Rád bych se s vámi podělil o několik příběhů, které nebyly pro pacienty příliš veselé, ale pro nás trochu úsměvné. No a možná i poučné.

Snímatelné náhrady jsou nedílnou součástí protetického ošetření. A přes veškeré pokroky a inovace určitě budou i nadále. Jejich účelem je sanovat pacienta funkčně i esteticky. A protože nejsou pevně fixované, může být jejich osud někdy nevyzpytatelný.

První historka. První příběh je z počátku mé praxe. Pečlivá pacientka (pro mě tehdy ve věku babičky) vložila částečnou snímatelnou náhradu na noc do hrnku s vodou. Potud to byla dobrá snaha. Ale problém byl v tom, že hrnek spočinul na plotně kachlových kamen, která hřála příjemně celou noc, což byl určitě důvod ke tvrdému spánku. Voda se vyvařila, pryskyřice se vypařila a ráno zůstaly v očouzeném hrnku pouze zbytky kovových součástí...

Druhá historka. Další osud je z doby letní dovolené na pobřeží Jadranu. Tam si užíval můj pacient dovolenou plnými doušky i díky tehdy získanému devizovému příslibu. Kochal se pohledem na moře, pláže i krásné ženy. Ale také objevoval nádhernou podmořskou faunu. Určitě to byla podívaná doslova dechberoucí. No a při některém tom nádechu ho opustila snímatelná náhrada. Ta buď dodnes spočívá na mořském dně, nebo se stala kořistí zvědavých obyvatel moře.

Nevím jak mořské ryby, ale někteří pozemští tvorové mají k zubním náhradám určitě kladný vztah. O tom svědčí následující dva příběhy.

Třetí historka. Zubní protéza se doslova sžije se svým nositelem (pamětníci pamatují termín doc. Vladimíra Šíchy „inkorporace protézy“) a převezme také část tělesných vlastností. No prostě je cítit člověčinou – a to je něco neodolatelného pro nejvěrnějšího přítele člověka. Další můj pacient coby vášnivý nimrod vlastnil loveckého psa. Toto chytré a dobře vycvičené zvíře svého pána milovalo a na slovo poslouchalo. Jednoho rána po probdělé noci na čekané (nebo někde jinde) hledal pán marně svůj náhradní chrup. Věrné zvíře mu přišlo na pomoc na pokyn hledej a dones. Našel, přinesl, ale neodolal vůni člověčiny a část chrupu ochutnal. Zbytek okousané protézy předal nepříjemně překvapenému majiteli.

Čtvrtá historka. Podobný osud potkal dalšího pacienta. Jednoho krásného dne mě přišel navštívit domů. Přišel v doprovodu krásného velkého psa. To zvíře na mě koulilo své nevinné oči, ve kterých byl vidět souhlas s tvrzením svého pána, že také podlehl známé vůni a ze samé lásky mu sežral totální náhradu.

Pátá historka. Další případ ukazuje, že i protéza má svoji čest a nenechá si všechno líbit. Jeden mladý muž se ráno probudil po bouřlivé oslavě svých kulatých narozenin v ne zrovna dobré zdravotní kondici. Svou žaludeční nevolnost řešil obvyklou metodou na WC. Po spláchnutí ovšem zjistil, že se mu nejenom ulevilo, ale že je lehčí o svou horní totálku. Ta se vydala na také ne moc příjemnou pouť do čističky odpadních vod.

Šestá historka. Poslední příběh má snad poetičtější zakončení. Pán v pokročilejším věku a přiměřené zdravotní kondici si udělal výlet na jednu z našich krásných rozhleden. Zmožen delší cestou a výstupem po četných schodech byl konečně odměněn krásným výhledem do širokého okolí. Únava, dojetí a trochu i dýchací potíže přispěly k mohutnému kýchnutí. To byl ovšem pokyn pro snímatelnou náhradu. Ta zamířila velkým obloukem do přilehlých korun stromů. Důkladné prohledávání okolí ani druhý den nepřineslo výsledek. A tak tam možná dodnes pozoruje okolní krajinu...

Fotogalerie