LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Souhrn: Fraktura kořene u vitálních zubů vyžaduje pečlivé klinické a rentgenologické vyšetření pro stanovení přesné diagnózy a vhodného terapeutického postupu. Při intraalveolárním průběhu má toto poranění velmi dobrou prognózu. Terapie může zahrnovat repozici a dlahování. V případech, kdy je indikováno endodontické ošetření, provádí se pouze v části koronálně od fraktury.

Klíčová slova: úraz zubu, fraktura kořene, flexibilní dlaha, chirurgická extruze

Dental injuries, Part 4: Root fracture in vital teeth

Professional article

Summary: Root fracture in vital teeth requires thorough clinical and radiographic examination in order to determine the appropriate diagnosis and suitable treatment plan. Intra-alveolar root fracture has a very good prognosis. Treatment options include reduction and splinting. In the cases where the root canal treatment is indicated, only the pulp located coronally from the fracture line is removed.

Key words: dental trauma, root fracture, flexible splint, surgical extrusion

Fraktura kořene u vitálních zubů

Tento článek se věnuje pouze frakturám kořene u zubů s vitální zubní dření a nezahrnuje problematiku vertikální fraktury u zubů endodonticky ošetřených.

Obrázky 2 – 6 dokumentují postup ošetření na konkrétních kazuistikách.

Klinicky

Úrazem způsobená fraktura kořene. Linie lomu prochází cementem, dentinem a zasahuje do dřeňové dutiny. Podle rozsahu fraktury je častá zvýšená pohyblivost koronálního fragmentu, který může být dislokován palatinálně nebo lingválně (výraznější dislokace cca 15 % případů [1, 2]). Na rozdíl od kontuze a subluxace je častá nepatrná extruze [2]. Zub je citlivý na poklep. Může být přítomno krvácení z gingiválního sulku. Reakce na chlad může být přechodně vymizelá. Při lokalizaci fraktury cervikálně je třeba vyloučit komunikaci s dutinou ústní přes gingivální sulkus (u horních řezáků většinou na palatinální straně). Je proto velmi důležité, aby vyšetření zahrnovalo opatrnou sondáž parodontologickou sondou, ev. v lokální anestezii [3].

Rentgenologicky

Viditelnost fraktury na rentgenovém snímku závisí na míře dislokace a na směru projekce. Pro zobrazení může často pomoci kraniálně excentrická projekce. Fraktura se na rentgenogramu zobrazí jako dvě linie společně tvořící obraz čočky (obr. 2b). Pokud informace, které poskytnou rentgenové snímky a klinické vyšetření, nejsou pro stanovení jasné diagnózy a plánu ošetření dostatečné (např. při podezření na komunikaci fraktury přes gingivální sulkus s dutinou ústní) [4], je vhodné zhotovit CBCT. Toto vyšetření umožní přesnější posouzení průběhu fraktury [4] (obr. 2a, 2d; 3a, 3b; 4b, 4c; 5c, 5e; 6b, 6c). Vzhledem k radiační zátěži je zvláště u dětí indikace tohoto vyšetření odůvodněná pouze ve výjimečných případech.

Terapie

Pro terapii je rozhodující vyloučit komunikaci fraktury s dutinou ústní přes gingivální sulkus. Pokud fraktura přes sulkus komunikuje, není zachování koronálního fragmentu možné. Fragment je třeba odstranit a rozhodnout o využitelnosti apikálního segmentu kořene. Ve výjimečných případech lze uvažovat o extruzi kořene. Ta může proběhnout buď jako extruze chirurgická s dlahováním po dobu 2 – 8 týdnů (obr. 6), nebo cestou ortodontickou s retencí na 3 měsíce [3].

Ošetření fraktury kořene s čistě intraalveolárním průběhem spočívá v dlahování (obr. 2).

Pokud je koronální fragment dislokován, je nutná jeho přesná repozice [6, 7] (obr. 1). Pokud současně došlo i k fraktuře/dislokaci okraje alveolární kosti (obr. 6c), je třeba okraj kosti také reponovat [2] (obr. 3). Doporučuje se dlahovat zub přibližně 4 týdny [2, 3, 4, 6]. Při výraznější dislokaci a zvýšené pohyblivosti koronálního fragmentu se doba dlahování prodlužuje na 8 – 12 týdnů [2, 3]. Dlaha by měla být flexibilní, pasivní a zubům dovolit fyziologickou pohyblivost [2, 4, 8]. Je nutné zamezit zatečení fixačního fotokompozitu do blízkosti gingivy nebo do vstupu do mezizubních prostor. Velmi důležité je důsledné čištění i poraněných zubů (instruktáž, extra měkký zubní kartáček). Nánosy plaku s sebou přinášejí riziko sekundární infekce [4].

