Jaké byly začátky a inspirace studenta stomatologie v Olomouci?

Pocházím z takové typické, dobře namixované stomatologické česko-slovenské rodiny. Maminka je Slovenka, její otec byl ale Přerovák, působila jako stomatochirurg. Táta byl z Ostravska – pro změnu parodontolog. A já jsem chtěl být od dětství čímkoliv jiným, jen ne lékařem. Jenže najednou se to nějak vylouplo a já vystudoval stomatologii. Navíc jsem se už jako student stal milovníkem operací a začal vyhledávat každou příležitost k asistenci na operačním sále. Náš pan doktor Jan Paroulek, CSc., mě dokonce bral s sebou na tehdy docela časté výjezdy – např. do Přerova – operovat úrazy, včetně zlomenin čelisti. Nakonec mi přednosta prof. MUDr. Emil Jirava, DrSc., doporučil, abych si dostudoval i všeobecný směr. To bylo úžasné nejenom odborně, ale ze zpětného pohledu především kolegiálně. Získal jsem několik skvělých spolužáků, s nimiž u nás v nemocnici celé to uplynulé čtvrtstoletí spolupracujeme, známe se – a dobře spolu vycházíme.

Když jsem koncem devadesátých let začínal v zubní ordinaci a ošetřoval děti ze základních škol, stále jsem byl v kontaktu s prof. MUDr. Jindřichem Pazderou, CSc. Ten mi v roce 1998 nabídl pracovní místo na klinice. Dosavadního primáře tehdy vystřídal primář MUDr. Arnošt Brázda, CSc., a já jsem 1. února 1999, tedy opravdu před čtvrt stoletím – teď si vlastně teprve tohle jubileum uvědomuji – nastoupil na naši Kliniku ústní, čelistní a obličejové chirurgie LF UP a FN Olomouc.

Kdo byli vaši učitelé?

Bylo jich víc a od každého jsem si vzal něco. Od dr. Paroulka, dr. Brázdy a prof. Pazdery samozřejmě chirurgické dovednosti a operační postupy. Navíc tehdejší přednosta kliniky prof. Pazdera nás vedl k vnímání akademické dimenze lékařské práce, k publikacím a přednáškové činnosti. Navštěvovali jsme spolu různá odborná setkání a kongresy.

Běžnou každodenní praktickou stomatochirurgii jsem nejvíc čerpal na naší ambulanci u MUDr. Bohuslava Jurečka, CSc. Ale rád bych vzpomenul i na doc. MUDr. Vladimíra Brunnera, CSc., doc. MUDr. Pavla Majera nebo MUDr. Evu Justovou, CSc., MUDr. Vítězslava Zbořila a MUDr. Vladislava Moťku. Prostě od každého z těch zkušenějších jsem se snažil si něco nového osvojit pro svou práci.

Jak na vaší klinice vnímáte vztah věda – vzdělání – praxe?

Není to jednoduché, pacientů je čím dál víc. Nicméně produkujeme vědecko-výzkumnou činnost a zároveň vyučujeme.

Publikujeme, kde se dá. Dnes zejména spolupracujeme se společností plastické chirurgie, kde vydávají časopis Acta chirurgiae plasticae. Přispíváme odbornými sděleními z maxilofaciální chirurgie, a to nejen z oblasti onkologické, ale také např. ortognátní chirurgie. Obecně cílíme na impaktované časopisy, zastoupené v prvním a druhém kvartilu.

Maxilofaciální chirurgie je ovšem v tomto smyslu stále od základu ovlivněna onou prostou existencí zubů. Pro nás stomatology tato zdánlivá samozřejmost v sobě obsahuje velký význam chrupu pro každého člověka. Musíme pořád myslet na to, aby se pacient i po velké operaci mohl najíst, neměl potíže s mluvením a artikulací – a v neposlední řadě, aby byla respektována nezbytná estetika výkonu. Dnes už umíme dobře odoperovat nádor. Zvládáme rekonstrukci pomocí přenesení tkáně z jiné části těla pacienta. Posouváme se ovšem dál a zabýváme se takovými věcmi, jako je například buněčný stav v okolí nádoru. Přičemž dnes rekonstrukce není pouhým zakrytím defektu, jak jsme to chápali dříve. Chceme finalizovat náš výkon funkčně a esteticky, vše doladit k uspokojivému výsledku pro našeho pacienta. Je to docela výrazná změna ve vnímání našich chirurgických operací. A je zejména na těch mladších, aby to zase, podobně jako jejich předchůdci – s potřebnou energií a moderním pohledem – posouvali o kousek dál.

