Kde vidíte styčné body mezi obory gerontologie a stomatologie?

Těch je nepochybně velice mnoho, a to nejen na úrovni odborné a vědecké, medicínské, ošetřovatelské. Je tu hodně i naprosto praktických souvislostí a problémů, které bychom měli společně řešit. Podle mého názoru bychom měli napřít společné úsilí zejména do prevence a do problematiky dlouhodobé péče. Dále bychom měli pamatovat na skutečnost, že stárnutí se týká například i lidí s postižením, včetně postižení mentálního. Tito lidé se také nyní dožívají vyššího věku, než tomu bylo dříve. A z praxe vím, že právě zajištění stomatologické péče pro tyto lidi je nesmírně důležité a mnohdy obtížné. Takže to je také jeden ze styčných bodů. A pokud mám vyjmenovat ty další – tak je to samozřejmě již zmíněná otázka prevence. Nejenže by starší lidé měli být v preventivní péči stomatologických týmů, ale také ostatní ošetřující lékaři by měli pamatovat, jak je důležitý zdravý či kvalitně nahrazený chrup, a to i v nejvyšším věku.

Jaké věkové složení naší populace lze očekávat v horizontu příštích čtyřiceti let? Ptáme se proto, že to jsou pacienti, které budou ošetřovat dnešní mladí lékaři.

Určitě nikoho nepřekvapí, že naše populace stárne. Pokud budeme úspěšně udržovat své zdraví, a tedy i prodlužovat dobu dožití, a pokud se nebudou opakovat epidemie či nepřijdou nějaké jiné katastrofy, budeme stárnout i nadále. Takže v polovině tohoto století můžeme očekávat populaci, která bude výrazně starší, než jsme dosud zvyklí, protože patříme mezi jeden z nejrychleji stárnoucích států Evropy. Nemám ráda příliš mnoho čísel, ale dvě jsou výmluvná: tři miliony seniorů a deset procent lidí starších 80 let. Tedy každý desátý obyvatel České republiky bude v polovině tohoto století starší 80 let.

Jak si stojíme ve srovnání s jinými evropskými státy, pokud jde o četnost seniorů vyžadujících péči druhé osoby?

Česká republika je, co se týká parametrů zdravotního stavu, jakousi průměrnou zemí Evropské unie. To říkám trochu s nadsázkou, ale vlastně to je pravda, protože ve většině ukazatelů zdravotního stavu jsme na tom téměř nejlépe ze zemí bývalé střední a východní Evropy, ale zase hůře než země bývalé Evropy západní. Týká se to i míry nesoběstačnosti, která vlastně určuje potřebu dlouhodobé péče. V současné době víme, že asi 30 % lidí starších 65 let potřebuje služby dlouhodobé péče a že asi 20 % lidí starších 65 let potřebuje výpomoc dokonce v základních sebeobslužných aktivitách denního života. To jsou poměrně vysoká čísla. Ale jsou srovnatelná s ostatními evropskými zeměmi. Důležité ale je uvědomit si, že procento lidí, kteří potřebují pomoc, aby mohli normálně žít, nebo dopomoc v základních sebeobslužných aktivitách, se s věkem mění. Zatímco u lidí 65letých se jedná o několik procent, u lidí starších 80 let je to víc než polovina.

Jaká je perspektiva početního vývoje v této skupině seniorů v blízké budoucnosti?

Vlastně jsme o tom již hovořili: naše populace velice rychle stárne a stárne hlavně stará populace, to znamená, že přibývá zejména lidí v těch nejvyšších věkových skupinách 80letých a starších. Přestože nemoci nejsou důsledkem vyššího věku, mnohé přicházejí s věkem častěji. Žádná nemoc tedy není důsledkem stáří, ale pro stáří je typická multimorbidita, tedy přítomnost více nemocí najednou. Mnohé z těchto diagnóz jsou chronické a mnohé z nich zhoršují soběstačnost.

