Ještě při výběru vysoké školy Libor Zdařil koketoval s myšlenkou studovat biologii. A protože oba rodiče byli lékaři, přišla na řadu i medicína. Nakonec vše rozhodla babička-dentistka. Připadalo jí škoda, že by nikdo nezdědil zubařskou tradici v rodině, a navíc by také ráda smysluplně předala někomu svoje dentistické instrumentárium...

Pojďme se ale podívat na zubního lékaře MUDr. Libora Zdařila ne jako na stomatochirurga či mikroskopického endodontistu a implantologa, což jsou specializace, které tvoří jeho dominantní zájem.

Jak se zubní lékař dostal k biologii a k fotografování?

Jsem takový botanický a fotografický filatelista. Ke kytičkám jsem se vlastně dostal oklikou, přes svého dědečka. Vodil mě do přírody na chalupě na Prachaticku a měl v knihovně spoustu zajímavých knížek právě o přírodě a rostlinách všeho druhu. Jednoho dne jsem si uvědomil, ještě jako malý kluk, že už do toho trošku pronikám. Že už začínám poznávat něco, co třeba mým spolužákům nic neříkalo.

Hned v první třídě jsem navštěvoval biologický kroužek, pak jsem se stal akvaristou a ve třetí třídě mě uchvátila myslivost. Chtěl jsem se stát lesákem a také to vystudovat – nejlépe na vysněné lesnické škole v Písku.

Už na medicíně jsem fotil. Kapesním automatem, nenápadně a rychle. Stal jsem se takovým třídním dokumentaristou. Tehdy už všude vyrostly minilaby na zpracování barevných negativních filmů. Fotky člověk držel v ruce za pár minut. Mně šlo o to zachytit ten neopakovatelný záběr, ten prchavý okamžik.

Když jsem pak potřeboval v ordinaci pořídit fotografickou dokumentaci, trošku jsem se v tomhle oboru dovzdělal. Absolvoval jsem první fotokurzy na focení zrcadlovkou u kolegy Kunkely a jednoho dne potkal skvělého fotokytičkáře Jiřího Skořepu. Ten mě pak zasvětil do tajů makrofotografie a zejména mě získal pro svou specializaci, kterou bylo a je právě fotografování květin. Dokonce o tomto tématu napsal a vydal objemnou elektronickou publikaci.

Představuji si to tak, že prostá fotografická zkušenost je v této odborné práci jen jedním z předpokladů.

Je to tak. V posledních letech jsem nejintenzivněji spolupracoval s botaniky RNDr. Alenou Vydrovou a také s bohužel nedávno nečekaně zesnulým doc. RNDr. Vítem Grulichem, CSc. Fotografoval jsem také s manžely Lepšími.

V Českých Budějovicích dlouhá léta spolupracuji s otorinolaryngologem Davidem Průšou. Ten fotografuje naše orchideje. Mimochodem – zkušenosti získával s nestorem našich orchidejářů Františkem Procházkou. Díky němu je naše botanika obohacena o nový druh – prstnatec májový rašelinný.

Začalo se to všechno tak nějak nabalovat. Jako sněhová koule. Můj archiv se postupně rozrůstá, dneska mám vyfotografováno skoro půl druhého tisíce druhů rostlin. Fotky najdete na mých stránkách www.elzetfoto.cz. Těší mě, že dvě desítky mých fotografií tvoří součást stálé výstavy v Jihočeském muzeu, která určitě stojí za návštěvu. Snímky mám také třeba ve dvou polských botanických publikacích věnovaných flóře západních Sudet. Samozřejmě publikuji fotografie rostlin v odborných časopisech a poskytuji je i pro potřeby Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Všechny tyhle aktivity mi pak otevírají cestu k dalším kontaktům a možnostem dostat se například na chráněná místa, o nichž běžný smrtelník neví – nebo se tam ani legálně, bez průvodce nedostane.

To všechno zní už opravdu docela odborně, skoro bych řekl vědecky...

