Vzdělaný a činorodý, skutečná osobnost

Doc. MUDr. Ivo Dřízhal, CSc., byl člověk moudrý, uvážlivý ve všech svých projevech, veselý a vtipný vypravěč, všeobecně vzdělaný muž. Dovedl podat třeba i kritiku tak, že neurazil, neodradil. S nevyčerpatelnou a obdivuhodnou energií se účastnil konferencí a odborných setkání u nás i v zahraničí a když bylo plénum vyzváno k diskuzi, nikdy mezi hlásícími se nechyběla ruka kolegy I. Dřízhala. Zásadně svůj diskuzní příspěvek uvedl pochvalou a poděkováním za téma, neotřelý pohled, nový poznatek, zajímavé shrnutí apod., a pak teprve buď obsah přednášky či kazuistiky rozvedl, doplnil, nebo položil dotaz vždy dobře cílený k tématu. Nikdy nikoho neurazil, tzv. neshodil, neznal aroganci, uštěpačnost nebo nadřazenou povýšenost. Od začátku, z dob, kdy jsem jej osobně poznal (na konci 70. a začátkem 80. let minulého století), to byl neuvěřitelně skromný a přátelský člověk, nabitý vědomostmi a znalostmi, které ochotně rozdával.

Od r. 1968, kdy se dostal na několikaměsíční stáž do Dánska, kde se setkal s tehdy absolutními špičkami v oboru, jako byli H. Löe, J. J. Pindborg či J. Karing, zprostředkoval nám, tehdy mladým a v budoucnost doufajícím stomatologům – parodontologům pohled do světa, který nám byl většinou odepřen. Měl úžasnou paměť a spoustu znalostí, které zpracovával do odborných sdělení (publikoval jich více než 150), přednášek a jiných ústních sdělení i pro kolegy z jiných oborů (více než 500). Příliš vzdělaný, příliš aktivní, příliš čiperný pro řadu tehdejších nadřízených. Pedagog, jakého by si asi každý mohl přát. Vstřícný, s velmi dobrým přednesem, dovedl zaujmout a přednášenou látku zpřístupnit posluchačům.

Byl neúnavný a byl doslova všude – podílel se na pregraduální i postgraduální výuce, zkoušel při atestacích 1. a 2. stupně, přednášel v systému celoživotního vzdělávání ČSK, byl členem hodnotících komisí doktorského studia, členem habilitačních komisí na českých i slovenských fakultách, opomenout nelze ani jeho posudkovou, redakční a recenzní činnost v řadě odborných časopisů. Od 90. let minulého století zval nejen členy výboru ČPS, ale i ostatní kolegy, kteří jevili zájem o nové poznatky v oboru parodontologie, na kliniku, kde jsme se scházeli ve volné posluchárně a poslouchali tematická sdělení, diskutovali o řadě věcí, novinek. Velmi mnoho udělal pro rozvoj oboru dentálních hygienistek, byl přesvědčen, že jsou nedílnou součástí provozu zubních ordinací, nejen parodontologického sektoru, a neúnavně hájil toto stanovisko a prosazoval je proti počátečnímu odporu a nepochopení řady terénních pracovníků.

I přes úctyhodný výčet aktivit, ze kterého doslova jde hlava kolem, si dokázal najít dost času i na své záliby a koníčky. Na chalupu v Orlických horách, kterou osobně dokázal udržovat. Bavilo ho rybaření, houbaření, tenis, dobře lyžoval, měl rád turistiku a vůbec cestování.

Odešel kolega, zakladatel České parodontologické společnosti, ten, kdo zprostředkoval členství této společnosti v Evropské parodontologické federaci (EFP), kde byl jako český zástupce dlouholetým členem General Assembly. Odešel člověk, kterého budeme dlouho a citelně postrádat.

MUDr. Jaroslav Černušák

Kralupy nad Vltavou

Kolega a dobrý kamarád

S Ivo Dřízhalem jsem se poprvé setkal na předatestačním kurzu v r. 1978 na brněnském doškolováku (katedra stomatologie Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů). Ten vedl obávaný examinátor atestací doc. Šícha. Přednáška s parodontologickou problematikou v podání tehdy mně neznámého Ivo Dřízhala mě velmi zaujala a zavedla k této specializaci. Pak jsme se potkávali na dalších tematických kurzech. To byla tenkrát jedna z mála možností vzdělávaní v oboru. Bonusem těchto setkání byly také společenské večery. A tam stejně jako na půdě odborné byl prostě perfektní. Svým šarmem a přirozeným kouzlem osobnosti si nás všechny získal. Tak se zrodil náš Ivo. Jeho přátelské vztahy se spoustou kolegů a kolegyň se udržovaly a utužovaly po celá desetiletí. Tykání a přátelské objetí při novém setkání bylo vždy samozřejmostí.

Po roce 1989 se začala psát nová historie. Hned v následujícím roce Ivo Dřízhal svolal na svoji hradeckou kliniku setkání parodontologů a položil reálné základy parodontologické společnosti. Měl jsem tu čest s ním pracovat po dvě volební období ve výboru České parodontologické společnosti (Pozn. redakce: tehdy šlo o společnost působící v rámci ČLS JEP; ČPS s vlastní právní subjektivitou vznikla pak v r. 1999). Tam jsem ho poznal jako pečlivého organizátora. Vzpomínám například, jak jsme dlouho pracovali na připomínkách k tehdy vznikajícímu zákonu o komorách. Pamatuji si jeho slova „Víte, já myslím, že komora by měla být takovej hodnej strejda. Když bude potřeba, tak tě ochrání, pomůže, poradí. Ale také povede k dalšímu vzdělávání.“ Myslím, že se jeho vize o poslání Komory naplnila.

Po krátkém Dřízhalově pracovním pobytu v Kataru se naplno rozjela současná etapa vzdělávání v rámci ČPS. Vznikly Parodontologické dny. Jsou to dvoudenní odborné akce, které se konají pravidelně dvakrát ročně. Jejich kouzlo je i v tom, že se střídají různá místa naší krásné vlasti. Samozřejmostí je vysoká úroveň odborných sdělení. Díky kontaktům I. Dřízhala, v té době prezidenta naší odborné společnosti, patřilo vždy první dopoledne zahraničním přednášejícím. Rostla i úroveň domácích mladých autorů odborných přednášek – to dokázaly poslední „paro dny“, které se po covidové pauze konaly na vysoké úrovni bez zahraničních odborníků. Tyto akce byly vždy hojně navštěvovány společnou komunitou parodontologů, která se postupně obměňovala a doplňovala o mladou generaci. Součástí těchto odborných kongresů byly také společenské večery, kde docházelo k prohlubování kolegiálních a přátelských vztahů. Také zde byl Ivo samozřejmou součástí zábavy. Problematiku parodontálních chobotů vystřídala zasvěcená degustace vína nebo moje slivovicové lekce. I to se dělo za účasti našich kolegů z ciziny. Zmíním alespoň prof. Goldsteina z Izraele, se kterým jsme se setkali opakovaně. I tím jsme možná trochu přispěli k propagaci dobrého jména naší vlasti.

Závěrem mi dovolte parafrázovat známé rčení „Král je mrtev, ať žije král“. Odešel skvělý člověk, ať žijí jeho následovníci. A současná nová generace mladých odborníků je toho důkazem. Myslím, že se na nás Ivo tam shora dívá. Jeho celoživotní práce nebyla zbytečná a má své pokračovatele. Určitě se usmívá a je tomu rád.

MUDr. Jaroslav Dvořák

Drnovice

Fotogalerie