Jak jste se dostal ke stomatochirurgii?

Za můj prvotní zájem o stomatochirurgii asi nejvíce mohl tehdejší hradecký primář MUDr. Zdeněk Jirousek, CSc., který mi umožnil pracovat ještě během studia na operačním sále. Následně k mojí cestě k tomuto oboru přispěl někdejší primář Stomatologického oddělení VN Plzeň MUDr. Karel Slupský. Zcela zásadním člověkem pro mě byl bezesporu primář MUDr. Pavel Voska, který tehdy vedl Oddělení ústní, čelistní, obličejové a plastické chirurgie ÚVN Praha. V oboru mě doslova vyučil a dal mi po odborné stránce zdaleka nejvíc. V pražské Ústřední vojenské nemocnici to pak byli z plastických chirurgů MUDr. Miroslav Krejča, Ph.D., MUDr. Štěpánka Staňková a z čelistní chirurgie MUDr. Radim Horák.

Co ze svého pohledu a zkušenosti považujete pro obor stomatochirurgie za nejdůležitější?

Musím konstatovat, že pro obor orální a maxilofaciální chirurgie se moje klasické stomatologické studium s velkými přesahy do všeobecné medicíny hodí. Přehled a znalosti ve všeobecné medicíně jsou zde naprosto nezbytné. Uchazeč o atestaci z orální a maxilofaciální chirurgie dnes musí být absolventem oboru zubní lékařství. Pokud absolvoval i všeobecné lékařství, je to jen dobře a výhodou. Já ještě patřím ke generaci, která studovala pod titulem MUDr., a vnímám to ve své specializaci jako velkou výhodu. Jakožto zubní lékaři jsme vstupovali do vzdělávacího systému, kde vystudovat stomatologii obnášelo studium velkého množství látky všeobecného lékařství. Měli jsme státní zkoušky z interny, spoustu všeobecných předmětů, naše kurikulum nebylo tak specializované a cílené na stomatologii, jako je to dnes. Jako perličku pak můžu zmínit, že jsem byl i vojenský student, takže jsem například absolvoval zkoušku z válečné interny, infektologie, toxikologie, z obrany a ochrany proti zbraním hromadného ničení... Pro nás státnice nekončily tou klasickou sestavou, kterou měli civilní studenti.

Můžete aktuálně charakterizovat vaši vinohradskou kliniku?

Od 1. června 2023 je Stomatologická klinika 3. LF UK a FN Královské Vinohrady schopna poskytnout péči v celém spektru oborů stomatologie. Máme plně funkční ortodoncii, klinickou stomatologii, pedostomatologii, dentální hygienu a prevenci, stomatochirurgii ve smyslu dentoalveolární chirurgie a současně maxilofaciální chirurgie včetně vlastního lůžkového fondu a operačního sálu. V našem Rozštěpovém centru se samozřejmě věnujeme vrozeným vývojovým vadám. Podílíme se také na fungování Traumacentra FNKV a velmi úzce spolupracujeme s plastickou chirurgií a ostatními obory.

Za posledních pět let se mnohé změnilo. Podařilo se dát dohromady iniciativní skupinu lidí, odborníků, kteří to tady považují za své. Je to takový poměrně živý organismus, který se posouvá stále dál. Rozšiřujeme možnosti, přináší to velké uspokojení všem členům týmu. Velikostí představujeme spíše rodinný podnik – tedy ve srovnání s klinikami, které na rozdíl od nás zajišťují pregraduální výuku. Na druhé straně až tak malí nejsme. Máme téměř stovku zaměstnanců...

Na 3. lékařské fakultě se podílíme na výuce celého oboru dentální hygiena, zároveň vyučujeme předměty pro potřeby všeobecné medicíny, pro potřeby ošetřovatelství a dalších vzdělávacích programů 3. LF UK.

