LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Ostravský rodák MUDr. Bohdan Pomahač patří k lékařům, jejichž jméno zná celý svět. Vedl tým provádějící první úplnou transplantaci obličeje v USA, která byla zároveň celosvětově teprve třetí. K tomuto unikátnímu tématu transplantací obličeje – a to i z pohledu oboru zubního lékařství – směřovaly otázky redakce LKS, na něž nám dr. Pomahač ochotně odpověděl.

MUDr. Bohdan Pomahač

Jak náročná je příprava vašeho týmu a pacienta na transplantaci obličeje? Jsou součástí týmu stomatologové, respektive maxilofaciální chirurgové, a jaký je jejich podíl?

Přípravy jsou náročné a obrovské množství práce musí být uděláno ještě před tím, než se pacient nahlásí na čekací list pro transplantaci. Je to dlouhá řada úkonů, které souvisejí s celkovým stavem pacienta a jeho rodinným zázemím, ale také se sestavením operačního týmu a všech expertů, kterých může být potřeba po operaci pro hladký pooperační průběh.

Výkony z oblasti maxilofaciální chirurgie provádíme v rámci našeho operačního týmu sami. V naší nemocnici ale máme oddělení orální medicíny a stomatologové nám a našim pacientům pomáhají s mnoha relevantními problémy. Na počátku bylo například nejasné, zda – vzhledem k abnormálnímu cévnímu zásobení – přežijí zuby dárce. Překvapivě pacientům zuby dárce slouží dobře – a díky přerušení nervu je nebolí stomatologické výkony.

Jaká odborná postoperační péče je po transplantaci obličeje nutná?

Péče začíná ihned po operaci a zpočátku se jedná zejména o chirurgické problémy. Ale pochopitelně máme v týmu také experty na imunosupresi, na infekční choroby, farmakology atd. Od počátku se také podílí na péči o pacienta po transplantaci obličeje fyzioterapeuti a logopedi, kteří rovněž sledují a hodnotí schopnost polykání. Další specialisty zveme, pokud je to nutné.

Jaká specifika má u těchto pacientů péče o chrup a dutinu ústní – před i po transplantaci?

Před transplantací jde pouze o to, aby nebyly v dutině ústní žádné zásadní problémy. Po operaci se pacientům věnuje stomatolog podobně jako komukoliv jinému. Mnozí pacienti ztratili zuby během úrazu, a pokud mají svou čelist, po operaci řešíme rekonstrukci chrupu dentálními implantáty.

Specifické problémy představují „hybridní“ čelisti, kdy jedna, většinou dolní čelist patří příjemci a horní čelist dárci. V těchto případech potřebujeme kreativního protetika, který je schopen upravit zuby či implantáty pro funkční skus. Paradoxně i u pacientů, kteří obdrží horní i dolní čelist od dárce, máme problémy se skusem. V těchto případech je to většinou kvůli kontrakcím zbytku poraněné či rekonstruované mandibuly a někdy i kvůli posazení temporomandibulárního kloubu, které je opravdu těžké adekvátně vrátit do normální polohy.

Další problém bývá se sešitím maxily dárce ke zbytkům měkkého patra příjemce. Jedná se o oblast hluboce v dutině ústní, která je těžko přístupná a zároveň je okrajovou oblastí krevního zásobení. Kvůli tomu jsme u dvou pacientů museli řešit oronasální fistuly, které se podařilo uzavřít, ale v jednom případě jen díky robotickému přístupu.

Jak pacienti s transplantovaným obličejem přijímají tuto zásadní životní změnu a jaký má vliv na kvalitu jejich života? Potřebují tito pacienti psychologickou pomoc?

Všichni vybraní pacienti mají tak zoufalé deformity obličeje, že i ne úplně perfektní výsledek po transplantaci je exponenciálně lepší, než před operací. Snad díky tomu jsme neviděli nikoho přestat brát léky, což není až tak vzácné například u pacientů po transplantaci ledvin.

Osobně si myslím, že je to díky tomu, jakou pro ně má nový obličej cenu. Všichni pacienti byli po operaci nesmírně vděční. Psychickou pomoc poskytujeme, ale po pravdě řečeno – pacienti ji většinou nepotřebují, a tak necháváme na nich, zda ji přijmou.

Jaký typ pacientů ošetřujete? Je možné takové transplantace provádět i u dětí a za jakých podmínek?

Naše nemocnice neposkytuje péči osobám mladším šestnácti let, protože je přes cestu mostem spojena s dětskou nemocnicí (Boston Children’s Hospital). Tam ale mají svůj tým a program by musel být připraven specificky pro tuto nemocnici. Pomoc jsem jim nabídl a mám pocit, že protokol pro transplantaci v rukou mají, ale zatím žádnou neprovedli. Určitě je možné tyto operace u dětí provádět, z hlediska transplantačních výsledků jsou na tom děti obecně lépe. Transplantované orgány žijí déle a odhojovací reakce jsou méně časté.

MUDr. Bohdan Pomahač

Narodil se a vyrostl v České republice, kde vystudoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého. Rezidenturu z chirurgie absolvoval v Bostonu (USA) v Brigham and Women‘s Hospital (BWH) a poté nastoupil na stipendijní program plastické chirurgie na Harvardově univerzitě. V roce 2004 se připojil k zaměstnancům BWH jako plastický chirurg a asistent ředitele Centra popálenin. Od ledna 2009 do září 2017 vedl jako lékařský ředitel Centrum popálenin na BWH. V září 2017 obdržel na BWH ocenění „Roberta and Stephen R. Weiner Distinguished Chair“ v oboru chirurgie.

Na BWH založil Plastic Surgery Transplantation Program, jedno z předních center obličejové a vaskularizované kompozitní tkáňové alotransplantace (VCA). Jako průkopník v oboru VCA transplantace vedl týmy, které provedly v USA druhou částečnou transplantaci obličeje a první tři procedury transplantace celého obličeje. V roce 2011 provedl jeho tým v Northeastu první úspěšnou oboustrannou transplantaci horních končetin. Pod vedením dr. Pomahače provedl transplantační tým BWH VCA řadu dalších transplantací obličeje a rukou a rozšířil výzkumné protokoly o transplantaci dolních končetin a břišní stěny.

Výzkumný tým dr. Pomahače v současné době pracuje na klinických studiích zaměřených na začlenění postupů minimalizujících imunosupresi, na vývoji technologie prodlužující životaschopnost tkání a na dalších tématech souvisejících s VCA transplantací a plastickou chirurgií. Mezi klinické zájmy dr. Pomahače patří rekonstrukce obličeje, rekonstrukce po onkologických defektech včetně prsů, estetická chirurgie a mikrochirurgie.