Pacient se obrátil na Českou stomatologickou komoru se stížností, že zubní lékař, u kterého byl pacient dlouhodobě registrován, jej odmítl objednat k vyšetření, a to do doby, než bude z jeho strany uhrazena platba ve výši 17 000 Kč za zhotovenou protetickou práci. Pacient jako důvod neuhrazení této částky vysvětloval aktuální životní tíživou situaci, kdy žádal zubního lékaře o vystavení splátkového kalendáře. Této žádosti zubní lékař nevyhověl a požadoval uhrazení celé částky jednorázově, kdy úhradou podmiňoval další ošetřování tohoto pacienta.

V rámci provedeného dokazování před čestnou radou bylo prokázáno, že pacient byl registrovaným pacientem u zubního lékaře, vůči kterému byla podána stížnost. Z vyžádané zdravotnické dokumentace pacienta vyplynulo, že pacientovi byla v minulosti zhotovena a předána protetická práce, která nebyla hrazena z veřejného zdravotního pojištění, a kdy po jejím předání zubní lékař vystavil pacientovi daňový doklad na částku 17 000 Kč. Z výslechu svědka a vyjádření zubního lékaře poté bylo nade vší pochybnost prokázáno, že pacient má vůči zubnímu lékaři dluh po splatnosti ve výši 17 000 Kč, a současně bylo prokázáno, že zubní lékař tohoto pacienta odmítl dále ošetřovat a objednávat na další vyšetření, a to do doby úhrady dlužné částky.

Čestná rada poté dospěla k závěru, že v daném případu se zubní lékař dopustil disciplinárního provinění, neboť zubní lékař není oprávněn podmiňovat další ošetření a vyšetření pacienta uhrazením dlužné částky. Zubní lékař je povinen provést vyšetření a ošetření pacienta standardním způsobem, kdy ale současně je zubní lékař oprávněn se domáhat uhrazení dlužné částky po pacientovi prostřednictvím soudu. Čestná rada rovněž připomíná, že pouhé neuhrazení dluhu pacientem nemůže být zubním lékařem kvalifikováno jako důvod pro ukončení péče o pacienta ve smyslu § 48 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách.