LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Doc. MUDr. Ladislav Hess, DrSc., se věnuje anesteziologii bezmála půl století. Třiačtyřicet let pracuje v pražském IKEM, v současnosti na Pracovišti experimentální medicíny. Již řadu let také spolupracuje se stomatology při ošetřování dětí v analgosedaci. Vedle odborných publikací má na svém kontě i mnoho populárně-naučných článků, v nichž čtenářům odkrývá až nečekané pohledy do nitra svého oboru. To vše jsou také témata, o nichž s námi hovořil pro časopis LKS.

doc. MUDr. Ladislav Hess, DrSc.

V řadě svých publikací se věnujete historii anestetik a opioidů. Také jejich někdy až překvapivému použití i mimo humánní medicínu, nebo dokonce jejich zneužívání. Jak jste se k těmto tématům dostal?

Po studiích jsem začal spolupracovat v pražské zoologické zahradě na imobilizaci zvířat. S veterinárním lékařem dr. Svobodníkem se z nás během půl století spolupráce stala opravdu sehraná dvojice. Tahle interdisciplinární zkušenost se mi pak velmi dobře zúročila při experimentální práci v IKEM.

Pozoruhodný přesah do říše hmyzu mě čekal při řešení praktického úkolu ve včelařství. Výzkumný pracovník Ing. Dalibor Titěra, CSc., mě požádal o spolupráci při rozšiřování chovů včel. Včelí královny jsou uměle oplodňovány vybranými spermiemi trubců a tu královnu je nutné znehybnit. Používá se oxid dusný a oxid uhličitý, ale my jsme vyzkoušeli i nová inhalační anestetika, např. isofluran. Práce zaujala i německé včelaře, a tak jsem ve městě Celle, Mekce německých včelařů, měl o této problematice přednášku. Je zajímavé, že včely mají opiátové receptory a celou řadu neurotransmiterů společných s člověkem a lze na nich testovat např. molekulární mechanismy závislosti na kokainu. Mimochodem – včelí med je pro nás důležitý, když provádíme sedaci u dětí. Do medu, samozřejmě lékařsky certifikovaného, se díky jeho vysoké viskozitě dobře dají skrýt různé hořce chutnající látky. Včetně sedativ.

V roce 1973 jsem nastoupil do FN Motol v Praze k prof. Jiřímu Pokornému, DrSc., tehdy docentovi. Představuje jednoho ze zakladatelů oboru. A protože byl voják, původně ze střešovické vojenské nemocnice, věnoval se také anestezii za mimořádných podmínek. I já jsem se v Motole podílel na výzkumném úkolu REAN, čímž jsem se dostal do této problematiky. Výhledově to bylo přínosné pro medicínu katastrof, pro integrální záchranný systém, nebo také spolupráci s policií při objasňování některých zapeklitých zločinů souvisejících s touto oblastí medicíny. Jde ale např. i o přístup k agresivním pacientům, tedy intramuskulární podání zklidňujících farmak do svalu – už zde mi přišly vhod mé předchozí zkušenosti z imobilizace zvířat.

Vždy mě také zajímal přesah našeho oboru do řady dalších oblastí. Například v celém světě dnes výrazně vzrůstá počet lidí, kteří se stávají závislými nejen na tradičních drogách typu kokain, ale i přímo na lécích. Odhaduje se, že v ČR 900 000 lidí pravidelně užívá hypnotika a analgetika. To je skoro desetina obyvatelstva. V Americe, kde se opiáty dostaly do volné distribuce, registrujeme 40 000 mrtvých ročně jen z epidemie zneužívání a nadužívání těchto preparátů, tj. opioidů. Svým způsobem jde o národní katastrofu.

Zmínil bych také používání drog při znásilnění tzv. date-rape drugs. Zejména gamahydroxybutyrát, midazolam, ketamin a nejčastěji alkohol jsou využívány pro tento účel. V minulosti byly obětí nejčastěji ženy, nyní se stávají stále častější obětí i muži. Však každý zná termín uspávačka. Ty používaly benzodiazepiny, Rohypnol atd.

Celá řada farmak může být zneužita i teroristy, a proto je v tomto ohledu nutno sledovat vývoj a účinky nových farmak. V Evropě i v USA je snaha využít farmaka jako non-lethal weapons, tj. „nesmrtící zbraně“ v různých situacích, např. při osvobozování rukojmích držených teroristy.

V poslední době spolupracuji s Národním ústavem duševního zdraví na výzkumu účinků drog právě ve vztahu k sexuálnímu chování ženy. V 19. století se používal při pouťových atrakcích éter, oxid dusný (tzv. rajský plyn). V Anglii před dvěma sty lety zjistil Humphrey Davy, že tyto látky vyvolávají libidózní pocity. Prováděli jsme u nás výzkumy a zjistili – bylo to také publikováno – že aplikace těchto farmak zvyšuje sexuální reaktivitu na standardní sexuální podněty a sexuální imaginaci, a to až u 90 % žen.

Zaznamenal jste během svého působení nějakou zásadní proměnu v oboru anesteziologie?

Za mého působení v oboru po dobu 47 let jsem zaznamenal obrovský pokrok v anesteziologii. Sám jsem v začátku své dráhy zažil ještě použití éteru v okresní nemocnici. Došlo především k syntéze nových farmak používaných v anesteziologii, která mají velmi dobře řiditelné účinky. Samozřejmě dnes máme výbornou monitoraci, dříve např. neexistoval pulsní oximetr. Dnes okamžitě víme, jaká je saturace hemoglobinu kyslíkem. Monitoruje se dokonce koncentrace vydechovaných inhalačních anestetik a účinek svalových relaxancií, takže můžeme rychle odhalit možné poruchy dýchání apod.

