Během třídenního zasedání, které probíhalo současně až v šesti sálech, byly diskutovány snad všechny nejdůležitější momenty, které se nejspíše budou podílet na rozvoji dentální implantologie v nejbližších letech. Organizátoři naštěstí opustili loňskou myšlenku vytvořit ze sympozia velkou show a 3500 posluchačů z 90 zemí bylo jistě s úrovní akce navýsost spokojeno.

Návštěvníci měli možnost vybrat si ze stovky přednášek povětšinou vynikající úrovně. Z teoreticky zaměřených prací zaujala sdělení věnovaná kmenovým buňkám. Představa, že pomocí kmenových buněk vyrobíme věrnou repliku skutečných zubů, takže rčení o „třetích zubech“ nabude konečně reálnou podobu, se zatím ztrácí v mlze. Kmenové buňky jsou pouze schopné, a to ještě jen v experimentu, zkvalitnit některé augmentační postupy. Ceny jsou velmi vysoké, pro běžnou praxi nereálné.

Několik přednášek se věnovalo problematice estetiky frontálních implantací. Role augmentací, zejména vazivových štěpů, je při těchto rekonstrukcích zásadní. Okamžité implantace, mnohdy s okamžitým zatížením implantátů, jsou běžně používaným postupem jak u náhrad jednotlivých frontálních zubů, tak i celých zubních oblouků. Důvod vyjadřuje rovnice „imediátní zatížení = imediátní komfort“. Tvrdí se, že úspěšnost fixních náhrad typu „full arch“ není ovlivněna tím, zda je použito čtyř, pěti nebo šesti implantátů. Vše by mělo fungovat stejně spolehlivě. Můstek není dělený, dává se přednost výhodám plošného kotvení. Hybridními náhradami se žádný z autorů nezabýval.

Jeden celý blok byl věnován zirkoniové keramice. Třetí a čtvrtá generace zirkoniových protetických materiálů je hojně uplatňována jak v konvenční, tak v implantologické protetice. Dalším často propagovaným materiálem je lithiumdisilikátová keramika. Naopak klasická kovokeramika se zdá být na ústupu. Běžnou součástí práce implantologického protetika jsou digitální technologie.

Již tradičně byla v centru pozornosti léčba periimplantitidy. Hlavními součástmi léčebného protokolu jsou implantoplastika (ohlazení povrchu) a dekontaminace implantátu, byť jen fyziologickým roztokem. Regenerativní terapie (použití augmentátu) má druhořadý význam, bariérová membrána požadována není.

Jedna z nejzajímavějších sekcí se týkala antibiotik v implantologii. Pozitivní efekt profylaktické dávky antibiotika dosud není prokázán, prolongovaná profylaxe je pokládána za chybu. Lokálně se antibiotika nemají používat vůbec. Když už se antibiotika ordinují, měla by mít úzké spektrum.

Přednáškový program byl doplněn e-posterovou sekcí a výstavou 120 výrobních a obchodních firem. Z České republiky se zúčastnilo patnáct implantologů. V samém závěru sympozia pozvali organizátoři implantology do Berlína na 29. výroční sympozium, které se bude konat ve dnech 8. – 10. 10. 2020.