LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

S hlubokým zármutkem jsem přijal zprávu o odchodu doc. MUDr. Blanky Kozákové, CSc., osobnosti, která byla po desetiletí spojena s českou stomatologií, s pražskou univerzitní klinikou a především s oborem stomatologické protetiky. Odešla lékařka, pedagožka a žena výjimečného formátu, na kterou budou s úctou vzpomínat její žáci, kolegové i pacienti.

Svůj profesní život spojila s I. stomatologickou klinikou tehdejší Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, později 1. lékařské fakulty UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Patřila k těm, kdo formovali českou protetiku nejen klinickou prací, ale zejména pedagogickým působením. Její odborný zájem směřoval mimo jiné k problematice rebazovacích a měkkých podkládacích materiálů, o čemž svědčí i její publikace, například „Plastické rebazovací materiály“ z roku 1974, „Zkušenosti s Visco-gelem ve stomatologické protetice“ z roku 1975 či „Elastická rebazovací hmota lukopren“ z roku 1980. V jejích pracích i v klinické praxi bylo vždy patrné totéž: snaha o precizní, promyšlené a lidsky citlivé řešení pro pacienta.

Kdo ji poznal blíž, ten ví, že svět její ordinace měl zvláštní, téměř neopakovatelnou atmosféru. Přicházeli do něj lidé z různých prostředí, mezi nimi i známí umělci a osobnosti veřejného života, protože se vědělo, že u docentky Kozákové najdou mimořádnou odbornost, diskrétnost i jistotu. Pro nás studenty to byl v mnohém inspirující obraz: viděli jsme, že když lékař svou práci opravdu umí, otevírá se před ním velký svět. Ne svět povrchního lesku, ale svět respektu, důvěry a přirozené autority, kterou nelze získat jinak než poctivou prací a skutečným mistrovstvím.

Právě v tom byla docentka Kozáková výjimečná. Měla přirozenou eleganci, společenský rozhled a klidnou jistotu člověka, který ví, co umí. Její autorita vycházela sama ze sebe – z vědění, z přesnosti, z profesionality i z toho, jak uměla jednat s lidmi. Pro mnoho z nás byla ztělesněním lékařské kultury v tom nejlepším smyslu slova.

Pro mne osobně však byla ještě něčím víc. Byla jednou z mých nejoblíbenějších učitelek a člověkem, na kterého se nezapomíná. Patřila k těm osobnostem, které dokázaly mladého člověka nasměrovat, dodat mu odvahu a motivovat ho k poctivé práci. Takto ovlivnila nejen mne, ale mnoho dalších.

Vzpomínám na ni s úctou, vděčností i osobní náklonností. Česká stomatologie v ní ztrácí výraznou osobnost, mnozí z nás pak člověka, který pro nás byl oporou, vzorem a inspirací.

Zemřela dne 21. 4. 2026 ve věku nedožitých 89 let.

Čest její památce.

Česká stomatologická komora

Česká společnost protetické stomatologie