Od roku 2008 se u nás vyučuje bakalářský studijní program Dentální hygiena, máme v průměru 25 – 30 studentů v ročníku. Myslím si, že jak co do kvality, tak organizace práce, je to dobrý a přitažlivý program. Kolegyně Mgr. Petra Křížová, DiS., pro tuto výuku a její organizaci doslova žije.

Co je před vámi?

Nerad mluvím o tom, co bych chtěl já. Fungujeme na klinice velmi pospolitě – důležité je, co bychom chtěli my všichni z naší kliniky udělat. Jak co se týká odborné medicínské práce, tak v oblasti akademického světa. Rádi bychom zintenzivnili spolupráci s podobnými pracovišti v cizině, ať už se zabývají rozštěpy, nebo v širším slova smyslu vrozenými vadami orofaciální oblasti. Kolektivně cítíme chronické personální vyprázdnění mezi akademickými pracovníky, kteří jsou však podmínkou dalšího vzdělávání. Snažíme se v tomto směru posunout, věnovat se ještě více vědecké činnosti. Rádi se také družíme s dalšími pracovišti v dobré mezioborové spolupráci.

V rámci multidisciplinárního týmu našeho Rozštěpového centra kontinuálně pracujeme na modernizaci léčebného protokolu pro rozštěpové vady, což vyžaduje kooperaci minimálně patnácti klinik a zhruba šedesáti lidí.

Probíhá také zpracování žádosti o akreditaci v oboru maxilofaciální chirurgie pro další vzdělávání lékařů. Tím se uzavře akreditační kapitola, protože pro klinickou stomatologii a ortodoncii již akreditace máme. Už jsme také zkompletovali akreditace pro stáže od ČSK v PZL, pedostomatologii a stomatochirurgii.

Čeká nás spoluúčast na organizaci jednoho z kongresů rozštěpové problematiky na světové úrovni. Ve výhledu dvou až tří let, kde je vysoká pravděpodobnost, že díky zájmu zahraničních odborníků o naši práci bude kongres pořádán v ČR.

Kolegyně as. MUDr. Magdalena Koťová, Ph.D., MUDr. Wanda Urbanová, Ph.D., a MDDr. Petra Poláčková, Ph.D., MBA, jsou dámy, které doslova a do písmene mají obrovský drajv a reprezentují jak po odborné, tak organizační stránce špičkovou odbornost nejen v České republice.

Postupně nám také vzrůstá objem a kvalita recenzovaných a impaktovaných publikací.

Při svých občasných návštěvách kliniky jsem tu prakticky vždy zaznamenal čilý stavební ruch...

Naše modernizace a rekonstrukce měla v posledních letech několik fází. První se týkala několika ambulancí a výměny křesel. Pak proběhla rekonstrukce chodeb, včetně aplikace našich známých obrázků na stěnách, jejichž autorkou je paní Galina Miklínová. Další fáze představovala rekonstrukce naší posluchárny. A nakonec vybudování celého komplexu lůžkového oddělení, JIP a operačního sálu včetně prostor pro CBCT a RTG přístroje. Další postupná modernizace nás ještě čeká.

Jenom za první půlrok jsme tu realizovali na tři stovky operací, kdy první tři měsíce byly do jisté míry zkušebním provozem – aby se doplnil personál, všechno se vychytalo a začalo standardně fungovat. Lůžková kapacita je dnes aktuálně na čísle dvanáct. Devět lůžek je základních, tři s monitorováním životních funkcí pacientů. Máme režim hospitalizace jak jednodenní, tak vícedenní – včetně té dlouhodobé.

Jak vnímáte často zmiňovaný problém výuky dalších zubních lékařů?

Naše starosti s výukou bakalářského oboru Dentální hygiena jsou pochopitelně menší než u klinik, které mají na bedrech pregraduální výuku zubního lékařství. V této oblasti nyní neuvažujeme o zásadní změně, tedy o zavedení pregraduální výuky. Nejsou k dispozici ani personální, ani prostorové kapacity – a je také otázkou, zda vůbec existuje potřeba, respektive poptávka po dalším takovém pracovišti. Investice by to byla obrovská, prakticky ve všech parametrech, a je za horizontem našich úvah.