Velmi dobře spolupracujeme s olomouckou Klinikou zubního lékařství. I v rámci postgraduálního vzdělávání patříme do oboru stomatologie. Učíme studenty, aby se vždycky hned na počátku podívali do celé dutiny ústní. Neřešili jenom ten jeden konkrétní zub. Je například důležité, aby včas dokázali rozpoznat eventuální onkologické onemocnění tak, abychom mohli brzy začít s léčbou. Zpravidla tu platí, že čím dřív, tím líp. Stejně je to samozřejmě u odhalení různých čelistních anomálií již v dětském věku.

Mimochodem, rád bych zmínil jednu takovou naši studijní, respektive archivní raritu. Uchováváme karty našich studentů, a to už od roku 1961, kdy to zavedl prof. Jirava. Zapisují se tam posluchači těch ročníků, kteří k nám chodí na praktika, na ambulanci nebo operační sál, jsou tam zachyceny vykonané extrakce, asistence. Vznikl a zachoval se tak jakýsi deník, tedy přehled jejich aktivit u nás na klinice ÚČOCH.

Obecně lze říct, že máme dnes poměrně hodně studentů, což znamená, že podmínky pro výuku jsou v každém směru velmi náročné. Máme v průměru 80 studentů, až polovina z nich je ze Slovenska. Spolu se studenty v angličtině máme dohromady téměř stovku studentů v ročníku.

Vaše klinika se dlouhodobě a úspěšně spolupodílí na Olomouckých onkologických dnech. Můžete zmínit další aktivity vaší kliniky v této oblasti?

Kongres OOD přežil s jednoroční výjimkou covid a loni měl již svůj pětadvacátý ročník. A podívejme, další čtvrtstoletí... Naše klinika toto odborné setkání pořádá pro náš obor, tedy maxilofaciální chirurgii a stomatologii, a dále pro otorinolaryngologii, plastickou chirurgii a jak už je uvedeno v názvu – pro onkologii. Účast na kongresu je česko-slovenská, letos se povedla i zahraniční účast z USA.

Rád bych také připomněl, že se dlouhodobě podílíme účastí na trilaterálním česko-slovensko-polském sympoziu orální a maxilofaciální chirurgie a také na Pražských dentálních dnech.

Rozvíjíme samozřejmě i širokou mezinárodní spolupráci, kde jsou zejména naši mladí lékaři velmi iniciativní.

V rámci našeho oboru se samozřejmě koná evropský a světový kongres. Zejména toho evropského se pravidelně zúčastňujeme. Letos v září to bude už sedmadvacátý kongres EACMFS, tedy European Association for Cranio-Maxillo-Facial Surgery. Celosvětový kongres hostila loni Kanada. Zúčastnil jsem se tam jako councillor za Českou republiku. Kolega doc. MUDr. et MUDr. Richard Pink, Ph.D., můj zástupce pro léčebnou péči, tam přednášel. S uspokojením lze konstatovat, že úroveň a výsledky naší práce jsou srovnatelné v mezinárodním měřítku.

V poslední době se rodí zajímavá spolupráce s klinikou v Portlandu. Naši mladší kolegové strávili několik měsíců například v Hamburku, Heidelbergu nebo Barceloně. Jezdívali jsme do Vídně, ovšem zajímavá je i spolupráce přímo v rámci republiky. Zmínil bych tematiku ortognátní chirurgie, anomálie čelistí a čelistního kloubu, kde si vyměňujeme zkušenosti s pražským kolegou MUDr. et MUDr. Vladimírem Machoněm. A samozřejmě jsme také v pravidelném přátelském kontaktu s kolegy na Slovensku a zúčastňujeme se jejich odborných akcí.