Cílem léčby fraktury kořene je zachování vitální zubní dřeně. S mírou dislokace koronálního fragmentu se zvyšuje i rozsah poškození zubní dřeně. Přesto vymizelá reakce na chlad nepředstavuje indikaci k okamžitému zahájení endodontického ošetření [9]. Předpokladem pro možnou regeneraci zubní dřeně je větší průměr kořenového kanálku v místě fraktury a/nebo krátká vzdálenost, na kterou by měla revaskularizace proběhnout (apex-fraktura). Pokud jsou tyto předpoklady splněny, pacient je bez obtíží a na rentgenovém snímku nejsou patrné známky zánětu vycházejícího z infikované zubní dřeně, doporučuje se vyčkat a zub sledovat 3 – 6 měsíců. To je doba, kdy se nejčastěji projeví známky ztráty vitality zubní dřeně [2, 9]. Časné rozpoznání této komplikace je pro prognózu zubů s frakturou kořene rozhodující [2].

Známkou infekce v kořenovém kanálku je: zvyšující se viklavost nebo extruze korunky, spontánní bolest, citlivost na poklep, vznik píštěle, šedivé zbarvení korunky a současně negativní reakce na chlad [2]. Na rentgenovém snímku se infekce v kořenovém kanálku ukáže v podobě laterálního projasnění ve výši fraktury [2]. V takovém případě je třeba přistoupit k endodontickému ošetření. Tento výkon se však vždy omezuje pouze na koronální část [9]. Apikální část zůstává zpravidla klinicky i rentgenologicky klidná a nevyžaduje žádnou terapii [4]. Podle průběhu fraktury může být stanovení správné pracovní délky při endodontickém ošetření podle rentgenového snímku výzvou [4], s pomocí apexlokátoru je však většinou možné ji určit spolehlivě. Pokud má kořenový kanálek v místě fraktury široké lumen, je vhodné zhotovit „apikálně“ zátku z hydraulického kalciumsilikátového cementu (obr. 4).

Nezřídka proběhne po fraktuře kořene obliterace kořenového kanálku v koronální a/nebo apikální části [7], která nepřímo svědčí o činnosti vitální zubní dřeně [2, 4] (obr. 5). Pokud je pacient bez obtíží a na rentgenovém snímku nejsou prokazatelné známky zánětu, samotná obliterace není indikací k zahájení endodontického ošetření. Metodou volby pro odstranění zbarvení korunky je její vnější bělení.

Prognóza

Zachování vitality zubní dřeně sledujeme cca v 80 % případů intraalveolární fraktury kořene [9]. Na prognózu mají vliv: míra případné dislokace koronálního fragmentu, rozsah a přesnost repozice, stadium vývoje kořene, volba dlahy, lokalizace fraktury [10]. Ošetření je úspěšné cca v 80 % případů, při lokalizaci fraktury ve střední a apikální třetině kořene dokonce v 88 % [7].

Kontroly

Po 4 – 8 týdnech, po 3, 6, 12 měsících a dále jedenkrát ročně.

Závěr

U fraktury kořene má zásadní vliv na terapii vyloučení komunikace fraktury s dutinou ústní. Pokud se komunikace prokáže, není možné koronální fragment zachovat. V případě čistě intraalveolární fraktury je třeba prověřit a případně znovu zajistit správnou polohu koronálního fragmentu a zub dlahovat. Okamžité zahájení endodontického ošetření není zpravidla indikováno. Prognóza je velmi dobrá.

