V populaci stále existuje vysoký podíl jedinců s jednotlivými psychopatickými znaky. Tito lidé bývají velmi přizpůsobiví a ve vhodném prostředí se z části z nich mohou stát sociálně úspěšní psychopati. Obvykle se sami nechovají násilně. Objevují se na vysokých příčkách hierarchií nejrůznějších organizací, hospodářských, politických i lékařských, stomatologii nevyjímaje. Sociálně úspěšní psychopati se v České republice vyskytují a jsou vysoce aktivní stejně jako v jiných zemích, o čemž svědčí bezpočet kauz minulých desetiletí.

Dr. Koukolík se pokusil shrnout vývoj poznání o psychopatech (dříve „deprivantech“) za posledních pětadvacet let. Jak říká anotace, kniha přináší skutečnosti, o kterých mnohdy nechceme ani slyšet. Probouzejí úzkost a neplyne z nich příliš naděje. Jsme manipulovatelní, emotivní, méně racionální, než si myslíme, rádi slyšíme a vidíme jen to, co si přejeme slyšet a vidět. Citová paměť je nepřenosná, a tak se staré hrůzy vracejí a zrůdní političtí šašci se rodí generaci za generací znovu. Kniha je určena všem lidem, kterým není lhostejný osud náš i dalších generací.

Kniha je rozdělena na úvod, kapitolu věnovanou sociálním normám a hodnotám, kapitoly pojednávající o psychopatech, o sociálním a přírodním prostředí a obraně proti psychopatům a končí závěrečným doslovem.

Publikace je plná faktů a souvislostí. Není to vždy veselé čtení, ale protože lidé vždy poslouchají raději to, co je příjemné a co chtějí slyšet, autor se snaží být věcný, dobře ví, že většina událostí v dějinách příjemná není. Kniha se rovněž zabývá tématy, která autora zajímají dlouhodobě. Centrálním tématem je především fungování mozku a chování lidí, od fyziologických funkcí, přes evolučně zakódované vzorce chování až po patologické chování. Kniha se nevyhýbá „politicky nekorektním“ tématům, jako je moc, stupidita, debilizace, manipulace, iracionalita, propaganda, dehumanizace, chudoba, chování davu, postmoderní psychologie, machiavelismus, náboženství a řada dalších.

Pro autora je typické, že při práci používá velmi přísně zásady kritického myšlení, proto všechny údaje v této, stejně jako v nespočtu autorových předchozích knih, jsou precizně doloženy relevantními literárními odkazy. Prakticky vůbec se nepouští do nejrůznějších polemik ve stylu přehnaného pozitivismu, postmoderní filozofie nebo naopak negativismu – veškeré údaje prezentuje stručně, jasně a doložitelně. Autor je kritický – i když nejmenuje konkrétně, lze například v upozornění na profesionální lékařskou etiku rozpoznat narážku na konkrétního známého českého psychiatra.

Autor je jedním z nemnoha, kdo se při své práci přísně řídí zásadami kritického myšlení, jež jsou dnes v literatuře a zejména v médiích používány tak vzácně. Přísně odlišuje fakta a faktoidy. Nebojí se otevírat nepopulární témata, ovšem nikoliv propagandisticky či populisticky, nýbrž kriticky. Kromě toho se některá témata, jako například moc, peníze, propaganda (například v reklamě) či výskyt psychopatů, stále více a více týkají i stomatologické profese. Závěry, ke kterým autor dochází, lze mimo jiné poměrně dobře aplikovat i na provoz stomatologické praxe a chování stomatologů či pacientů. Knihu lze proto doporučit každému čtenáři – bez nejmenších obav bych ji doporučil i jako moderní doplňkovou učebnici kritického myšlení pro vysokoškolské studenty, bez ohledu na jejich zaměření.