Pokud kdokoli, odborník či laik, vstoupí do Apolenky, měl by to být pro něj slavnostní zážitek. Setkání s kolegy, historií a oborem. Tomu má přispět nová stálá expozice, kterou jsme 17. ledna odhalili v Apolence, pražském sídle ČSK. Ukazuje půl tisíciletí snahy o samosprávnost a registraci lékařů v Česku. V 16. století nařídil císař povinnou registraci profesorů Karlovy Univerzity. Ti tak začali být samosprávní a navázali na dřívější cechovní spolupráci v něčem, z čeho v roce 1892 vykrystalizovaly lékařské komory a v roce 1991 samostatná Česká stomatologická komora.

S výjimkou nacistické a komunistické vlády vždy vítězil princip samosprávnosti a zapojení členů do rozhodování, neboť stát si většinou velmi uvědomoval, že není fakticky schopen řídit vysoce odborné činnosti, jakou je i stomatologie. A zároveň, že pokud se lékaři o svůj stav starají, věci jdou dopředu podstatně rychleji, než když je má k čemukoli nutit v oboru nezapojený úředník anebo někým vyvolený „nejvyšší lékař“.

Věříme, že nová expozice zaujme starší kolegy a kolegyně, kteří uvidí řadu svých spolužáků na fotografiích, ať už ze školení, plesů anebo politických jednání. Pro mladé snad bude výstava inspirací, která jim řekne: „Komora je báječná věc, tady mohu intenzivně pracovat a jednou třeba budu členem představenstva nebo prezidentem na oblasti či v Apolence. A budu se svými kolegy určovat směr oboru, který je natolik svobodný a dospělý, že si o své budoucnosti rozhoduje sám.“