Narodil se 24. 11. 1937 do rodiny lékařů, a tak bylo jeho další odborné směřování od začátku dané. Po maturitě na Jedenáctileté střední škole v roce 1956 byl přijat ke studiu stomatologie na 1. lékařské fakultě UK v Praze. Po promoci v roce 1962 pracoval jako stomatolog tzv. „na umístěnku“ ve Vysokém Mýtě a posléze v Praze 7. Atestaci z oboru stomatologie složil v roce 1968.

Zlom v jeho profesním životě nastal přijetím na oddělení čelistní a obličejové chirurgie ÚVN Praha-Střešovice v roce 1969. Zde našel svoji parketu a zaujetí pro obor. Dostudoval všeobecnou medicínu (promoce 1972), složil atestaci z oboru maxilofaciální chirurgie (1973) a pod přímým vedením náčelníka oddělení prof. Josefa Kufnera, který byl žákem Burianovým, se věnoval rozvoji rekonstrukčních metod v oblasti obličeje a krku. Díky své nezměrné invenci, schopnosti a pracovitosti posunul možnosti oboru o značný krok vpřed. Byl jedním z prvních, kteří použili k rekonstrukcím volné laloky a vaskularizované kostní štěpy. Jeho zásluhou se oddělení stalo jakýmsi centrem rekonstrukční chirurgie obličeje a krku v rámci celého tehdejšího státu. Své úsilí zúročil i tím, že na toto téma obhájil v roce 1983 kandidátskou dizertační práci a roku 1992 habilitoval.

Další významný posun v jeho profesní kariéře přinesl rok 1993, kdy se stal přednostou Dětské stomatologické kliniky 2. LF UK v Praze v Motole. Zde kromě rozvoje vlastního oboru začal úzce spolupracovat s Neurochirurgickou klinikou prof. Beneše, zejména při řešení kraniofaciálních anomálií. Své zkušenosti uplatňoval i při práci na Klinice plastické chirurgie FN Královské Vinohrady a Klinice plastické chirurgie nemocnice Na Bulovce. Spolu s předními odborníky z hraničních oborů ORL a neurochirurgie založil pracovní skupinu chirurgie baze lební a posunul své úsilí i tímto směrem. V roce 2007, po dovršení věkového limitu, ukončil své působení v roli přednosty Dětské stomatologické kliniky. Tím ale zdaleka nekončil jeho pracovní elán. Své zkušenosti a invenci uplatňoval dále na pracovištích neurochirurgických i plasticko-chirurgických, také se částečně vrátil do milovaných Střešovic.

O svých zkušenostech opakovaně přednášel a publikoval doma i za hranicemi. Zvláště jeho přednášky byly odbornou veřejností ceněny a obdivovány. Aktivně pracoval ve výboru společnosti maxilofaciální chirurgie a po jistou dobu byl i členem redakční rady časopisu Acta chirurgiae plasticae.

Doc. Jiří Kozák byl člověkem laskavým, pokorným a skromným, empatický k pacientům, vstřícný ke kolegům s ochotou pomoci a podělit se o své zkušenosti. Byl také člověkem rovným a zásadovým. V roce 1994 v době letních prázdnin se nechal propašovat do obleženého Sarajeva a zde uprostřed války využil své zkušenosti při ošetřování válečných poranění. Velké fyzické i psychické vypětí, které práce v podání doc. Kozáka přinášela, dokázal eliminovat sportem a společenskými aktivitami. Do vysokého věku hrál fotbal se stejně založenými kolegy, byl výborným lyžařem a společníkem, který nezkazil žádnou zábavu. Těšil se z úspěchů své dcery Sabiny, jak jinak také lékařky, a svých dvou vnuků.

V docentu Kozákovi odešel typ lékaře, který se nespokojuje jen s rozvíjením vlastního oboru, ale neúnavně hledá cesty ke spolupráci pro posun našeho poznání ku prospěchu pacientů i celé medicíny. Čest jeho památce.