou inteligencí, se víceméně shodují.

Jsme rovněž v kontaktu s komisí a politiky Evropského parlamentu a snažíme se jim vysvětlit, že tyto nástroje mají být užitečné pro pacienty a samozřejmě i pro zubní lékaře. A měly by co nejméně škodit. Vždy budou nějaké vedlejší efekty, už jen proto, že se jedná o inteligenci umělou.

Snažíme se vše ovlivnit už na začátku, protože jakmile je legislativa hotová, už je pozdě něco dělat. Navíc i my samozřejmě potřebujeme zpětnou vazbu, kterou získáváme ze společných setkání. Nedávno jsem se třeba zúčastnil setkání evropských představitelů při Baltských dentálních dnech, kde jsme také hovořili o tématech, která by mohla ovlivnit stomatologii. CED jde cestou lobbování v Bruselu, ale i shromažďování informací ze všech členských zemí.

Jak reagujete na obavy, že by z digitální transformace mohly neúměrně těžit větší zubní ordinace a menší by byly znevýhodněny z důvodu vysokých nákladů, a tedy neschopnosti technologické adaptace?

Není pochyb o tom, že se stomatologie již změnila a z malých zubních ordinací se staly středně velké. Když se podíváme trochu do budoucnosti, jsou různé důvody, proč se stomatologie tímto směrem posouvá. Jedním z nich je to, že technologie, které budeme v budoucnu používat, jsou velmi drahé. Jejich pořízení by stálo jednoho stomatologa hodně peněz. Pokud s někým úzce spolupracujete, můžete se o tyto náklady podělit. Budete například potřebovat technologii, kterou využijete jen dvakrát nebo třikrát denně, takže bude-li ji využívat více lidí, bude efektivita a potažmo náklady na pořízení daného zařízení úplně jinde.

Rozšiřování praxí ale souvisí také s novou generací, která chce být součástí něčeho většího. Současní zubní lékaři potřebují kolegy – a hlavně kolegy s různými specializacemi. Možná je to dáno i tím, že se sami také chtějí na něco specializovat, ať už na ortodoncii, nebo například na protetiku. Já pocházím z Dánska, kde jsme na této cestě už nejméně pětadvacet let. Konkrétně žiji v Kerlingu, což je středně velké město. Když jsem v roce 2000 koupil ordinaci, byli jsme se třemi zubními lékaři, pěti asistentkami a dentální hygienistkou jedním z největších dentálních pracovišť ve městě. Nyní jsme na tom personálně stejně, ale jsme už malí – a to jsme dokonce začali spolupracovat s dalšími ordinacemi z jiných měst a vybudovali jsme jakýsi řetězec, byť ne doslova, protože ordinace vlastníme jako jednotlivci. Ale spolupracujeme ve všem, co souvisí s administrativou, kterou může řešit několik zubních lékařů společně.

Usnadňují nové technologie také spolupráci mezi zubním lékařem a zubním technikem?

Když jsem před pětadvaceti lety začínal, měl jsem svého zubního technika. Nyní mám 3D skener a už nemám žádného technika, protože všechno je digitální.

Jak už jsem zmínil, pocházím z Dánska, kde jsme plně digitální, což s nadsázkou znamená, že jediný papír, který mám ve své zubní ordinaci, je na toaletách, protože všechno ostatní má digitální podobu. Vše mám, když ne v počítači, tak v iPhonu, což je také vše, co potřebuji, když chci vystavit recept. Kdybych měl pacienta odeslat k jakémukoli jinému specialistovi nebo i do nemocnice, máme platformu, kterou pro tento účel používáme. V Dánsku už se ani nesmí vést stomatologická dokumentace v papírové podobě. Nesmíte vystavit recept na penicilin a podobně na papíře. Musí být digitální. Nepoužíváme už vůbec staromódní rentgenové snímky. Už jen digitální. Nové technologie se už staly nedílnou součástí toho, jakým způsobem provozujeme zubní lékařství. A myslím si, že když se rozhlédnete po Evropě, tak třeba v České republice na tom už také intenzivně pracujete. Stále ale máme země, kde jsou teprve na začátku cesty k plné digitalizaci.

Zubní technici budou pravděpodobně jako obor trpět. Nicméně nějakou jinou funkci v budoucnu dostanou. Já sám třeba nechci používat frézu nebo 3D tiskárnu. Svůj čas chci věnovat pacientovi, takže zubní laboratoř stále využívám. Na druhou stranu se k nám díky technologiím vrátila výroba protetických prací, protože náklady šly s automatickou výrobou dolů a netlačí zubní lékaře k objednávkám v Turecku nebo v Číně, jak tomu u nás v Dánsku před deseti lety bylo.

