Není pochyb, že na rok 2020 nezapomeneme asi nikdy. Je mi 51 let a mnohé roky se mi stírají, těžko si je vybavím. Ale ten, který pomalu končí, mi v mysli zůstane, ačkoliv se asi nedostane do oficiálních kalendářů jako třeba roky 1989, 1993 nebo pro nás 1991.

Covid je akutní respirační infekce, která bude jednou historiky správně zařazena na úroveň některé z „blbých chřipek“. Teď můžeme jen spekulovat, zda bude správné srovnání s infekcemi roku 1968 či 2008/2009, či s jinými. Jisté je, že tehdy se to zvládlo jakoby mimoděk, teď se západní civilizace sesula. Omezení infekce bylo najednou důležitější než cokoli jiného – v medicíně, školství i v ekonomii.

Pořád se mluvilo o epidemiologii, ale teď je asi spíše čas na poučení právní, na politické závěry i na změny v oblasti médií a technologií, včetně stomatologie.

Vždy jsem říkal, že to je „velká doba“. Česká stomatologická komora se ukázala jako organizace, která sobě těžko hledá rovného. Od perfektní distribuce materiálu, přes jedinečný systém organizace bezpečné práce, až k evropsky unikátní schopnosti udržet obor stále v chodu, což nám způsobilo „jen“ ekonomické ztráty, ale nikoli náraz do zdi, který vidíme různě po Evropě. Potkala nás přírodní pohroma, kterou nešlo zastavit, ale stomatologie v této zkoušce obstála a vzpomínky na to budou spíše naplněny hrdostí – jakkoli je to hrdost spojená i s mnoha oběťmi na straně zdraví a ekonomiky, anebo „jen“ horší kvality vzdělávání nebo osobního života.

Víme, že rok 2021 asi také nebude idylický, musíme se poprat s prázdnými kapsami mnoha našich pacientů i zdravotních pojišťoven. Nepochybně to ale ČSK zvládne. Přeji vám požehnané vánoční svátky a naberte sil a odhodlání, kolik se do vás vejde!