Za ČSK se zasedání CED zúčastnili prezident doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., a viceprezident MUDr. Robert Houba, Ph.D.  V Athénách byla šance prodiskutovat věci nad rámec písemných zpráv, které z Bruselu za naše členské peníze průběžně dostáváme. Samozřejmě se jednalo o věcech, které hýbou celou evropskou stomatologií, jako je konec amalgámu a jako jsou otázky korporátní stomatologie.

Doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., se na tomto zasedání zaměřil na koncepční problematiku CED a k tomuto tématu uvádí:

Zaujalo mě (a několikrát jsem se ozval s jistou námitkou), že principem organizace, která má hájit zájmy svých členů, je tyto zájmy také prosazovat – ale my je nemáme formulované. To je pak velmi těžké něčeho dosáhnout! Tak jako Česká republika v Evropské unii, tak i stomatologové jsou spíše reaktivní. Tedy dějí se nejrůznější změny na poli elektronizace, umělé inteligence, administrativy, regulace léků, zdravotnických prostředků a my k tomu vydáváme stanoviska, souhlasná nebo protestná. Leč nemáme svoji koncepci, jak má vypadat evropská stomatologie v roce 2030 nebo 2035. Přitom nyní jsou na školách studenti, kteří už v takovém světě budou hned po absolvování pracovat. My bychom měli vědět, jak je máme učit, pro jakou budoucnost je chystat. V jak velkých dentálních týmech a s kým budou pracovat, jak budou využívat digitální prostředky? Co vlastně chceme regulačně od Evropské unie a jednotlivých zemí? My, zubní lékaři, takovou koncepci v Evropské unii nemáme. Jistou omluvou je, že stomatologie je neharmonizovaná, každá země má své zákonodárství a úplně jednotný postup není nutný. Ale bez společné koncepce, bez jasné vize těžko budeme něco na úrovni Bruselu řešit.

Podařilo se mi prosadit, že na příštím listopadovém jednání CED už bude připraven první návrh takové vize, na které se také jako ČSK budeme obsahově podílet. Tento návrh poté schválíme nebo rozpracujeme. Snad konečně dostaneme do ruky jasný plán, kde by podle našich ideálních představ náš obor za deset let měl být. Pokud takovou představu nebudeme mít, budeme si jen říkat, že svět kolem nás se mění v náš neprospěch, a budeme vzpomínat na staré dobré časy – ale nezměníme nic.