Obr. 1: Koncept ošetření fraktury kořene rozdělený do tří stupňů podle naléhavosti ošetření a s ohledem na plánování další léčby (nutné – žádoucí – možné). Zdroj: modifikováno podle [5].
Obr. 2: Pacient 9 let. Srážka s bratrem při hře. Zub 12 fraktura korunky bez otevření dřeňové dutiny, zub 11 fraktura kořene (a). Dentinová rána zubu 12 překryta skloionomerním cementem, pacient odeslán k chirurgické extrakci zubu 11. Rodiče doporučení nepřijali a obrátili se na jiného lékaře, který zuby sdlahoval (b, c). Pacient byl po 2 měsících odeslán na naše pracoviště. Pro objasnění průběhu fraktury bylo zhotoveno CBCT (d), které potvrdilo čistě intraalveolární průběh fraktury. Pacient neměl žádné obtíže, zuby se nejevily klinicky nápadně. Po sejmutí dlahy 3 měsíce po úrazu byl zub 12 dostavěn fotokompozitem (fragment nebylo možné zajistit). Kontrolní rentgenový snímek zhotovený 6 měsíců po úrazu (e), stav po 1,5 roce (f, g), po 2,5 letech (h, i) a po 4 letech (j, k). Oba zuby jsou klinicky klidné, na rentgenovém snímku nejsou patrné žádné známky zánětu nebo resorpce, pacient je bez obtíží.
Obr. 3: Pacient 11 let. Pád na trampolíně. Fraktura kořene zubu 21 s dislokací koronálního fragmentu, další den po úrazu na pohotovosti repozice koronálního fragmentu bez adaptace okrajů alveolární kosti, adhezivní fixace dlahy. Stav 5 týdnů po úrazu (a): infikovaná nekróza zubní dřeně, CBCT (b) ukazuje ztrátu alveolární kosti v rozsahu koronálního fragmentu, tzn. komunikaci fraktury přes sulkus s dutinou ústní, zub není možné zachovat.
Obr. 4: Pacientka 11 let. Pád po zakopnutí. Po úrazu doporučeno zub šetřit, při kontrole po 3 měsících nalezena píštěl (a), na rentgenovém snímku projasnění v místě fraktury (b). Pacientka byla odeslána na naše pracoviště. Situace na sagitálním řezu CBCT (c). Bylo zahájeno endodontické ošetření koronální části frakturou přerušeného kořenového kanálku. Kanálek byl po důkladné dezinfekci adhezivně uzavřen s hydroxidem vápenatým jako provizorní výplní (d). Při kontrole po 3 týdnech bylo patrné vymizení píštěle (e). O několik dní později byla koronální část kořenového kanálku apikálně uzavřena MTA a dále vertikální kondenzací gutaperči (f) a adhezivní výplní (g). Fotografie (h) a rentgenový snímek (i) pořízené při kontrole za 1 rok. Zub je klinicky klidný a pacientka je bez obtíží.
Obr. 5: Pacient 49 let. Před cca 2 lety úraz na kole, u zubního lékaře poté nevyšetřen. Postupně začal zub měnit barvu do oranžova, pacient byl bez obtíží. Ošetřující zubní lékař zjistil na rentgenovém snímku obliteraci, a zahájil proto endodontické ošetření. Pro obtíže při hledání kořenového kanálku byl pacient odeslán na naše pracoviště. Fotografie (a, b) a rentgenový snímek (c) pořízené při první návštěvě. Podezření na frakturu kořene podpořila i endometrie. Zprůchodněná část kořenového kanálku koronálně od suspektní fraktury (d) byla provizorně zaplněna rentgen-kontrastním hydroxidem vápenatým a následně bylo zhotoveno CBCT (e), které potvrdilo frakturu kořene s intraalveolárním průběhem. Při další návštěvě bylo endodontické ošetření koronální části dokončeno (f) – vzhledem k obliterací zúženému kořenovému kanálku byla zvolena metoda plnění vertikální kondenzací gutaperči. Bezprostředně poté byla výplň kořenového kanálku ekvikrestálně překryta těsnicí podložkou a zub uzavřen s bělicí vložkou (natrium perborát + voda). Po dokončení vnitřního bělení byl trepanační otvor vyplněn chemicky tuhnoucím kompozitem a fotokompozitem (g). Kontrolní rentgenový snímek (h) a fotografie (i) pořízené za 1,5 roku.
Obr. 6: Pacient 17 let. Pád z kola. Zub 22 fraktura kořene s komunikací s dutinou ústní – fotografie (a), rentgenový snímek (b) a CBCT (c). Zub 12 fraktura korunky s otevřením dřeňové dutiny, zub 11 avulze, zub 21 laterální dislokace a fraktura korunky s otevřením dřeňové dutiny, zub 22 fraktura korunky a kořene, zuby 31, 32 fraktura korunek bez otevření dřeňové dutiny. Ošetření zubu 22 zahájeno až po ukončení dlahování sousedních zubů a po vyloučení možnosti řešit uzávěr mezery ortodontickou cestou. Cílem ošetření byla chirurgická extruze kořene. Pacient i jeho rodiče byli předem informováni o nejistém výsledku. Před odstraněním koronálního fragmentu byla provedena trepanace (d) a po základním chemicko-mechanickém opracování byl kořenový kanálek uzavřen s hydroxidem vápenatým (e). Poté byl odstraněn koronální fragment a provedena chirurgická extruze kořene (šetrná extrakce kořene a jeho navrácení do lůžka po otočení o 180°) (f). Kořen byl v povisunuté poloze adhezivně dlahován (g, h, i). Po 8 týdnech (j) byla odstraněna dlaha (kvůli nemoci později, než bylo původně plánováno) a laterální kondenzací gutaperči dokončeno endodontické ošetření a zub byl dostavěn fotokompozitem (k, l). Kontrolní rentgenový snímek (m) a fotografie (n) pořízené za 1 rok.

