Letos to bylo potřetí, kdy se den před kongresem konal ČADE Study club. Na této akci se scházejí certifikovaní členové ČADE a jejich povinností je navzájem si v omezeném čase odprezentovat alespoň jednu kazuistiku, téma či postup, které je za uplynulý rok potěšily, potrápily, či se jim staly zdrojem poučení. Vzhledem k tomu, že se členové zabývají nejrůznějšími oblastmi zubního lékařství, jedná se vždy o nesmírně pestrou směsici témat. Diskuze bývá intenzivní, klade na přednášejícího i posluchače značné odborné nároky, ale je prodchnuta kolegialitou i nadšením pro věc. Jako obvykle se nedařilo dodržet časový harmonogram, protože diskutující někdy prostě nebylo možné přerušit.

V rámci této akce přednesl svou certifikační přednášku MDDr. Jan Stibal. Ve fantasticky dokumentované přednášce předvedl na několika kazuistikách své klinické uvažování a technické dovednosti a byl jednohlasně přijat mezi certifikované členy ČADE. Vzhledem k nemožnosti pořádat pro členy pravidelné workshopy v první polovině roku, byl letošní Study club otevřen všem členům akademie. Což se také projevilo výrazně vyšší účastí. Věříme, že dosud necertifikovaní členové nasbírali motivaci a v budoucích letech poroste i počet certifikačních přednášek.

Oproti jiným letům, kdy se ČADE snaží na kongres vždy přivézt zajímavého zahraničního přednášejícího, který dostane dostatek prostoru pro komplexní prezentaci svých klinických zkušeností, se organizátoři vzhledem ke krajně nejisté pandemické situaci rozhodli pro výběr kratších přednášek od osvědčených autorů z domácích luhů a hájů. Témata tak zasahovala do mnoha oblastí zubního lékařství a poskytla posluchačům dostatek podnětů a inspirace.

Jako první se slova ujal MUDr. Martin Tomeček, který se ve své prezentaci soustředil na fotodokumentaci a její význam při estetické rekonstrukci. Pozornost nevěnoval ani tak samotnému fotografování a technickým detailům, ale zaměřil se spíše na možnosti, které fotodokumentace dává v komunikaci s pacientem, zubním technikem či spolupracujícími kolegy. Fotodokumentace ale není jen o fotografiích, do hry velmi silně vstupuje také zobrazování ve 3D – jak intraorální, tak extraorální, a jejich sesazení s rentgenologickým obrazem představuje nikoliv vzdálenou budoucnost, ale už blízkou budoucnost či dokonce přítomnost.

Na jeho téma plynule navázal MUDr. Radoslav Lacina, který shrnul své zkušenosti s digitalizací v zubním lékařství. Na rozdíl od MUDr. Petra Hajného, který před dvěma lety prezentoval svou čistě digitální cestu, se dr. Lacina věnoval jak digitálnímu přístupu, tak také analogovému světu. Cesta k rekonstrukci nemusí být přímá a v různých fázích lze přeskakovat ze světa jedniček a nul na některou fázi do analogových postupů, a potom se zase vrátit zpět. Je zcela nepochybné, že nás v blízké budoucnosti čeká rozsáhlá digitalizace, která přinese mnohá zjednodušení oproti klasickým postupům. Při náhradě jednotlivých zubů a krátkých rekonstrukcích na vlastních zubech či implantátech se již dá říct, že digitální procesy jsou bez problémů použitelné a jejich použití s sebou nese rychlost, přesnost a usnadnění práce v mnoha fázích výroby protetické rekonstrukce. Výzvou pro čistě digitální postup zůstávají rozsáhlé rekonstrukce a snímatelné náhrady.

Třetím přednášejícím byl MUDr. Jiří Krug, Ph.D., který si připravil horké a hojně diskutované téma okamžitých implantací, konkrétně technikou socket-shield. Při této technice se neextrahuje celý zub, ale pouze jeho orální část a vestibulární část o délce cca 6 – 8 mm se v ráně ponechá. Implantát se poté zavádí za tento štít, který zachovává vestibulární kost v dosavadní podobě a zabraňuje její resorpci. Dr. Krug na tradičně krásně dokumentovaných kazuistikách detailně probral různé aspekty a kritické body této techniky a předvedl téměř dokonalé výsledky, kterých dosahuje v týmu se svou chotí MUDr. Alenou Krugovou a technikem Jakubem Šopincem.

