Jak si tak už dlouhodobě vyměňujeme názory, v posledních letech čím dál tím chmurnější zprávy přicházejí z Německa. Každý chtěl být zubním lékařem v Německu, ale ideální to bylo asi v devadesátých letech minulého století. Tak jak ve Spolkové republice Německo ubývají finance a jako i u nás se soustřeďují zejména na nemocnice a všeobecnou medicínu, léky, tak fakticky německým kolegům reálně klesají úhrady, což naštěstí v České republice nemáme. Kolegové v Mnichově se dokonce 12. 6. chystali na demonstraci, jejímž prostřednictvím chtěli získat veřejnost na svoji stranu. Je to neřešitelná situace, kdy se stát zároveň snaží zajistit ekonomickou dostupnost pacientům, široké hrazení pojišťovnami, vysokou kvalitu a slušnou ekonomickou situaci ambulancí rozesetých rovnoměrně po celé zemi, což najednou zařídit nejde. Jak v německém státě docházejí peníze, začíná vyvstávat řada problémů. Stávkujícího či demonstrujícího bavorského zubního lékaře bychom si asi před dvaceti lety nedokázali představit.

Diskuze na společném jednání v Českém Krumlově, která byla skutečně reprezentativní, se zúčastnili za rakouskou komoru (ÖZAK) Dr. Birgit Vetter-Scheidl, prezidentka ÖZAK, a Dr. Ernst Michael Reicher, prezident místní stomatologické komory Burgenlandu a funkcionář ÖZAK pro kontinuální vzdělávání ve stomatologii. Bavorskou komoru (BLZK) reprezentovali Dr. Dr. Frank Wohl, prezident BLZK, a Dr. Christian Berger, člen představenstva BLZK a prezident Evropské asociace dentální implantologie (BDIZ EDI). Za saskou komoru (LZKS) se zúčastnili Dr. med. Christoph Meißner, viceprezident LZKS, a Dr. Hans-Rainer Fischer. Zástupci ČSK byli její prezident doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., a MUDr. Libor Zdařil, člen představenstva ČSK.

Hlavním námětem diskuze byla otázka doplnění a kvalifikace dentálního týmu. Jaká je situace v České republice? Pokud jde o to, aby příslušný člověk získal „papír“ na profesi zubní instrumentářka, existuje řada rekvalifikačních kurzů, které vzdělávají velmi rychle, i online – ale nejsme si vůbec jisti jejich kvalitou. To, aby ten či onen člověk vstoupil do profese, je tedy v ČR velmi snadné. Složitější je to u klasických škol, ať už jde o učiliště, které je na zubní instrumentářku dvouleté a bude tříleté, anebo o celou soustavu středních i vysokých zdravotnických škol, kde studují různé typy zdravotních sester.

V Rakousku a Německu si vzdělávání zubních asistentek zajišťují komory. Probíhá obvyklá duální výuka, tj. část teoretická ve škole a praktická část v ordinaci, jak je to typické pro německy mluvící země. Výchova je tedy delší a nákladnější a zájemce není snadné sehnat. Komory investují do kampaně, kdy jsou v čekárnách reklamy typu „vstup do našich řad“, lze vidět reklamu na automobilech nebo i na venkovních billboardech. Pro mě osobně je to zajímavá idea, jak získat nikoli „kohokoli“, ale jak přitáhnout kvalitní lidi. Informovat je o možnosti vstoupit do profese během života, ukázat jim, že je to práce zajímavá a nadprůměrně placená.

Setkání s kolegy z německy mluvících zemí nás vždy obohatí řadou faktů. Víkendový formát umožňuje hlubokou diskuzi, nejenom pár minut někde v kuloárech v Bruselu, jak je tomu na akcích ERO-FDI nebo CED – a proto v těchto setkáních budeme nadále pokračovat.