Postupem času jsem začal chápat jakési hlubší botanické a přírodovědné souvislosti. Třeba že to není jen o vzácných druzích či endemitech. Často je to víc o soustředěné a systematické práci podle určitého plánu. Existuje databáze flóry a vegetace v ČR, tzv. PLADIAS. Odtud dostávám konkrétní zadání – jako jeden z asi třiceti fotografů. Společně s botaniky doplňujeme, kompletujeme tento reprezentativní soubor flóry na našem území.

Na demonstracích Milionu chvilek v Českých Budějovicích v posledních letech jsem si trochu vyzkoušel i reportážní fotografii.

Zjevně to vypadá jako koníček na celý život.

Přesně. Sezona je krátká, vegetační období taky netrvá věčně. Člověk musí být trpělivý, umět čekat. Ale současně musíme často pracovat docela rychle. Při loňské uzávěře okresů jsme na propustku botanické společnosti hledali mimo jiné ladoňku dvoulistou vzácnou. Endemický druh Znojemska, vyskytující se na jediné lokalitě na světě, v lesním komplexu Purkrábka. Při pátrání na další lokalitě jsme se do toho tak zabrali, že najednou zjišťujeme, že už nejsme na Moravě, ale v Rakousku. Byla to taková hezká a vzrušující botanická výprava v průběhu covidu.

Můžu se dokonce pochlubit některými prvonálezy. Jeden je pro mě i trochu kuriozní. Musím zmínit, že my, botanici, máme území naší republiky rozdělené na takové čtverce. A mně se v jednom z nich podařilo najít tři druhy rostlin, které tam nikdy předtím nebyly. Záhada! Ale vyřešena. V Boleticích u Olšiny před časem vybudovali novou pláž. Navezli tam písek, zjevně z Třeboňska, a já tam při koupání s rodinou našel ohrožené druhy trav. Takže jsem nakonec měl nález, který byl doplněn i o trošku bizarní genezi svého vzniku. Rostlinky měly dovozní původ.

Musím říct, že opravdu ideální je fotografovat kytky společně s botaniky. Nejen že je poznají lépe než já, ale zároveň mi na místě řeknou, čím jsou zajímavé a odlišné od příbuzných druhů. Někdy přidají spoustu dalších botanických a často i filozoficko-ekologických souvislostí. Přesně mi poradí, co a jak mám vyfotografovat, aby to bylo typické a zdůraznilo to rozlišovací znaky. Často si rostliny prohlížím pod lupou a v makrofotografickém záběru pak zaostřím a nasvítím to nejdůležitější. Takhle třeba doslova bádám v křivatcích, violkách či rozrazilech. Podrobně se v poslední době věnuji i rostlinám, které většina lidí pohrdavě přechází, nejen ostřicím, třtinám či nenápadným polním plevelům, ale i rostlinám, co rostou na dně rybníků. Po deseti letech pátrání jsem tak loni ulovil skrytěnku bodlinatou a bahenku šášinovitou na slanisku u Nesytu nedaleko Mikulova. Krásné názvy, že?

Dokumentovat přírodu a systematicky zaznamenávat změny, které se v ní odehrávají, je jistě důležité. Ale stačí to?

Přes svoje fotokytičkářství jsem se nakonec ocitnul i v politickém angažmá. Pracuji v komisi pro životní prostředí na magistrátu v Budějovicích. Takže tím se můj zájem o přírodu rozšířil i v takovém společensko-ekologickém směru. Věřím tomu, že když to pak člověk všechno propojí, může lépe ovlivnit vnímání přírody i jejího ohrožení, kterého se různým způsobem, vědomě či nevědomě, bohužel dnes a denně dopouštíme. Je důležité, abychom se naučili chápat okolní svět v nových a lepších souvislostech, jako velký celek.

Konečně – mít oči otevřené a přemýšlet o tom, co k nám přichází, to vždycky stojí za to.

Fotogalerie