Po obědové pauze se slova ujal MUDr. Vladimír Filipi, jehož tématem byla interdisciplinární spolupráce ortodontisty s praktickým zubním lékařem, případně dalšími odborníky. Dr. Filipi účastníky kongresu provedl nejrůznějšími klinickými situacemi. Začal u těch jednodušších, kdy praktický zubní lékař může relativně jednoduchým zásahem posunout výsledek k dokonalosti, nebo naopak ortodontista může krátkou léčbou vyřešit jinak obtížně řešitelný problém. Vzhledem k úzké spolupráci s MUDr. Ladislavem Gregorem a technikem Tomášem Forejtkem zde nechyběla překvapivá řešení, důraz na jednoduchost, pochopení biologických principů a skvělé výsledky. Cesta po možnostech spolupráce posléze nabírala na složitosti a byla zakončena kazuistikami se zapojením ortognátních operací a komplexní rekonstrukce chrupu. Pokud má spolupráce vést k dlouhodobým a spolehlivým výsledkům, je potřeba k ní přistupovat pokorně, s důrazem na jednoduchost a důsledně komunikovat s pacientem i kolegy.

Před závěrečnou přednáškou byly vyhlášeny výsledky soutěže o estetickou rekonstrukci roku. Zaslané kazuistiky jsou prezentovány ve foyer přednáškového sálu a těší se obvykle velkému zájmu publika. Letošní účast byla poněkud nižší než v minulých letech, což se snad dá přičíst na vrub probíhající pandemii a pozdnímu vyhlášení konání kongresu pouhých 5 týdnů předem. Na kvalitě předvedených prací i fotografické dokumentace se však nezměnilo nic a je potěšující vidět, že je zde řada kolegů, kteří odvádějí vynikající práci a také ji s nemalým úsilím dokumentují. Letošními vítězi se v kategorii malá estetická rekonstrukce stala MUDr. Alena Krugová, cenu za velkou estetickou rekonstrukci si odnesl MDDr. Ondřej Dlask, oba z Prahy. Gratulujeme.

V závěrečné přednášce se MUDr. Jan Streblov věnoval odvrácené stránce estetické terapie, a sice recesům měkkých tkání u implantátů a možnostem řešení této komplikace. Dospěje-li lékař po důkladné diagnostice k tomu, že implantát lze zachovat, řešením může být koronální posun laloku a zesílení tkání pomocí pojivového štěpu. U méně vhodně zavedených implantátů může být nutné navíc ještě předělat protetickou rekonstrukci. Je-li implantát zaveden tak, že ani tato opatření by nevedla k cíli, nezbývá než implantát odstranit. S tím je pak zpravidla spojená potřeba rozsáhlé augmentace tvrdých i měkkých tkání a veliká chirurgická, časová i finanční náročnost. Nejlepší cestou je tak jako obvykle důkladné plánování a pečlivé provedení prvotního výkonu jako prevence všech dalších komplikací.

Česká akademie dentální estetiky dále představila projekt, na kterém pracuje v posledních letech a který bude po důkladných přípravách zahájen začátkem příštího roku. Jedná se o sled přednášek a workshopů, jejichž cílem je podpořit interdisciplinární spolupráci a naučit účastníky plánování interdisciplinární spolupráce. Touto oblastí se dosud žádná odborná společnost důsledně nezabývala a budoucí přednášející tohoto programu věnovali v posledních letech značné úsilí tomu, aby na sebe jednotlivé kurzy navazovaly a dávaly dohromady smysluplný celek. Tabulka 1 zachycuje témata a přednášející. Program je určen pro všechny odborníky z oblasti zubního lékařství a jeho účastníci by měli mít na konci jasnější představu o potřebách spolupracujících odborníků, časových lhůtách potřebných pro jednotlivé kroky a také by měli být schopni ze své pozice spolupracovat v interdisciplinárním týmu a případně jej vést. Další informace na www.czade.cz.

Fotogalerie