Myslím si, že opět ten největší rozruch byl kolem skupiny, kterou mám tu čest vést – skupiny zabývající se digitalizací a umělou inteligencí ve stomatologii. Tak jak se ještě před dvěma lety mnozí divili, proč vůbec něco takového řešíme, tentokrát byli všichni plni dotazů, neboť si již každý vyzkoušel jednoduché verze umělé inteligence na internetu. Musím říci, že mi složitá verze, speciálně určená pro výzkumné úkoly, přímo připravila program jednání, slidy i úkoly, kterými bychom se měli zabývat. Tedy fakticky mým šéfem byla, s jistou nadsázkou řečeno, umělá inteligence a prakticky ve všem měla pravdu. Jak v tom, že potřebuje od nás ukázat, která vědecká data jsou skutečně vědecká. Též že potřebuje nasměrovat na správné databáze pacientských informací, aby mohla za nás řešit informované souhlasy. Ale úkol je i v tom, že bychom si měli sjednotit elektronické formáty. A hlavně zavést interoperabilitu, protože všechny tyhle elektronické vymoženosti jsou k ničemu, pokud se od základu nezmění systém poskytování zdravotní péče, který bude do budoucna organizován ve velkých týmech, jejichž součástí budou roboti, umělá inteligence. Člověka by spousta dat bez strojového třídění úplně zahltila. A hlavně to vše nebude za dlouho, AI už klepe na naše dveře.

Velmi postoupila i Francouzi vedená skupina, která se zabývá medicínským týmem a je na podobném stupni řešení v rámci celoevropského kontextu jako Česká stomatologická komora u nás. Tedy snaží se přitáhnout v nové době do zdravotnictví více lidí, aby na jednoho lékaře časem byli, jako v USA, řekněme čtyři až sedm lidí, kteří mu budou pomáhat. Dnes stále ještě někdy v ordinacích vidíme jen jednu zdravotní sestru, v lepším případě s recepční. Tolik k pozitivům zasedání ERO.

Naopak, to problematické ze světových zdravotnických organizací jste vlastně už zaznamenali i v tisku. Po počáteční radosti, že Světová zdravotnická organizace WHO konečně uznala (jakkoli to vlastně zní trošku komicky) stomatologii jako rovnou ostatním medicínským oborům, začala se jí zabývat. Jednotlivé regionální organizace WHO poslaly data do Ženevy, aniž se však zeptaly odborníků ve svých zemích, což se stalo nejen v České republice, ale třeba i v Německu. Byla to náhodná kompilace zcela špatných dat, popřípadě dat starých třicet nebo i padesát let. A také tam občas bylo něco správně. Úplně nejhorší bylo, že při hodnocení kvality péče v jednotlivých regionech vycházeli hodnotitelé z počtu výkonů. A tak africké země, které mají zhruba půl procenta obyvatelstva, které přijde během roku vůbec do styku se zubním lékařem, byly hodnoceny jako nejlepší na světě, neboť mají velmi málo výplní a velmi málo extrakcí na sto tisíc obyvatel. A naopak, k nejhorším zemím patřilo Německo a Švýcarsko, které odhalí poměrně velké množství často iniciálních zubních kazů při 80 – 90% návštěvnosti preventivních prohlídek a vysokém věku populace. Rozumí se, že zubní kaz určený v Německu jemnou defektoskopií není často totéž, co zubní kaz v Africe určený ne na stomatologické soupravě, ale nezřídka v improvizovaných podmínkách, tedy kaz obrovský a viditelný za denního světla.

Mohlo by to být komické, kdyby z toho Světová zdravotnická organizace nevyvozovala dalekosáhlé závěry. Afričtí kolegové byli určeni, aby nám pomohli s rozvojem stomatologie v Evropě. Museli jsme přijmout závazky, kterým jsem se bránil, ale nakonec jsme to odsouhlasili, abychom měli klid. Kupříkladu do roku 2030 nám Světová zdravotnická organizace uložila, aby alespoň v 80 % evropských zemích existovala alespoň jedna fluoridová zubní pasta a aby alespoň v 80 % evropských zemích používali alespoň jeden výplňový materiál a zuby automaticky neextrahovali. Je to jistě absurdní a dávno jsme tyto věci splnili. Přiznám se, že jsem plamenně vystoupil a hájil jsem evropskou stomatologii. Pak mi všichni děkovali v zákulisí, ale při vlastním jednání většinou mlčeli. Ale prostě nejde souhlasit s tím, že třeba propracovaný systém dentální hygieny ze Švýcarska označíme vlastně za prohru.

Takovýmto způsobem se schválí spousta nesmyslných opatření Evropské unie, stejně jako třeba v OSN. Prostě někdo navrhne něco často šíleného, ale nikdo si nechce dělat problémy, všichni jsou přátelé a zvednou ruku. To pak dopadne na vlády a od nich na obyvatelstvo.

Na základě výše uvedeného už nyní řada novinářů v Česku dle dat z WHO konstatovala, že Evropa je v katastrofické stomatologické situaci. Řada kolegů přitakala, aniž tušila, z jakých dat se vycházelo. Ministerští úředníci mi už teď říkají, co jsme to pořád měli s tím Německem a Švýcarskem, když tak skvělé výsledky má Afrika. Ty zubní kartáčky asi moc důležité nejsou... Zasadilo nám to zbytečnou ránu a stačilo málo. WHO se měla zeptat stomatologů a verifikovat data, než je publikuje. Ukázalo se, že WHO je orgánem hlavně politickým a je nutné jednání sledovat a eventuální excesy se snažit uhasit v zárodku. ERO na konci jednání tyto závěry odmítla a požádala WHO o aktualizaci dat. Hodně tomu přispělo zastoupení Česka a Slovenska.