Literatura

1. Andreasen JO, Andreasen FM, Andersson L (ed). Textbook and color atlas of traumatic injuries to the teeth. 4. vydání. Oxford: Blackwell Munksgaard; 2007.

2. Krastl G, Weiger R, Filippi A. Zahntrauma. Therapieoptionen für die Praxis. 1. vydání. Deutschland: Quintessence Publishing; 2020.

3. Deutsche Gesellschaft für Mund-, Kiefer- und Gesichtschirurgie (DGMKG), Deutsche Gesellschaft für Zahn-, Mund- und Kieferheilkunde (DGZMK). Therapie des dentalen Traumas bleibender Zähne. Langversion 2.0, 2022, AWMF-Registernummer: 083-004. Dostupné z: https://www.awmf.org/leitlinien/detail/ll/083-004.html.

4. Bourguignon C, Cohenca N, Lauridsen E, Flores MT, O’Connell AC, Day PF, Tsilingaridis G, Abbott P, Fouad AF, Hicks L, Andreasen JO, Cehreli ZC, Harlab S, Kahler B, Oginni A, Semper M, Levin L. International Association of Dental Traumatology guidelines for the management of traumatic dental injuries: 1. Fractures and luxations. Dent Traumatol. 2020; 36(4): 314 – 330. doi: 10.1111/edt.12578

5. Bornstein MM, Wölner-Hanssen AB, Sendi P, Von Arx T. Comparison of intraoral radiography and limited cone beam computed tomography for the assessment of root-fractured permanent teeth. Dent Traumatol. 2009; 25(6): 571 – 577.

6. Krastl G, Filippi A, Weiger R. Primärversorgung nach Zahntrauma: muss – soll – kann. Quintessenz. 2019; 70(9): 990-1002.

7. Cvek M, Tsilingaridis G, Andreasen JO. Survival of 534 incisors after intra-alveolar root fracture in patients aged 7 – 17 years. Dent Traumatol. 2008; 24: 379 – 387.

8. Andreasen JO, Andreasen FM, Mejàre I, Cvek M. Healing of 400 intra-alveolar root fractures. 2. Effect of treatment factors such as treatment delay, repositioning, splinting type and period and antibiotics. Dent Traumatol. 2004; 20(4): 203 – 211.

9. Krastl G, Weiger R, Filippi A, Van Waes H, Ebeleseder K, Ree M, Connert T, Widbiller M, Tjäderhane L, Dummer PMH, Galler K. European Society of Endodontology position statement: Endodontic management of traumatized permanent teeth. Int Endod J. 2021; 54(9): 1473-1481. doi: 10.1111/iej.13543.

10. Andreasen JO, Ahrensburg SS, Tsilingaridis G. Root fractures: the influence of type of healing and location of fracture on tooth survival rates – ananalysis of 492 cases. Dent Traumatol. 2012; 28(5), 404 – 409. doi: 10.1111/j.1600-9657.2012.01132.x