Profesor Miloš Grim se narodil 18. 1. 1941 v Rychnově nad Kněžnou. Již během studií na Fakultě všeobecného lékařství UK v Praze se podílel jako pomocný asistent na výuce anatomie. Po promoci v roce 1963 nastoupil na pozici asistenta v Anatomickém ústavu 1. LF UK a anatomii zůstal věrný po celý svůj profesní život. V roce 1977 se stal kandidátem věd, v roce 1988 byl jmenován docentem, v roce 2001 se stal doktorem věd, v roce 2002 byl habilitován docentem a v roce 2003 byl jmenován profesorem anatomie. Byl žákem prof. MUDr. RNDr. Ladislava Borovanského, DrSc., a prof. MUDr. Radomíra Čiháka, DrSc., a předním představitelem pražské anatomické školy. Působil ve funkci přednosty ústavu (1997 – 2011) a proděkana pro vědeckou práci (1993 – 1999). Kromě Anatomického ústavu 1. LF UK pracoval v anatomických ústavech v Hamburku, Bochumi, Freiburgu, Curychu, Ann Arboru a Wisconsinu. Profesor Miloš Grim byl vysoce respektovaným učitelem a vědcem, a proto byl opakovaně zvolen předsedou České anatomické společnosti a členem výboru České společnosti histochemické a cytochemické. Byl voleným členem České lékařské akademie. Kromě toho byl členem Americké anatomické společnosti a Německé anatomické společnosti.

Profesor Miloš Grim byl oblíbeným pedagogem, který nejenže představoval anatomii studentům zajímavým dynamickým způsobem ve skloubení s embryonálním vývojem a výzkumem, ale také poukazoval na sepětí s přírodou a uměním. Vytvářel tak humánní i humanitní prostředí nezbytné pro dobré lékaře. Jeho zájem o výuku vyústil v autorství/spoluautorství vyhledávaných učebnic „Základy anatomie“, Čihákovy „Anatomie I. – III.“ a „Atlas anatomie člověka“. Velmi se věnoval etickým aspektům výuky studentů v prvním ročníku, a proto zavedl v ústavu ekumenickou bohoslužbu na rozloučení s dárci těl.

Ve vědecké činnosti byl v České republice průkopníkem zavedení metod molekulární biologie do embryologie. Jeho práce představovaly promyšlený systém, jak poznat cestu od genetického programu ke vzniku mnohobuněčného organismu. Vývojové studie byly založeny na sledování genové exprese a v kombinaci s experimentálními zákroky a s cíleným vyřazením určitých genů vedly k poznávání vývojových dějů na molekulární úrovni. Zvláště se věnoval morfogenezi a regeneraci kosterního svalu a úpravě kapilárního řečiště svalového vlákna v závislosti na typu svalu. Dále studoval vliv motorické inervace na typ svalového vlákna a inervaci mechanoreceptorů ve vyvíjející se končetině. Byl spoluautorem série studií, které prokázaly výskyt multipotentních kmenových buněk pocházejících z neurální lišty ve vlasovém folikulu. Tyto buňky jsou nejdostupnější multipotentní kmenové buňky u člověka a jejich objev byl patentově chráněn v USA.

Svým zápalem pro vědu a výuku profesor Miloš Grim vychoval další generace badatelů, učitelů a lékařů, kterým byl velkým vzorem. Jeho práce byla opakovaně oceněna Univerzitou Karlovou a Cenou ministra školství za vědu. Měl široký rozhled v literatuře a výtvarném umění a nadšeně jej sdílel i se svým okolím. Na Anatomický ústav docházel i ve velmi vysokém věku, dokud mu to zdravotní stav dovoloval. Zemřel po krátké nemoci a jeho smrt nás všechny nesmírně zaskočila.

S touto zprávou jako bleskem rovněž odešla velká část hmatatelné spojnice mezi současností a mými medicínsko-vědeckými začátky. Dovolte mi proto několik osobních vzpomínek. Vyjmenovat vše, co pro mě pan profesor udělal, nelze, vždy by se jednalo o eufemismus, přesto se alespoň o část pokusím.

Setkali jsme se v roce 1998, kdy byl tento moudrý, všestranně vzdělaný, klidný, charismatický a nesmírně pracovitý přednosta Anatomického ústavu osloven poněkud hyperaktivním studentem prvního ročníku medicíny, zcela ponořeným do anatomie i zbytku medicíny, zda by nemohl na anatomii chodit i mimo dobu vymezenou řádným studentům. „Na pozici demonstrátora či lektora praktických cvičení můžete, Jiří, nastoupit až po složení rigorózní zkoušky z anatomie. Nyní vám mohu nabídnout maximálně pozici pitevního labor...“ Nedokončil však, neboť se ozvalo hlasité: „Beru!“ Profesor Grim se usmál, a tak začala naše spolupráce nejen v rámci výuky anatomie, kde mi dovolil pracovat v pozici demonstrátora a lektora, ale brzy rovněž následovala pozvánka k práci v laboratoři experimentální morfologie, kterou docík, jak se tehdejšímu docentu Grimovi mezi mladými kolegy říkalo, vedl. A tak se Anatomický ústav 1. LF UK v Praze stal na zbytek studia díky docentu a později profesoru Grimovi mou alma mater v užším slova smyslu, na níž jsem během studia strávil více času než na všech ostatních částech fakulty dohromady.

