Souhrn: Anamnéza je základním pilířem terapeutického postupu u každého pacienta. U pacientů s onemocněním temporomandibulárního kloubu a bruxismem bývá často poměrně složitá a náročná. Klíčovým prvkem je čas, komplexnost a úplnost. Toto praktické sdělení shrnuje základní principy anamnestického rozhovoru, přičemž má ambice pomoci lékařům maximalizovat jeho efektivitu.

Klíčová slova: anamnéza, temporomandibulární kloub, bruxismus

Specifics of medical history in patients with temporomandibular disorders and bruxism

Professional article / Supplement online

Summary: The medical history remains a cornerstone of the therapeutic approach to every patient. In patients with temporomandibular disorders and bruxism, it is often complex and demanding. The crucial elements are time, complexity, and completeness. This professional article summarizes the basic principles of the medical history in these patients, whereas it has an ambition to help clinicians and therapists to maximize its effectiveness.

Key words: medical history, temporomandibular joint, bruxism

Úvod

Onemocnění temporomandibulárního (čelistního) kloubu a bruxismus patří z hlediska diagnostiky mezi jedny z nejobtížnějších oborů stomatologie, proto je nutný dostatečně podrobný a pečlivý odběr anamnézy. Klíčovým faktorem je zde především čas. Obecně nebývá zásadním problémem poznat, zda má pacient onemocnění temporomandibulárního kloubu či bruxismus, problémem bývá zejména zjistit, proč se toto onemocnění vyskytlo právě u tohoto pacienta a rovněž, jak je závažné. Diagnostika temporomandibulárních obtíží je do značné míry iterativní a aditivní proces; jeho součástí je průběžné doplňování anamnézy a zpřesňování diagnózy, resp. průběžné vyšetřování pacienta na pravidelných následných kontrolách v rámci sledování průběhu terapie, která je často dlouhodobá a spíše obtížnější, vyžadující podrobný monitoring [5].

Anamnéza

Anamnéza označuje soubor informací o současném a předchozím zdravotním stavu pacienta, které získáme profesionálně vedeným rozhovorem, a zejména cíleně pokládanými otázkami, jež se souborně označují jako anamnestický rozhovor. Anamnestický rozhovor o problematice temporomandibulárních onemocnění a bruxismu se řídí obecnými zákonitostmi a principy, platnými pro celou medicínu.

U bruxistů má anamnestický rozhovor již od počátku rovněž velmi významný edukativní a „sebepoznávací“ charakter, neboť pacient často sám vysloví nahlas faktory, které k bruxismu velmi významně přispívají, aniž by si jich do té doby byl vědom a úkolem terapeuta je zde vést pacienta od počátku k poznání jejich role v jeho současném zdravotním stavu – zde je terapeut již od počátku v roli supervizora. Na rozdíl od řady jiných onemocnění si většina bruxistů příčiny svých obtíží není vůbec vědoma, resp. je ignorují či cíleně vytěsňují – bez jejich identifikace a „prožitku“, ke kterým anamnestický rozhovor výrazně přispívá, však nemá následná léčba valnou šanci na úspěch, zejména z důvodu omezené spolupráce pacienta a „míjení se“ úsilí terapeutů a pacienta-bruxisty.

Anamnézu je třeba zpracovat jak ve formě přímé, získané od pacienta, tak ve formě nepřímé, získané od členů domácnosti, případně kolegů v práci. Při anamnestickém rozhovoru je třeba jít za rámec stomatologie a neváhat se pacienta cíleně zeptat na problémy jiných částí těla, které pacient může opomíjet v domnění, že nemohou stomatologa příliš zajímat. Na anamnestický rozhovor u pacienta s podezřením na výskyt bruxismu je třeba především dostatek času a trpělivosti. V anamnéze může být velmi prospěšný rozšířený anamnestický dotazník (angl. questionnaire), který kromě základních údajů o zdravotním stavu zohledňuje cíleně i bruxismus. V případě bruxismu je velmi vhodné, aby nezávislý anamnestický rozhovor rovněž provedl fyzioterapeut, případně i psycholog a data získaná od těchto odborníků byla sdružena dohromady.

Jednotlivé anamnézou zjištěné události (úrazy, operace, ortodontická léčba, významné životní události, začátek obtíží) je velmi žádoucí seřadit podle doby vzniku (s příslušnou datací) do sloupce, přičemž již toto seřazení umožní v některých případech odhalit zdroj obtíží, neboť pacientovi i lékaři umožní náhled na celou historii – jedná se pak o onen pověstný „aha moment“, kdy je najednou zřejmé, co byly predisponující faktory, co stav způsobilo, tj. „odstartovalo“ (vyvolávající faktory), a které okolnosti již jen následně přispívaly či dále přispívají k jeho progresi (udržovací faktory). Z vlastní zkušenosti můžeme tento postup doporučit, protože velmi usnadní následnou diagnostiku i zhotovení terapeutického plánu.

Závěr

Anamnéza je odpradávna základním pilířem terapeutického postupu u každého pacienta ve všech oborech medicíny včetně stomatologie. Zatímco ve většině situací ve stomatologii je anamnéza relativně snadná (ve srovnání s ostatními obory medicíny), u pacientů s onemocněním temporomandibulárního kloubu a u pacientů s bruxismem, případně u pacientů s oběma těmito problémy, je anamnéza naopak velmi časově, energeticky i intelektuálně náročná, a to jak ve smyslu získání příslušných dat, tak ve smyslu jejich následného vyhodnocení. Bez pečlivého odběru dat a jejich systematického zpracování je však v řadě případů diagnostika u těchto pacientů výrazně ztížena, resp. nezřídka lékaře odvede ke zcela jiné diagnóze (diagnózám), než je ta skutečná (ty skutečné).

Plný text tohoto odborného článku včetně seznamu použité literatury je zveřejněn na www.lks-casopis.cz jako online suplement LKS.