Jednou z vašich priorit bylo zajištění uznávání stomatologických kvalifikací v celé Evropě. Jakého pokroku jste v této oblasti v CED dosáhli?

Máme před sebou stále poměrně velké výzvy. Na prvním místě se musíme ptát, zda si můžeme být jisti, že je kvalifikace dosažená na úrovni Evropské unie všude stejná. Máme určitý systém vzájemného uznávání kvalifikace, takže když máte například český diplom, můžete pracovat všude v EU (pozn. redakce: některé země požadují zkoušku z jazyka). Už tady vidíme, že většina zemí řeší vzdělávání na patřičné úrovni.

Také se ale dozvídáme, že v některých zemích chybí z různých důvodů klinická praxe, přestože by měla být součástí vzdělávacího programu. Školy se rovněž mohou lišit nejen v jednotlivých zemích, ale i v rámci jedné země. Jsou země, kde mají pouze státní stomatologické školy. Jsou ale také země, kde mají soukromé stomatologické školy a kde je vzdělávání zubních lékařů tedy tak trochu byznys.

Situace není jednoduchá, a proto jsme rádi, že se nám alespoň podařilo přesvědčit Evropskou komisi, že by mělo být zajištěno dostatečné klinické vzdělávání. Narážíme však na to, co je „dostatečné“? Bylo by lepší, kdybychom komisi dokázali přesvědčit, že nestačí zubní lékaře vzdělávat v různých oborech, ale že by měli získat a prokázat potřebné praktické dovednosti.

Je vůbec možné najít jednu normu, která by byla společná pro všechny země EU?

Myslím si, že by mělo být možné, aby se našel alespoň způsob, jak by se dalo říct, že jsou stomatologové nejen vzdělaní v různých tématech a oborech, ale mají po absolvování stomatologické školy také určité schopnosti – například zvládnou udělat správně ošetření kořenového kanálku, preparovat korunku atd. Problém je, že zatím se staráme jen o to, aby byli v oboru vzdělaní. Neexistuje žádná konkrétní kontrola toho, zda mají také potřebné praktické dovednosti a schopnosti.

Jste tedy teprve na začátku a snažíte se najít standardy pro uznávání kvalifikace v oboru stomatologie?

Standard už víceméně existuje, protože se na něm všichni shodli, ale říká pouze, v jakých tématech a oblastech by se měli zubní lékaři vzdělávat. Neřeší, jestli mají po dokončení studia také potřebné praktické dovednosti. V tomto ohledu jsme na začátku a nevím, jestli se nám někdy podaří komisi EU přesvědčit o významu kompetentnosti. Spolupracujeme ale se studentskými asociacemi a s ADEE (Evropská asociace pro výuku zubního lékařství). Právě ADEE se snaží přesvědčit komisi EU, že kontrola kompetentnosti a dovedností je cestou vpřed, a nikoli jen znalost teorie. To je jedna věc.

Další věcí je samozřejmě to, jak si můžeme být jisti, že stejné kompetentnosti dosahují absolventi mimo Evropskou unii, protože úroveň by měla být stejná jako v EU, chtějí-li tady pracovat. Je na každé jednotlivé zemi, aby se postarala o to, že cizinci ze zemí mimo EU splňují alespoň základní standard EU pro daný obor a jejich vzdělání odpovídá požadavkům tohoto standardu.

Není to tedy tak, že bychom neměli žádný společný evropský standard. Máme směrnici o evropských kvalifikacích. Problém je, že ta směrnice možná není dost dobrá, ale existuje.

Dr. Freddie Sloth-Lisbjerg

Pochází z Dánska, kde pracuje jako zubní lékař. Stomatologii vystudoval v roce 1983 na Royal Dental College Aarhus, Dánsko. Následně získal vzdělání v oblasti řízení lidských zdrojů a podnikové správy na SEI a IBC Kolding v Dánsku a na INSEAD ve Francii. Od roku 2000 provozuje soukromou zubní praxi Tandlægehuset Kolding v Dánsku, kde se specializuje na prevenci, endodoncii a parodontologii. V letech 2011 až 2018 zastával funkci prezidenta Danish Dental Association. V roce 2021 byl jednomyslně zvolen prezidentem CED (Council of European Dentists), Rady evropských zubních lékařů, která zastupuje 340 000 zubních lékařů z 31 zemí.