Hodně se mluví o negativních účincích anestezie...

Výzkumy, zejména na zvířatech, teprve probíhají. A jejich výsledky nelze automaticky vztahovat na člověka. Obecně ale problém existuje a je třeba na něj při aplikaci anestezie myslet.

Existují zejména dvě rizikové skupiny. Tou první jsou malé děti do tří let, jejichž mozek se dynamicky rozvíjí. Když se jim dá několikahodinová anestezie, pak se tyto procesy naruší, což může vývoj malého dítěte negativně ovlivnit. I když se poškození netýká všech dětí, je to pro každého lékaře důležitý poznatek. Platí jasné doporučení, že pokud je výkon v anestezii u malého dítěte do tří let nevyhnutelný, život zachraňující, má samozřejmě přednost operace a celková anestezie. To by měli dobře zvažovat i stomatologové, pokud plánují ošetření dítěte v celkové anestezii.

Podobně to platí i u lidí starších, tedy nad šedesát let. Tam samozřejmě po aplikaci anestezie zaznamenáváme také určité změny, hromadění metabolitů, které se podílejí na vzniku Alzheimerovy choroby. Zvlášť opakovaná anestezie zde může uspíšit procesy stárnutí.

Podílel jste se na zavedení moderní tzv. hluboké sedace v ČR. Jak se tato metoda vyvíjela?

K sedaci se dříve používaly barbituráty, ale nebylo to tak řiditelné. V 70. letech byly syntetizovány benzodiazepiny, pak midazolam, kolem 80. let nová farmaka – rychlý nástup účinku, rychlé odeznění a dobrá regulace sedace. Pracuji pětatřicet let s midazolamem, jsou za mnou tisíce sedací. Při ročním studijním pobytu v Basileji ve výzkumných laboratořích Hoffmann-La Roche jsem měl možnost nahlédnout i do molekulárních mechanismů účinků benzodiazepinů.

Mnoho let se věnujete také analgosedaci u dětí ve stomatologii. V čem vidíte přednosti této metody?

Již z výše zmíněného důvodu možných nežádoucích účinků celkové anestezie je snahou více využívat sedaci. Tato metoda není spojena s bezvědomím, představuje menší ovlivnění základních kardiorespiračních funkcí atd. Chodím už po léta na Dětskou stomatologickou kliniku na Karlově, kde se snažíme těžce ošetřitelné děti uspávat šetrnými sedativními a analgosedativními technikami. Tedy vyhnout se aplikaci do žíly. Volit alternativy nosního spreje či řešit anestezii transbukálně. Nebo u malých dětí aplikujeme anestetika per rectum. S dobrými zkušenostmi jsme takhle ošetřili na 700 dětí.

Skutečností je, že přibývá dětí s autismem, ADHD, drobnými poškozeními mozku, hyperkinetických dětí. Životní prostředí a ovlivnění léky hraje nezanedbatelnou úlohu při zvyšování počtu těchto pacientů. Sedace může být pro jejich ošetření výbornou alternativou.

Jak z pohledu anesteziologa vnímáte práci zubních lékařů?

Kolegové zubní lékaři musí při své práci počítat s přirozeným strachem pacienta z ošetření. I dospělý člověk se bojí. Důležitý je pak způsob komunikace s pacientem. Ovšem, když má někdo tzv. fóbii, musí se sáhnout k sedativům. Máme bezvadná lokální anestetika a širokou škálu možností, aby ani lokální svodná anestezie nebolela.

Samostatnou kapitolu tvoří polymorbidní pacienti, máme třeba 5000 lidí po transplantaci. K jejich ošetření musíme také přistupovat v interdisciplinárním pojetí a v souvislostech. Vždy je třeba stále vnímat celého pacienta.

Jistěže stomatologové mají při anestezii ve svých ordinacích omezené možnosti. Perorálně benzodiazepin nebo oxid dusný, ale ty neúčinkují ve všech případech uspokojivě. Kliniky samozřejmě spolupracují s anesteziology.

Zkrátka, podle mého názoru by si měl šikovný zubní lékař zdokonalovat základní znalosti i z oblasti anesteziologie a zvládání akutních situací a měl by umět například i venózní punkci.

doc. MUDr. Ladislav Hess, DrSc.

Narodil se v r. 1948 v Hradci Králové. Promoval v r. 1972 na LF UK v Praze, od r. 1973 působil na Klinice anesteziologie – resuscitace ve FN Motol. V r. 1976 nastoupil na Kliniku anesteziologie a resuscitace v IKEM, kde se zabývá problematikou kardiovaskulární anesteziologie. Od r. 1984 působí na Pracovišti experimentální medicíny v IKEM, kde pracuje v oblasti experimentální anesteziologie a kardiologie. Podílí se na klinickém výzkumu v oblasti ambulantní anestezie, různých analgosedačních technik a netradičních způsobů podání. Po r. 1989 absolvoval několik studijních pobytů převážně v Německu a ve Švýcarsku. Od r. 1995 je vedoucím Katedry kardiovaskulární a transplantační anesteziologie a intenzivní péče IPVZ v Praze. Je členem vědeckých společností: ESA – Evropské anesteziologické společnosti (v letech 2004–2006 byl zástupcem České republiky v ESA), České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče ČLS JEP.

17. 11. 2019

LKS 11/2019

Print: LKS. 2019; 29(11): S188 – S189

Autor:

Fotografie

  • Archiv Ladislava Hesse

Rubrika:

Téma: