Souhrn: U fraktury korunky a kořene je úrazem zasažen i dentin kořene a cement na jeho povrchu. V řadě případů bývá otevřena dřeňová dutina. Tento typ úrazu je nejčastější u horních řezáků, ale setkáme se s ním i u molárů a premolárů. Fraktura korunky a kořene vyžaduje často náročnou a komplexní léčbu.

Klíčová slova: parciální pulpotomie, gingivektomie, chirurgická extruze, ortodontická extruze, chirurgické prodloužení korunky, adhezivní fixace fragmentu

Dental injuries, Part 5: Crown-root fracture (1)

Professional article

Summary: In crown-root fractures, the dentin and cementum on the root surface are also affected. In many cases, the pulp cavity is exposed. This type of injury most commonly occurs in the incisors of the upper jaw, but it is also found in the premolars and the molars. The management of crown-root fractures is often challenging and requires complex treatment.

Key words: partial pulpotomy, gingivectomy, surgical extrusion, orthodontic extrusion, crown lengthening, adhesive fixation of crown fragment

Fraktura korunky a kořene

Fraktury korunky a kořene tvoří přibližně 12 % všech fraktur zubů [1]. Nejčastěji jsou postiženy horní řezáky. Fraktura korunky a kořene se může vyskytnout i u molárů a premolárů, typicky jako důsledek nepřímého traumatu při pádu na bradu [1] (obr. 1a, b).

Klinicky

Fraktura klinické korunky zasahující až do kořene (většinou palatinálně 1 – 3 mm hluboko). Dřeňová dutina bývá otevřená, není to však pravidlem. Pohyblivý fragment většinou zůstává připojen na gingivě. Typický průběh u horních řezáků vychází supragingiválně z labiální strany a směřuje palatinálně, kde končí subgingiválně nebo subkrestálně. Rozsah fraktury často není zřejmý z rentgenového snímku. Pro jeho objasnění je proto nezbytné odstranění pohyblivého fragmentu. Pátráme po dalších přidružených frakturách v oblasti kořene. K objasnění situace může být vhodné indikovat CBCT.

Rentgenologicky

Na rentgenovém snímku bývá dobře patrný labiální průběh fraktury. Linie lomu vedoucí palatinálně není většinou na rentgenovém snímku vidět. Je třeba vyloučit další fraktury v oblasti kořene.

Terapie

Ošetření zubů s tímto typem fraktury bývá velkou terapeutickou výzvou. Často je třeba mezioborový přístup. U starších dospělých pacientů je možné zub s těžko ošetřitelnou frakturou korunky a kořene extrahovat a nahradit implantátem nebo případně adhezivním můstkem. U dětí a dospívajících (a dvacátníků) je situace složitější. Vzhledem k očekávanému dalšímu růstu dítěte nebo dospívajícího je zachování zubu jednoznačně favorizovanou cestou. Pokud není u těchto pacientů záchrana zubu možná, nabízí se zvážit transplantaci zubu, uzávěr mezery ortodontickou cestou, u dospívajících případně adhezivní můstek. Pro stanovení nejvhodnějšího řešení a naplánování jednotlivých kroků je často potřeba získat čas. Proto je důležité zub vhodně provizorně ošetřit.

Terapeutický postup je zásadně ovlivněn průběhem fraktury. K jejímu posouzení je třeba odstranit pohyblivý fragment a vyloučit případné další přidružené fraktury kořene. Pohyblivý fragment je většinou připojen ke gingivě a jeho odstranění tak vyprovokuje krvácení, které komplikuje ošetření. Při nedostatku času je alternativou provizorní připojení pohyblivého fragmentu z labiální strany fotokompozitem (nebo fixace k sousednímu zubu, eventuálně s využitím traumatologické dlahy). Tak je možné ve většině případů dočasně zajistit bezbolestnost a získat čas na naplánování dalšího postupu [2]. Těsnícího uzávěru tímto způsobem nedosáhneme, proto by termín dalšího ošetření měl být zajištěn co nejdříve, ideálně hned další den.

Po odstranění fragmentu je třeba pátrat po přidružených menších frakturách a případné další fragmenty odstranit. Pokud je zub ošetřitelný a zároveň je nutné další kroky odložit, je třeba překrýt dentin a případně zubní dřeň (obr. 2).

Terapeutický postup volíme v závislosti na průběhu lomu a rozsahu defektu.

V této 1. části se věnujeme terapeutickým postupům: 1. Dostavba celého defektu, 2. Dostavba defektu v jeho dostupné části (supragingiválně).

Ve 2. části (připraveno do LKS 7 – 8/2025) se zaměříme na terapeutické postupy: 3. Chirurgická extruze a následná dostavba, 4. Chirurgické prodloužení korunky a dostavba, 5. Rychlá ortodontická extruze, ev. extruze pomocí magnetů, a následná dostavba.

1. Dostavba celého defektu

Podmínkou je přístupnost defektu v celém rozsahu. Pro zajištění vhodných podmínek pro adhezivní techniku bývá nezbytné zavedení retrakčního vlákna, gingivektomie nebo chirurgické odklopení. Je nutné respektovat biologickou šíři [2]. V úvahu přichází dostavba fotokompozitem (obr. 3), fixace fragmentu (obr. 4) [4] a u dospělých pacientů případně i laboratorně zhotovená práce.

2. Dostavba defektu v jeho dostupné části (supragingiválně)

Invazivita tohoto výkonu je menší než ve výše uvedeném případě. Nevýhodou je, že dentin v subgingivální části zůstává bez ošetření (obr. 5) [5].

Prognóza

Prognóza závisí na lokalizaci fraktury a velikosti vzniklého defektu.

Kontroly

Po 3 a 6 týdnech, po 3, 6, 12 měsících a dále jedenkrát ročně (po dobu 5 let) [2].

Závěr

Vzhledem ke složitosti fraktur korunky a kořene je při ošetření nezřídka potřeba interdisciplinární přístup. Estetická rehabilitace zahrnuje všechny možnosti od fotokompozitní dostavby až po ošetření zubu korunkou, v závislosti na zbývajících tvrdých tkáních.

Obrazová dokumentace