Slýcháme názory, že zachování přirozených zubů nebo jejich velmi kvalitní způsob náhrady může mít zásadní význam nejen na kvalitu příjmu potravy, ale i na zpomalení průběhu některých závažných postižení typu demence. Je tomu tak?

Ano, co nejzdravější chrup až do vysokého věku, eventuálně co nejkvalitnější náhrady, jsou podle mého názoru důležitou součástí kvality života, nejen ve vyšším věku. Vlivů na zdraví a pohodu ve stáří je hned několik. Kromě kousání a zpracování stravy a zachování adekvátní nutrice je to pochutnání si na jídle a radost z jídla, která je důležitá právě ve vyšším věku. Dále je to také nepochybně estetická role. Dobrý a funkční chrup dodává staršímu člověku sebevědomí. Naopak špatný chrup výrazně zhoršuje kvalitu života a přináší také stav chronického zánětu. Existují studie, které dávají do souvislosti chronický zánět a nekvalitní chrup právě s výší incidencí demence. Podle mého názoru se nejedná jenom o demenci, ale vlastně o celkové zdraví daného člověka, protože víme, že chronický zánět, ať už je kdekoli, akceleruje proces stárnutí.

Ze stejného důvodu je prý v seniorském věku důležité konzumovat tužší potravu a ne mixovanou?

Tohle je velké téma, o kterém zatím velmi málo hovoříme, i když se vyskytují různé průkopnické iniciativy a projekty jako třeba projekt Bon Apetit, který se zabýval stravováním lidí v zařízeních dlouhodobé péče a z něhož vzešla krásná knížka, která je stále dostupná. My víme i z nutricionistického pohledu, že mixovaná strava není zdaleka stravou plnohodnotnou, není způsobem stravování, který by člověku dokázal přinést dostatek kvalitní a nutričně plnohodnotné stravy. Kromě toho je mixovaná strava nelákavá, nevzhledná. Pravda, nutriční péče se do značné míry zlepšila díky různým přípravkům doplňkové výživy ve formě nápojů, jogurtů, pudinků a podobně. Takže co se týká nutriční stránky celé věci, řekla bych, že to je do značné míry zlepšeno. Ale přesto to není řešení úplné. Strava a jídlo přece mají ještě další důležité role než jenom tu nutriční.

Významná je sociální role jídla. Vždyť vlastně jídlo doprovází všechny naše významné životní události. I když se formálně setkáme, alespoň se pohostíme kávou a třeba sušenkou, a má to jakýsi symbolický význam. Špatný chrup v tom hraje samozřejmě velice neblahou roli, člověka hendikepuje, vylučuje. Všichni to jistě známe a dovedeme si představit různé špatně sedící protézy představující utrpení nejen pro daného člověka, ale i jeho okolí. Další aspekt jídla, který je podle mého názoru pro nás všechny důležitý, a s vysokým věkem a s chronickými nemocemi ještě daleko významnější, je radost a zážitek z jídla. I proto jsou zdravý či dobře ošetřený chrup nebo kvalitní náhrady nesmírně důležité, protože přímo ovlivňují kvalitu života daného člověka.

V našem týmu jsme se docela hodně zabývali problematikou jídla pro lidi s demencí, například pro ty, kteří už třeba nedokážou zacházet s příborem. Snažili jsme se vymyslet jídlo tak, aby bylo možné je brát do ruky a aby to přitom vypadalo normálně a důstojně. A důstojnost nejen v péči, to je vlastně také jeden z důležitých aspektů života. Přičemž se zdaleka nejedná jenom o lidi s demencí. Existuje mnoho dalších skupin lidí, kteří potřebují nejen nutriční péči, ale celkovou péči přizpůsobenou tak, aby se dobře stravovali a jídlo pro ně představovalo zprostředkovatele sociálních kontaktů a radosti. Myslím si, že jsme tomu ještě mnoho dlužni.