Jak byste na vaší klinice hodnotil mezioborovou spolupráci?

Jeden potřebuje druhého a operujeme a léčíme ve prospěch pacienta, ne nějakého svého chirurgického ega. Zvlášť typická je spolupráce při týmovém řešení traumatologických pacientů, kde jde často nejen o zdraví a o čas, ale doslova o život.

Tento trend spolupráce vyústí i ve společné pracoviště. V areálu naší nemocnice panuje čilý stavební ruch, připravují se a zahajují nové projekty tak, aby se naše spolupracující obory koncentrovaly do jediné budovy. To má mnoho výhod a změna čeká i nás – nový zvláštní pavilon pro chirurgii hlavy a krku propojí náš obor maxilofaciální chirurgie s ORL a oftalmologií pod jednou střechou. Prakticky i symbolicky.

Je něco, co vás trápí, když přicházejí pacienti z terénu, kteří by přicházet nemuseli – nebo naopak měli být ve vaší klinické péči už dávno předtím?

Mám v tomto směru oblíbené téma, jež přednáším jak studentům, tak i jinde – zaznělo například na PDD. Jde o význam OPG snímku. Připravil jsem obrazový přehled k této problematice. Doporučuji podle možností jednou za dva roky takový snímek pořídit a pečlivě jej vyhodnotit. Abychom se vyhnuli zanedbání diagnóz, kdy musíme v pokročilém stadiu nemoci přistoupit například k resekci čelisti pacienta.

Trápí nás, že poměrně často se k nám dostávají pacienti s relativně nekomplikovanými extrakcemi, a to dokonce nejen osmiček. Samozřejmě výkon rutinně provedeme. Může to však nakonec být na úkor času a sil, jež bychom mohli věnovat složitějším onemocněním jiných pacientů. Proto u nás nově nabízíme dlouhodobé stáže na ambulanci. Zde se hostující praktický zubní lékař z terénu věnuje především a pouze extrakcím a získává potřebné dovednosti a jistotu, které pak po několikaměsíční stáži může dobře uplatnit ve své ordinaci.

Zubní pohotovost nás obecně dost zatěžuje. Ale to není jen v Olomouci, je to takový náš nemocniční evergreen. Dělali jsme si statistiku a nějakých 60 % našich pacientů nemá z různých důvodů svého zubního lékaře. To je vysoké číslo.

S proměnou medicíny se objevují diskuze na téma specializace versus univerzální medicínské vzdělání pro zubní lékaře.

To je samozřejmě jakási věčná – i vděčná otázka. Moc jsem přivítal, že se Komora v posledních letech ve své odborné a vzdělávací činnosti otevřela řadě nestomatologických oborů.

Velmi aktuální problematikou jsou dnes antibiotika. Je nezbytné přehodnotit dosavadní praxi jejich ne vždy medicínsky opodstatněného nadužívání. Pozitivně vnímám, že v lednovém čísle LKS vyšel článek plzeňského přednosty doc. MUDr. et MUDr. Lukáše Hauera, Ph.D., a kolektivu, který nás systematicky orientuje v této problematice. Jsou zde shromážděna, uspořádána, a hlavně vyhodnocena cenná data z mnoha zdrojů odborné literatury. To je velký počin nejen pro nás chirurgy, ale především pro praktické lékaře v terénu.

Ve výuce a v praxi musí mít každý specialista na mysli celého pacienta. Uvědomovat si souvislosti. U dětí například můžeme v počátečním stadiu odhalit vážnou krevní chorobu, vyskytnout se může podezření na dermatologické onemocnění sliznice či v oblasti obličeje, nebo vrozenou vývojovou vadu. Navzdory profilování se jednotlivých úzce zaměřených specialistů – například na oblast endodoncie – stále zůstává široký kontext všeobecné medicíny. Proto už našim studentům kladu na srdce, aby si celoživotně aktivně udržovali znalosti, které studiem získávají. I takové, které dnes třeba považují za ne zcela potřebné. Specializace ano – ale stále je třeba si hlídat širší pohled na stomatologické ošetření.