Souhrn: U fraktury korunky a kořene je úrazem zasažen i dentin kořene a cement na jeho povrchu. V řadě případů bývá otevřena dřeňová dutina. Tento typ úrazu je nejčastější u horních řezáků, ale setkáme se s ním i u molárů a premolárů. Fraktura korunky a kořene vyžaduje často náročnou a komplexní léčbu.

Klíčová slova: parciální pulpotomie, gingivektomie, chirurgická extruze, ortodontická extruze, chirurgické prodloužení korunky, adhezivní fixace fragmentu

Dental injuries, Part 5:  Crown-root fracture (2)

Professional article

Summary: In crown-root fractures, the dentine and cementum on the root surface are also affected. In many cases, the pulp cavity is exposed. This type of injury most commonly occurs in the incisors of the upper jaw, but it is also found in the premolars and the molars. The management of crown-root fractures is often challenging and requires complex treatment.

Key words: partial pulpotomy, gingivectomy, surgical extrusion, orthodontic extrusion, crown lengthening, adhesive fixation of crown fragment

V 1. části dílu věnovaného fraktuře korunky a kořene (viz LKS 6/2025, str. 122 – 129) jsme se věnovali terapeutickým postupům: 1. Dostavba celého defektu, 2. Dostavba defektu v jeho dostupné části (supragingiválně).

V této 2. části se zaměříme na terapeutické postupy: 3. Chirurgická extruze a následná dostavba, 4. Chirurgické prodloužení korunky a dostavba, 5. Rychlá ortodontická extruze, ev. extruze pomocí magnetů, a následná dostavba.

3. Chirurgická extruze a následná dostavba

Tento postup, označovaný v anglosaské odborné literatuře také jako intraalveolární transplantace, přichází v úvahu u zubů ve frontálním úseku chrupu s frakturou zasahující hluboko subkrestálně, kdy není možné zub ošetřit jedním ze dvou výše uvedených méně invazivních způsobů (tj. dostavba celého defektu nebo dostavba defektu v jeho dostupné části – viz LKS 6/2025).

Kořen je šetrně extrahován a v pozici výše koronálně pak fixován dlahou. V horním frontálním úseku je úroveň okraje kosti alveolárního výběžku a gingivy výše labiálně než palatinálně. Je proto smysluplné kořen o 180 stupňů otočit. Zub je díky tomu možné méně extrudovat a současně zajistit vestibulárně i palatinálně supragingivální polohu okraje defektu (obr. 6).

Ve srovnání s ortodontickou extruzí je vyšší riziko vzniku pozdější resorpce kořene, a to zvláště pokud není proveditelná maximálně šetrná extrakce [6]. Stejně jako u avulze je nutné ošetření kořenového kanálku i u zubů s dokončeným vývojem kořene. Toto ošetření by mělo být zahájeno buď před chirurgickou extruzí, nebo nejpozději do dvou týdnů po jejím provedení [7].

4. Chirurgické prodloužení korunky a dostavba

Tento postup je možné zvolit v místě, které není esteticky exponované, například u horních frontálních zubů z palatinální strany. Cílem je zpřístupnění okraje defektu pro následné ošetření a obnovení biologické šíře [2]. Je přitom třeba respektovat průběh okraje kosti alveolárního výběžku u sousedních zubů (obr. 7).

Nevýhodou je poměrně invazivní povaha výkonu. Při nejisté prognóze zubu je třeba volit postup tak, abychom nezhoršili podmínky pro případnou pozdější implantaci.

5. Rychlá ortodontická extruze, eventuálně extruze pomocí magnetů, a následná dostavba

Rozlišujeme ortodontickou extruzi klasickou pomalou a rychlou [8].

Při pomalé ortodontické extruzi se dosahuje pohybu zubu 1 – 2 mm za měsíc a dochází při ní zároveň k apozici kosti alveolárního výběžku a měkkých tkání.

Při rychlé extruzi se zub pohybuje 3 – 4 mm za měsíc [8]. Zub se „povytahuje“ z kosti alveolárního výběžku, která zůstává na místě stejně jako gingiva [8]. Pro dosažení tohoto typu pohybu je důležité opakované protětí suprakrestálních ligament cirkulárně okolo zubu [9]. V traumatologii zubů se používá rychlá extruze s cílem zpřístupnit okraje fraktury zubu. Tohoto typu extruze je možné dosáhnout pomocí fixního ortodontického aparátu nebo pomocí magnetů.

V obou případech je třeba v odstupu 3 – 4 dnů provádět fibrotomii, aby nedošlo k současnému „růstu“ kosti a gingivy, při této indikaci nežádoucímu [9].

Po dokončení extruze je třeba zajistit retenci zubu v dosažené pozici. Doporučená doba retence je 6 – 8 týdnů. V prezentovaném případě (obr. 8) je jeden magnet fixován na zub a druhý ve snímatelné dlaze (obdoba dlahy indikované při bruxismu).

Prognóza

Prognóza závisí na lokalizaci fraktury a velikosti vzniklého defektu.

Kontroly

Po 3 a 6 týdnech, po 3, 6, 12 měsících a dále jedenkrát ročně (po dobu 5 let) [2].

Závěr

Vzhledem ke složitosti fraktur korunky a kořene je při ošetření nezřídka potřeba interdisciplinární přístup. Estetická rehabilitace zahrnuje všechny možnosti od fotokompozitní dostavby až po ošetření zubu korunkou, v závislosti na množství a stavu zbývajících tvrdých zubních tkání.

Obrazová dokumentace