Je pro personál ze seniorských center, pečující o klienty s porušenou jemnou motorikou, obtížné dvakrát denně dokonale čistit jejich přirozený chrup?

Tady bychom si měli ujasnit, o jakých centrech mluvíme. Lidé s komplexní zdravotní problematikou a omezenou soběstačností žijí hlavně v domovech se zvláštním režimem, domovech pro seniory a také samozřejmě v domovech pro osoby se zdravotním postižením.

Domovy se zvláštním režimem poskytují péči převážně lidem s demencí, domovy pro osoby se zdravotním postižením se starají zpravidla o poněkud mladší lidí s velice komplexní zdravotní problematikou, ale i zde žijí stále starší lidé. Domovy pro seniory jsou přes svůj název „domovy“ vlastně instituce zařízení dlouhodobé péče, kde žijí lidé, kteří mají velmi omezenou soběstačnost zpravidla v důsledku multimorbidity a fragility vyššího věku. Tato zařízení mají četné problémy, které se týkají zejména dostatečného personálního zabezpečení. Základní problém představuje zajištění zdravotní péče. Nicméně pracovníci, kteří tam pracují, jsou velmi často nesmírně motivovaní a ochotní a snaží se vyhovět a vyjít vstříc potřebám lidí, kteří v těchto zařízeních žijí. Obávám se ale, že požadavek dvakrát denně dokonale čistit jejich přirozený chrup zpravidla nestihnou naplnit, a to samozřejmě se všemi důsledky, které to může mít. Jak jsem již uvedla, zajištění zdravotní péče v těchto zařízeních představuje opravdu velký a velmi zanedbaný problém. Myslím si, že pandemie COVID-19 tento problém ještě akcentovala a zvýraznila, a já jen věřím, že si i mnozí z politiků uvědomili, že je v téhle oblasti zapotřebí mnoho problémů řešit.

Mohli bychom v našem oboru přijmout nějaká opatření, která by ovlivnila kvalitu života seniorů?

Děkuji za tuhle vstřícnou otázku. Myslím si, že bychom ta opatření měli vlastně přijmout ve všech našich oborech. Určitě budu moc ráda, když tento započatý dialog bude pokračovat. Jistě to uvítají i kolegové z České gerontologické a geriatrické společnosti, zejména její Sekce dlouhodobé péče, z našeho univerzitního Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče, ale také třeba společnost lékařů a sester, kteří pracují v sociálních službách. Je to problém aktuální i na mezinárodní úrovni. V současné době chystáme vzdělávací program pro lékaře, kteří pracují v dlouhodobé péči. Musím se přiznat, že i v rámci této mezinárodní iniciativy pro dlouhodobou péči jsme se opakovaně přistihli, že myslíme na různé zdravotní problémy, které přicházejí u chronicky nemocných lidí, ale že často zapomínáme právě na stomatologické problémy. Takže iniciativu bychom měli přijmout všichni a měli bychom na tuto problematiku pamatovat. Užitečné by byly například společné vzdělávací akce, semináře, společná doporučení atd.

Doc. MUDr. Iva Holmerová, Ph.D.

Vědecky a profesně se věnuje problematice péče o seniory, gerontologie, dlouhodobé péče a péče o lidi žijící s demencí. Působí jako proděkanka pro zahraniční vztahy Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Je zakladatelka Centra pro studium dlouhověkosti a dlouhodobé péče (CELLO ILC CZ), odborný garant Studií dlouhověkosti na FHS UK, zakládající ředitelka Gerontologického centra v Praze. Dále působí jako hostující profesorka na University of the West of Scotland a přednáší na univerzitě v Kremži. Je předsedkyní Alzheimer Europe a jako dlouhodobá předsedkyně České gerontologické a geriatrické společnosti je nyní čestnou členkou výboru této společnosti, členkou výboru INTERDEM a zakladatelkou České alzheimerovské společnosti.