LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Souhrn: Terminologie popisující jednotlivé dílčí pohyby mandibuly je rozmanitá a někdy i zdrojem rozpaků. Zatímco elevace a deprese jsou vesměs neproblematické, u ostatních pohybů označení variuje mezi koncovkami -trakce, -truze a -pulze. Autor tuto problematiku diskutuje a dochází k závěru, že pro didaktické zjednodušení a sjednocení s mezinárodní terminologií je nejvýhodnější využívat trias protruze – retruze – laterotruze, které je ve světě nejvíce rozšířeno.

Klíčová slova: mandibula, pohyby, terminologie

Terminology of mandibular movements

Opinion piece

Summary: Terminology describing particular movements of the mandible is variable, often a source of uncertainty. Although elevation and depression are generally not problematic, in other terms describing mandibular movements vary among -traction, -trusion and -pulsion. Author has discussed this problem and made a conclusion, that the use od trias protrusion – retrusion – laterotrusion, in order to make of didactic simpliciation and unification with international terminology (most often used in the world), would be optimal.

Key words: mandible, movements, terminology

Úvod

Užívání terminologie popisující jednotlivé dílčí pohyby mandibuly se v anatomické, kineziologické a gnatologické literatuře různí. Termíny elevace a deprese jsou poměrně široce užívané a neproblematické; výjimečně, hlavně pro účely výuky anatomie, jsou pro ně užívána synonyma abdukce a addukce mandibuly, které mají za cíl studentům zdůraznit vztah mandibuly ke zbytku lebky, potažmo k horní čelisti [1, 2, 3, 4].

Pro ostatní pohyby mandibuly se různým způsobem užívají tři koncovky. Koncovka -trakce (angl. -traction) je odvozena z latinského trahere, jež značí táhnout, vléci [5, 6]. Koncovka -truze (angl. -trusion) je odvozena z latinského trudere, ve významu tlačit, strkat, valit [5, 6]. Koncovka -pulze (angl. -pulsion) je odvozena z latinského pellere ve významu hnát, nárazem uvésti v pohyb, strkat, tlačit, odpuzovat, odstrkovat (pozor – nikoliv z latinského pulsus, označujícího tep) [5, 6].

Z tohoto důvodu byl učiněn tento pokus zmapovat výskyt jednotlivých termínů popisujících základní pohyby mandibuly, v reprezentativních domácích i světových anatomických, kineziologických a gnatologických odborných monografiích. Tato krátká úvaha si v žádném případě nečiní nárok na úplnost, jejím smyslem je především upozornit na tento terminologický problém, rozproudit odbornou diskuzi a pokusit se nastínit příslušné doporučení.

Přehled používané terminologie

Pro pohyb mandibuly směrem ventrálním v české literatuře převažuje termín protrakce [1, 2, 3, 4, 7, 8, 9], jako alternativa se připouští propulze [1, 9, 10]. Ve světové literatuře převažuje jednoznačně termín protruze [11, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24].

Pro pohyb mandibuly směrem dorzálním v české literatuře převažuje termín retrakce [1, 2, 3, 4, 7, 8, 9], jako alternativa se připouští retropulze [1, 9, 10]. Ve světové literatuře převažuje termín retruze [12, 14, 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24], používá se však i termín retrakce [11, 13].

Pro pohyb do strany v české literatuře převažuje termín lateropulze [2, 8, 9, 10]. Ve světové literatuře převládá termín laterotruze [14, 17, 20, 23], méně se setkáváme s termínem lateropulze [19]. Tyto termíny se relativně často obcházejí tím, že se, v různých modifikacích, používá popisná charakteristika typu stranový (laterální) pohyb, stranová (laterální) exkurze apod., a to jak v české [1, 3, 4, 7, 9], tak v anglické literatuře [11, 12, 13, 18, 22, 24].

Diskuze a závěr

Na základě biomechaniky stomatognátního systému by se jako nejpřiléhavější jevilo užívání koncovky -trakce, neboť mandibulu do příslušné polohy žvýkací svaly „táhnou“, nikoliv „tlačí“, „ženou“ či „strkají“. České názvosloví pro pohyb mandibuly vpřed je z tohoto hlediska zcela vyhovující, zahraniční však pro tyto dva pohyby preferuje „tlak vyvíjený na mandibulu“, tj. protrakci a retrakci. Je pravděpodobné, že to souvisí s velkou blízkostí koncovek -traction a -trusion, které se mohou v anglosaském světě, méně citlivém na nuance latinského jazyka [25], jevit jako obě odvozené od základu trahere.

Nejproblematičtějším je terminologie pohybu mandibuly do stran. Řada světových autorů má z didaktických i věcných důvodů tendenci zachovávat stejnou koncovku pro všechny tři pohyby, a proto užívá termín laterotruze, společně s protruzí a retruzí. V české terminologii se však termín laterotrakce, který by byl logickým doplňkem protrakce a retrakce, neujal a je nahrazován terminologicky nejbližším termínem lateropulze. Řada českých i zahraničních autorů se však těmto termínům zcela vyhýbá a užívá obecný popis typu stranových pohybů, laterálních exkurzí mandibuly apod. [1, 3, 4, 7, 9, 11, 12, 13, 18, 22, 24].

Z výše uvedeného vyplývá, že pro didaktické zjednodušení a sjednocení s mezinárodní terminologií je zřejmě nejvýhodnější využívat trias protruze – retruze – laterotruze, které je ve světě nejvíce rozšířeno, byť korelace biomechaniky stomatognátního systému a latinského základu není v tomto případě nejvhodnější.