Já osobně nevidím problém současné stomatologie v nedostatku zubních lékařů. Když jsem končil školu, bylo v ČR podle ÚZIS 6850 stomatologů, aktuálně jich je 8500. Demografická křivka se za těch pětadvacet let nijak významně nezměnila, a přesto bylo zubních lékařů tehdy dost a dnes je jich málo. Problém leží někde jinde. Třeba i v tom, že se ve výpočtech zohledňuje počet stomatologů, nikoliv počet úvazků. Samozřejmě k tomu přistupuje otázka distribuce stomatologů, protože v očích pacientů je pro ně zubní lékař nedostupný, když za ním musí jet i několik desítek kilometrů. Zároveň je také problémem vysoká míra super specializace v praktickém zubním lékařství. Takto vzniká pocit nedostatku stomatologů, dnes už žel také v některých okresních městech. Otázkou je, odkdy a proč to tak je. Analyzoval to někdo? Jakkoliv je pravda, že tento stav stále progreduje. Zcela jistě je tato problematika na rozsáhlou diskuzi.

Co je vaše medicínská doména?

Já jsem se před časem zamiloval do rozštěpové problematiky. Může za to paní asistentka Koťová. Předtím jsem se věnoval hlavně onkologii a traumatologii. Dnes cílím na problematiku vrozených vad, případně syndromových postižení. Ať už jde o nemocné děti, augmentační výkony, korekční výkony v růstu či o specifickou chirurgii těchto pacientů. Ve spolupráci s plastickou chirurgií jsou to pak rekonstrukční chirurgie s lalokovými operacemi nebo různými náhradami, rekonstrukce obličeje po různých traumatech a poraněních, např. střelnou zbraní, a samozřejmě po onkologické léčbě. To mě baví a naplňuje. Ale nevyhýbám se ničemu. U nás se nemůžeme profilovat jako extrémní specialisté. Musíme si zachovávat určitou univerzálnost a schopnost kooperace s dalšími odděleními a klinikami naší nemocnice.

Jak se cítí přednosta vinohradské kliniky počátkem roku 2024?

Nemám ve zvyku si stěžovat, takže – cítím se dobře. I přes běžné drobné potíže jsme v současné době velmi rádi za to, že nás podporuje vedení naší nemocnice. Naslouchají nám. Vždycky a pozorně, i když, jak se říká, správný šéf ne každé přání vyslyší. Také lékařská fakulta má živý zájem o to, co se u nás děje.

Ceníme si spolupráce s velkými klinikami s pregraduální výukou. Zejména s plzeňskou, já osobně se svou alma mater, tedy hradeckou, výborné vztahy máme s plastickou chirurgií v Brně, kde je druhé rozštěpové centrum v ČR. Kooperujeme s Ústní, čelistní a obličejovou chirurgií v Ústí nad Labem, samozřejmě také s ÚVN, s Klinikou zubního lékařství v Olomouci a mnoha dalšími. Snažíme se o užší spolupráci s pražskou Stomatologickou klinikou 1. LF UK. Velmi si považujeme jakékoliv dobré spolupráce a možnosti využívat a vzájemně sdílet zkušenosti s kolegy, kteří respektují naše přece jen do jisté míry specializované pracoviště. Nepodceňujeme ani dobrou kooperaci s našimi obchodními partnery a podporovateli, protože bez nich by určité věci také nešly – nebo by byly velmi nesnadné.

Řekl bych, že s uplynulým rokem skončilo jakési přípravné období naší práce v novém obsahu a rozsahu. Teď, na jaře roku 2024, vyrážíme plnou parou vpřed ještě s větší energií a chutí než v uplynulých pěti letech. A snažíme se mít hlavu otevřenou a myslet trošku, ale někdy i zásadně jinak.