Je podivnou lidskou vlastností, že jedinec ocení to dobré, čeho se mu dostalo, často až s časovým odstupem. Tehdy mi přišlo zcela normální, že pracuji v ústavu, kde denně na chodbě či na poradách potkávám deset docentů či profesorů anatomie (prof. MUDr. Miloš Grim, DrSc., prof. MUDr. Radomír Čihák, DrSc., prof. MUDr. Karel Smetana, DrSc., prof. MUDr. Rastislav Druga, DrSc., prof. MUDr. Oldřich Eliška, DrSc., prof. MUDr. Pavel Petrovický, DrSc., prof. MUDr. Václav Seichert, DrSc., prof. Dr. Med. Zdenek Halata, doc. MUDr. Olga Mrázková, CSc., doc. MUDr. Miloslava Elišková, CSc.), všechny s významnou mezinárodní reputací, ověnčené řadou cen (pro srovnání – dnes máme tolik docentů a profesorů anatomie stěží dohromady v celé České republice), že si mohu kdykoliv zaskočit do druhého patra zeptat se na variabilitu věnčitých tepen, na druhou stranu chodby na způsoby barvení nervových vláken, na chodbě si poklábosit s autorem nejvýznamnější české učebnice anatomie, že budu běžně sedávat vedle autorů prací citovaných v Grayově anatomii, nebo že budu na chodbě zdravit nejlepší chirurgy tehdejší doby přicházející navrhovat anatomům spolupráci na klinicko-anatomických projektech. Navíc budu v ústavu přítomen v době, kdy proběhne jeho kompletní rekonstrukce, která z něj učiní nejen moderní, ale i architektonicky jednu z nejobdivuhodnějších budov Univerzity Karlovy, kterou si dnes fotí kolemjdoucí turisté z celého světa. A to vše probíhalo pod nenápadnou taktovkou skromného, noblesního a charismatického profesora Miloše Grima, jenž byl pro všechny lidi i události na fakultě neviditelným, ale přitom současně nepřehlédnutelným a nezpochybnitelným tmelem. A to i v mezinárodním měřítku – například v dubnu 2002 k nám do laboratoře přijel na návštěvu prof. Jan Kučera, MD, PhD., bostonský neurolog a neurovědec českého původu, kterého s profesorem Grimem pojilo už od studií dlouholeté přátelství i blízká vědecká témata. Mezi řečí si posteskl, že v USA je stále těžší najít mladé zapálené vědce se zájmem o vědeckou činnost i nad rámec svých běžných povinností. Profesor Grim více slyšet nepotřeboval a já mu zůstanu nadosmrti vděčný, že mi takto otevřel jak dveře do USA, tak vlastně do značné míry i do skutečného světa. Kromě série společných publikací, týkajících se zejména molekulárního vývoje mechanoreceptorů, takto vzniklo i mé dlouhodobé přátelství nejen s profesorem Kučerou, ale rovněž s řadou dalších skvělých lidí, pozdějších přátel i kolegů. A nebyl jsem zdaleka jediný, profesor Grim takto otevíral dveře do světa či jinak pomáhal řadě dalších kolegů.

To vše, i mnoho dalšího, za čím stál profesor Miloš Grim, mě formovalo, aniž bych si to byl často uvědomoval. Tehdy jsem nechápal, proč konzultace se studenty, diskuze nad textem publikací, anatomickými problémy či přednáškami u něj vždy „trvají tak dlouho“, protože nás všechny průběžně učil mnohem více, než bylo předmětem příslušného setkání. Například, že jsem mu v rámci několika takových setkání mimoděk mnohokrát nanečisto odpřednášel a oddiskutoval celou připravovanou přednášku, takže když došlo na „lámání chleba“, byl jsem, aniž bych to tušil, perfektně připraven a přednášku i diskuzi „vystřihl“ bez obtíží. Nicméně ve své mladické zaslepenosti jsem nebyl schopen identifikovat a ocenit, odkud se tato má „dovednost“ vzala. Dodnes si kladu otázku, zda budu vůbec někdy schopen zprostředkovat další generaci lékařů alespoň část z toho, co on předal nám.

Čest jeho památce!

Fotogalerie