V minulosti se vzdělávací osvědčení vydávala také s platností na dobu neurčitou. Tato osvědčení zůstávají nadále platná a jejich držitelé o ně nepřicházejí. Současně však platí, že takové osvědčení samo o sobě nedokládá soustavnou účast v systému celoživotního vzdělávání. Je to logické: osvědčení vydané s platností na dobu neurčitou není třeba obnovovat, a jeho držitel proto nemusí pro jeho zachování průběžně dokládat další vzdělávání.

Právě to mohlo být v praxi nejasné. Někteří držitelé vzdělávacích osvědčení s platností na dobu neurčitou mohli mít za to, že jim jejich osvědčení postačí i pro prokázání povinnosti celoživotního vzdělávání. Tak tomu ale není. Vzdělávací osvědčení vydané s platností na dobu neurčitou potvrzuje, že člen Komory v minulosti splnil podmínky pro jeho vydání; nepotvrzuje však, že se v posledních letech dále vzdělával.

Obecně platí, že každý člen Komory, který vykonává povolání, musí Komoře prokázat, že se celoživotně vzdělává. Prokázat to lze dvěma způsoby. Buď se člen soustavně účastní systému celoživotního vzdělávání organizovaného Komorou, tedy má a obnovuje si některé ze vzdělávacích osvědčení (PZL, CHIR, PARO nebo PEDO). Anebo takové osvědčení neobnovuje, nebo je případně nemá, protože povinné není, a pak musí v systému Komory doložit vzdělávací akce nebo jiné formy vzdělávání alespoň v rozsahu 30 kreditů.

Pro držitele vzdělávacího osvědčení s platností na dobu neurčitou z toho plyne jednoduchý závěr: své celoživotní vzdělávání prokazují standardně, tedy záznamem alespoň 30 kreditů v systému Komory.

Toto pravidlo nebylo však dostatečně důrazně komunikováno. Proto sněm rozhodl, že u držitelů osvědčení vydaných s platností na dobu neurčitou nezačne kontrola 1. ledna 2027 jako u většiny ostatních členů Komory, ale nejdříve 1. ledna 2030. Jde o čas navíc, který mohou využít k doplnění a řádnému zaznamenání celoživotního vzdělávání.