LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Tradiční akcí kongresu Pražské dentální dny je setkání prezidentů a zástupců stomatologických komor z okolních zemí, kde jsou projednávány aktuálně nejdůležitější otázky. Kulatý stůl se uskutečnil v rámci PDD 2023 dne 13. 10. 2023 v PVA EXPO PRAHA.

Na fotografii z Kulatého stolu středoevropských komor konaného v říjnu 2023 jsou (zleva) zástupci ze Saska Dr. Hans-Rainer Fischer a prezident saské komory Dr. Thomas Breyer, prezident bavorské komory Dr. Christian Berger, prezident ČSK doc. MUDr. Roman Šmucler, CSc., viceprezident ČSK MUDr. Robert Houba, Ph.D., prezidentka ERO-FDI MUDr. Simona Dianišková, Ph.D., MPH, MUDr. Peter Kukolík ze slovenské komory a Dr. Mercedes Linninger z maďarské komory.

The Central European Round Table of the Leaders of Dentistry byl letos obsazen asi nejlépe. Zúčastnily se ho prakticky všechny sousední země, jen na poslední chvíli vyřadily zdravotní obtíže reprezentace Polska a Rakouska s tím, že obě komory poslaly veškeré materiály a podklady. A tak komory Saska, Bavorska, Rakouska, Maďarska, Slovenska, Polska a Česka, za účasti prezidentky ERO-FDI MUDr. Simony Dianiškové, Ph.D., MPH, diskutovaly zejména nad tématy korporátní stomatologie a stomatologie prováděné samoléčbou pacientem. U druhého jmenovaného tématu známého pod zkratkou DIYD (Do It Yourself Dentistry) jde fakticky spíš o obcházení všech možných regulačních zákonů.

Korporátní stomatologie. Je zajímavé, jak naprosto odlišně problematiku vnímá BZÄK – Německá spolková komora, která velmi bojuje s obcházením zákona: v Německu jiného lékaře mohou zaměstnávat jenom nemocnice, ale řada nemocničních pracovišť byla koupena velkými firmami. Jakmile koupí nemocniční zařízení velká firma, nic jí nebrání, aby z jedné malé nemocnice vyrostla síť rozložená po celé Spolkové republice Německo. Korporátní stomatologie přináší řadě členů nepochybně výhody, zejména těm, kteří nechtějí investovat do své vlastní práce, chtějí pracovat jenom na částečné úvazky. Ať už proto, že jsou mladí a starají se o děti, typicky dnes většinu absolventů tvoří ženy. Nebo jde o starší kolegy, kteří by již provoz vlastní soukromé praxe „neutáhli“ a jsou rádi, že jsou někde zaměstnáni jeden nebo dva dny v týdnu.

Korporátní stomatologie přináší i velká rizika pro pacienta. Velmi často při každé návštěvě najde v ordinaci úplně jiného zubního lékaře, léčba startuje zas a znova. Nezřídka jeden lékař zpochybňuje postup toho předchozího a v neposlední řadě se velmi rozkládají rizika a zodpovědnost, protože korporace má ručení omezené. Není zásadním problémem vyměnit právní strukturu a fakticky pokračovat dál, zejména když nepracujete se zdravotními pojišťovnami. Korporace je silnější v diskuzích s pacienty díky svým právníkům a dobré jméno korporace nestojí na dobrém jménu určitého zubního lékaře, které je třeba chránit. Zaměstnance lze vyměnit.

Regulace komor míří na lékaře, kteří jsou ale ve složitém postavení jako zaměstnanci s omezenými možnostmi zasáhnout do řešení toho či onoho. Princip důsledné ochrany pacienta se mění na „ochranu s ručením omezením“ a některé země už korporátní stomatologii opět omezily. Komory jsou na tom politicky složitě. V Německu je drtivá většina zubních lékařů proti korporátní stomatologii, ale na druhé straně v ní pracuje část členů, kteří mají úplně stejná práva. U nás v ČR podíl zaměstnanců neustále roste, jak se mnozí nechtějí „trápit podnikáním“.

Do It Yourself Dentistry. Stomatologická samoléčba se objevila primárně jako snaha obejít regulace v ortodoncii. Obcházejí je jak firmy, tak i praktičtí zubní lékaři, kteří nějakým způsobem pomohou vytvořit skeny, typicky jde o alignery, ať už se jedná o naskenování nebo doporučení místa, kde něco takového může proběhnout. Ale stále častěji, tak jako v anglosaských zemích, firmy přímo oslovují pacienty, nějakým způsobem a někde se provede naskenování a pacient si aligner koupí. Tedy vlastně nikdo neprovádí léčbu, nikdo se neregistruje jako zdravotnické zařízení a pacient si „jen kupuje“ zboží. Zkušenosti s výsledky jsou různorodé: někdy se léčba podaří, někdy se hrubě nevyvede. Když léčba nedopadne dobře, jsou z toho pak pro pacienta mnohem větší náklady a medicínský problém.

Ale je potřeba, abychom si do budoucna řekli, jakým způsobem budeme postupovat. U většiny zemí to běží tak, že se komory snaží marketingově vysvětlovat pacientům rizika DIYD a postupně spíše přesvědčováním a kvalitou vítězit s tím, že spoléhání na regulace od orgánů státní moci nevedou k dobrému výsledku. Je to výzva a inspirace pro nás. Velký dík všem komorám za informace a sdílení strategií.