Terminologie pohybů mandibuly: Stanovisko Ústavu pro jazyk český AV ČR

Je nepochybné, že tak, jako se mění slovní zásoba všech živých jazyků, proměňuje a obohacuje se v průběhu času i odborné názvosloví mnohých oborů.

Někdy se stává, že vedle sebe existuje (a obvykle i funguje) několik variant. Mezinárodní odborná komunikace je v současné době samozřejmostí, proto se do popředí dostávají internacionální termíny. Ustálená terminologie určitého oboru zaručuje bezporuchovost odborné komunikace, musí tudíž vycházet především z potřeb odborníků příslušného odvětví, protože ti jsou nejpovolanější k tomu, aby posoudili, nakolik určitý termín odpovídá systému, zda je jednoznačný, přesný, zda vyhovuje komunikačním potřebám. Lingvistické stanovisko je v případě terminologie podpůrné – jazykovědci mohou pouze pomoci posoudit ústrojnost určitého výrazu.

Porovnáme-li např. výrazy protrakce – propulze – protruze z jazykového hlediska, lze toliko konstatovat, že všechny varianty jsou slovotvorně v pořádku. Prefix pro- s významem ‚před-, přední‘ se pojí se slovními základy cizího původu užívanými v odborném názvosloví poměrně běžně: -trakce (retrakce, extrakce), -pulze (repulze, kompulze), -truze (extruze, pultruze).

Na výzvu k rozproudění odborné diskuze o návrhu využívat pro didaktické zjednodušení a sjednocení s mezinárodní terminologií místo protrakce/propulze – rertakce/retropulze – lateropulze termíny protruze – retruze – laterotruze by proto měli reagovat především příslušní odborníci, tedy stomatologové.

PhDr. Anna Černá

oddělení jazykové kultury Ústavu pro jazyk český AV ČR

 

Literatura

1. Čihák R. Anatomie 1. 2. vydání. Praha: Grada; 2001.

2. Petrovický P a kol. Anatomie s topografickými a klinickými aplikacemi. 1. vydání. Martin: Osveta; 2002.

3. Dylevský I. Funkční anatomie. 1. vydání. Praha: Grada, 2009.

4. Dylevský I, Druga R, Mrázková O. Funkční anatomie člověka. 1. vydání. Praha: Grada; 2000.

5. Kábrt J, Kábrt J jr. Lexicon Medicum. 2. vydání. Praha: Galén; 2004.

6. Pražák JM, Novotný F, Sedláček J. Latinsko-český slovník k potřebě gymnasií a reálných gymnasií. 4. vydání. Praha: Česká grafická unie; 1926.

7. Borovanský L, Hromada J, Kos J, Zrzavý J, Žlábek K. Soustavná anatomie člověka I. 3. vydání. Praha: Státní zdravotnické nakladatelství; 1967.

8. Grim M et al. Základy anatomie 1. Obecná anatomie a pohybový systém. 1. vydání. Praha: Galén; 2001.

9. Kačinetzová A et al. Rehabilitace. Sborník příspěvků. 1. vydání. Praha: Triton; 2010.

10. Tvrdoň M. Protetická stomatológia. Liečba a prevencia. 1. vydání. Bratislava: Science; 2006.

11. Williams PL, Bannister H (Eds.). Gray`s anatomy. 38. vydání. New York: Churchill Livingstone; 1995.

12. Okeson JP. Management of temporomandibular disorders and occlusion. 8. vydání. USA: Elsevier; 2020.

13. Lieberman DE. Evolution of human head. 1. vydání. USA: Belknap press; 2011.

14. Waschke J, Bockers TM, Paulsen F. Sobotta anatomy textbook. English edition with latin nomenclature. 1. vydání. Německo: Elsevier; 2019.

15. Dawson PE. Functional occlusion. From TMJ to smile design. 1. vydání. St. Louis: Elsevier; 2007.

16. Dawson PE, Cranham JC. The complete dentist manual. 1. vydání. USA: Widiom Publishing Inc.; 2017.

17. Bassetti N. The vertical dimension in prosthesis and orthognathodontics. Integration between function and aesthetics. 1. vydání. Milano: Edra; 2019.

18. Lang J. Clinical anatomy of the masticatory apparatus and peripharyngeal spaces. 1. vydání. Stuttgart: Thieme; 1995.

19. Strub JR, Kern M, Turp JC, Witkowski S, Heydecke G, Wolfart S. Protetika I. 1. vydání. Praha: Grada; 2015.

20. Hockel JL. Orthopedic Gnathology. 1. vydání. USA: Quintessence; 1983.

21. McLoon LK et al. Craniofacial muscles. A new framework for understanding the effector side of craniofacial muscle control. 1. vydání. London: Springer; 2013.

22. Brand RW, Isselhard DE. Anatomy of orofacial structures. A comprehensive approach. 8. vydání. St. Louis: Mosby; 2019.

23. Connelly ST, Tartaglia GM, Silva RG. Contemporary management of temporomandibular disorders. Fundamentals and pathways to diagnosis. 1. vydání. Switzerland: Springer; 2019.

24. Sicher H. Oral Anatomy. 4. vydání. USA: C. V. Mosby; 1965.

25. Kachlík D, Musil V, Báča V. Terminologia Anatomica after 17 years: inconsistencies, mistakes and new proposals. Ann Anat. 2015; 201: 8–16.