Monografie obsahuje celkem čtrnáct kapitol na 279 stranách. Zařazeno je téměř 300 vyobrazení (fotografie, rentgenové snímky, ilustrace autorů) a 40 tabulek. Na konci každé kapitoly lze najít seznam citované literatury, kniha je opatřena věcným rejstříkem.

První kapitola definuje základní anatomické názvosloví – obecné i specifické pro orofaciální oblast. Vysvětleny jsou pojmy důležité pro podrobný popis zubů, jejich částí a orientaci na zubech.

Následující kapitola popisuje vývoj zubů zasazený do širšího kontextu vývoje jedince. Podrobně je popsán vývoj čelistí a zubních tkání na buněčné úrovni. Porozumění těmto procesům je klinicky důležité v případě jejich poruch vedoucích k vývojovým anomáliím, např. rozštěpovým vadám horní čelisti. Ve třetí kapitole kniha pokračuje vysvětlením mechanismu a fází prořezávání dočasného i stálého chrupu. Čtvrtá kapitola obsahuje 6 částí popisujících histologickou stavbu zubu a jeho jednotlivé tkáně.

Následují tři kapitoly zaměřené na obecnou a podrobnou anatomii všech zubů. To znamená od klinické korunky přes tvar krčku až po morfologii a délku kořene, včetně anatomie pulpy. Rozdíly v anatomii kořenového systému včetně četností výskytu jednotlivých forem jsou také dobře specifikovány. Pokud jde o diskuzi o komplikovanějších zubech, jako jsou např. horní první moláry, je vysvětlena každá varianta pulpální anatomie a anatomie kořenů, a to s názornou demonstrací pomocí kreseb a mikro-CT snímků. Určitou výtkou může být příliš umělecké vyvedení některých kreseb zubů, na kterých není dostatečně dodržen zažitý anatomický standard. Tvar zubů je dostatečně dobře rozeznatelný, aby bylo patrné, o který zub se jedná, avšak buď korunka, tvar hrbolku nebo kořeny nejsou vždy zakresleny správně. Tyto kresby jsou ale dobře kompenzovány přidáním rentgenových snímků a mikro-CT snímků. Další drobnou výtkou je časté používání laického slova „stolička“ místo odbornějšího termínu „molár“, přičemž obě slova jsou v rámci textu užívána zaměnitelně.

V osmé kapitole je uveden vzorec chrupu a je popsán zubní kříž. Poté je vysvětleno značení zubů podle různých systémů (dle Haderupa, Skandinávský způsob značení, dle FDI, Zsigmondyho, Palmera a ADA).

Další kapitoly se zaměřují na fyziologii, chrup jako celek a žvýkací proces. Zahrnují kontakty zubů a okluzi, mezičelistní vztahy, přenos sil, svalovou funkci a vedení dolní čelisti při artikulaci.

Kapitola dvanáctá pojednává o estetice chrupu a okolních měkkotkáňových struktur. V další kapitole jsou popsány změny chrupu související s věkem, včetně otěru zubů. Na závěr knihy jsou vysvětleny poruchy vývoje zubů vedoucí k anomáliím v erupci, velikosti, tvaru nebo počtu zubů.

Závěrem lze říci, že kniha Anatomie, histologie a embryologie zubů je dobrým doplňkem pregraduálního studia studentů zubního lékařství. V prvním roce studia může být mírně ohromující, ale v dalších letech je dobrým zdrojem k rozšíření znalostní báze o zubech a dalších strukturách. Zkušenější lékaři se pak ke knize mohou vracet v případě nutnosti rychle vyhledat detailní informace o konkrétních záležitostech. I pro ostatní stomatologické profese může být publikace vhodným zdrojem základních informací, byť pravděpodobně neocení všechny podrobnosti. Kniha má velmi širokou cílovou skupinu čtenářů, z níž si může každý vybrat, jaké a jak podrobné informace potřebuje. S autory lze souhlasit, že taková podobná komplexní monografie v českém jazyce skutečně chyběla.