V samém závěru 2. světové války 24. března 1945 spadl v katastru obce Černíkovice (někdejší okres Rychnov nad Kněžnou) mohutný dálkový čtyřmotorový americký bombardér Boeing B-17 přezdívaný Flying Fortress čili létající pevnost. (Celá událost je podrobně zaznamenána zásluhou pana Libora Pařízka, který nám také ze svého archivu poskytl reprodukci z Historického kaleidoskopu, č. 3/2015, kterou zde otiskujeme.) Havárie měla významnou souvislost s Josefem Sedláčkem a se vznikající výrobou pryskyřice v blízké továrně Ing. Františka Karla Janečka v Kvasinách. Jak možná vědí fanoušci našeho automobilového a motocyklového průmyslu, F. K. Janeček nedaleko místního zámku založil na přelomu 20. a 30. let minulého století automobilovou značku JAWA – vozy se zde vyráběly od roku 1935. Barvy a laky na karoserie se připravovaly v části závodu zvané Jalak. Tedy „Janeček laky“. Ve válečných dobách klesla produkce na minimum, a tak vedoucí pracovník Jalaku Ing. Páv začal uvažovat o doplnění výrobního programu. V roce 1943 se jeho zájem obrátil k metylmetakrylátové pryskyřici pro dentální účely. Kdo byl přesně iniciátorem nápadu, to bohužel už nevíme, ale významný impulz jistě pochází od stomatologa Dr. Jiřího Foustky z Prahy. Osobnosti, objevující se v historii naší stomatologie mnohokrát. On jistě musel mít povědomí o německé firmě Kulzer, která již před válkou úspěšně produkovala tento nový materiál pro výrobu umělých zubních protéz.

Josef Sedláček, čerstvý absolvent rychnovského gymnázia, začal v roce 1943 pracovat v laboratoři Jalaku u zmíněné firmy Janeček a hned dostal zajímavý úkol. Obdržel německy psanou knihu o pryskyřici a vzorky polymeru Palodon, aby se s problematikou výroby metylmetakrylátu seznámil a v utajení začal připravovat výrobu. Potýkal se ovšem s všeobecným nedostatkem vhodných surovin. Základní monomer nebyl běžně k dostání, výroba neexistovala. Navíc polymer jako plexisklo byl střežen v režimu strategické suroviny na již zmíněná okna bojových letadel. Nedostatek základního materiálu tedy řešil různými náhradními chemickými postupy. Na začátku zkoumání svou roli sehrála i náhoda. Na poličce odstavený nestabilizovaný monomer nechtěně zpolymeroval a tak vznikla kýžená pryskyřice. Pokusy nadále pokračovaly i přes nedostatek surovin.

V březnu 1945 pryskyřice doslova spadla z nebe v podobě havarovaného bombardéru B-17. Josef Sedláček samozřejmě spěchal na místo pádu létající pevnosti, bydlel nedaleko přes les. U vraku byl jako jeden z prvních a navíc s jasným záměrem získat právě ta okna z letadla. Nezajímali ho žvýkačky či všelijaké letecké součástky. Nalezené úlomky dobře ukryl a po čase, když se německá uzávěra místa uvolnila, si cenný nález přenesl do laboratoře Jalaku. Pro něho již známými procesy získal zpět monomer a mohl pokračovat v započatém plnění úkolu.

Později, to je již poválečná historie, získali Kvasinští celý vagon plexiskla z leteckých závodů Letňany Praha. Zhotovili si kotel a další pomůcky a zařízení – a vlastně byli již skoro připraveni na průmyslovou výrobu pryskyřice. Kvasinský tým byl také posílen o významného spolupracovníka, pana Waltera Neumayera. Byl původem zubní laborant, navíc již docela dobře obeznámen s výrobou pryskyřice v německé firmě Kulzer, v jejíchž laboratořích pracoval na významných postech pět válečných let. Lepšího odborníka si Kvasinští nemohli přát. Mimochodem – za seznámením stál, jak jinak, Dr. Foustka z Prahy-Smíchova...

Během přípravy na výrobu bylo třeba se vypořádat s řadou problémů. Například testy na případné alergické reakce byly prováděny na odchycených kočkách z okolí. Nebo jak získat požadovanou růžovou barvu pryskyřice? Vyřešili to smícháním vyhlášené jawské červené s bílou. Nezapomeňme ani na první klinické pokusy s těmito protézami v místní solnické ordinaci dentisty Hübsche.

Ve dvousměnném provozu byli v Kvasinách nakonec schopni vyrábět vlastní pryskyřici s názvem Superacryl.

Plány na průmyslovou výrobu však nevyšly. Vznikly neshody s dosazeným správcem, který prosazoval jiné zaměření. Pryskyřiční nadšenci a vizionáři se ovšem nechtěli smířit se ztrátou příležitosti. Proto v roce 1947 odešli se svým know-how do Prahy. Tam byla již připravena půda pro vznik a rozvoj dentálního průmyslu v Československu. A významnou roli při vyjednávání celého projektu opět sehrál Dr. Jiří Foustka.

Tým z českého venkova byl začleněn do firmy Spofa. Následně se administrativním rozhodnutím připojila výroba jiných dentálních materiálů z Čech a v roce 1952 se objevuje jméno Dental. Tento tehdy národní podnik se postupně stal významným v celém bloku socialistických zemí svou poměrně širokou produkcí různých dentálních materiálů. Názvy jednotlivých výrobků byly a jsou známy generacím stomatologů jak u nás, tak i v zahraničí. Provozy se nacházely v Praze, Hradci Králové a od sedmdesátých let také v nově vybudovaném závodě v Jičíně. Za obchodními úspěchy stál původní tým pracovníků firmy rozšířený o další zaměstnance ve vlastních laboratořích. Oporu měli i ve významné spolupráci se stomatology na různých klinických pracovištích či v pražském Výzkumném ústavu stomatologickém.

Dodnes v Jičíně existuje pod názvem SpofaDental, a. s., následník tohoto podniku.

Nemohu vám samozřejmě zatajit, že Ing. Josef Sedláček byl můj otec. Zemřel v roce 2008, ale povědomost o těchto událostech zůstala v naší paměti jak z jeho vyprávění, tak z informací od dalších lidí v našem okruhu. Řadu poznatků jsem načerpal také z publikace Z Kvasin do celého světa, jejímiž autory jsou V. Holoubek a J. Králík (vydaná v r. 2004). Nejpřesnější zdroj informací je z písemných vzpomínek aktérů uveřejněných ve Stomatologických zprávách vydávaných firmou SpofaDental (1995 a 1996, čísla 36/1, 36/2 a 37/1).

Co říci úplně na závěr k areálu původní kvasinské továrny? Dnes vypadá docela jinak. Původní haly zmizely a podnik se výrazně rozšiřuje do okolí. Osobní automobily se v něm vyrábí stále, jen pod jiným majitelem, tedy německým koncernem Volkswagen AG, a nesou zejména značku Škoda.

Poznámka: Svými vzpomínkami přispěli ke vzniku tohoto textu stomatologové MUDr. Iva Kanyzová, MUDr. František Kanyza a MUDr. Radmila Sedláčková, MSc.