LKS časopis

Recenzovaný časopis
České stomatologické komory

elektronická verze

ISSN 1210-3381 (Print)
ISSN 2571-2411 (Online)

LKS 09/2022 ČSK
Aktuální číslo
Rubriky
Témata
Autoři

Vážení čtenáři, připravili jsme pro LKS rozhovor, který je veskrze unikátním dokumentem doby, na kterou nikdo z nás nebyl připraven, ale kterou jsme jako stomatologická profesní komunita prošli se ctí.

MUDr. Karel Jílek a sestra Michaela Helekalová během mimořádného opatření v březnu 2020, Uničov.

Kdy a jak jste se dozvěděl, že byla vyhlášena uzavřená karanténní oblast trojice obcí Červenka – Litovel – Uničov?

O uzavírce, neboli mimořádném opatření, jsem se dozvěděl v pondělí 16. března 2020 ráno. Ze sociálních sítí, kde to lidé sdíleli. Lokalita byla uzavřena 14 dní a věděli jsme, že o konci karanténního opatření se má rozhodnout v neděli 29. března 2020 odpoledne. A tak se nakonec také stalo a naše oddělení od ostatního světa bylo zrušeno.

Jak se COVID-19 karanténa promítla do života zubních lékařů v této oblasti?

Toto opatření postihlo zhruba 24 tisíc lidí, o které za normálních okolností pečuje přibližně dvacítka stomatologů. Jelikož žádný z pacientů nesměl vyjet za hranice uzavírky, byli odkázáni pouze na péči v izolované oblasti. První dny jsme se s kolegyní MDDr. Veronikou Čechovou o akutní pacienty dělili. Pomáhal nám i MUDr. Michal Schmalz, který se zhostil funkce koordinátora. Pacienty proséval, třídil a rozesílal k nám na ošetření.

Jaká byla frekvence pacientů a jak jste jako zubní lékař postupoval ve výjimečných, nestandardních podmínkách?

Bohužel po několika dnech se kolegyně dr. Čechová dostala do karantény a zůstal jsem na práci sám. Zpočátku to nebylo příliš náročné, jelikož jsme ošetřovali dva až tři pacienty za den. Jejich počet ale začal postupně narůstat a zhruba po týdnu nám prošlo ordinací i deset pacientů denně. Na ošetření docházeli také během víkendu, takže jsem byl opravdu rád, když mě po necelých dvou týdnech vystřídali kolegové MUDr. Josef Přibyl a MDDr. Josef Přibyl z Litovle. Prováděli jsme ošetření typická pro první pomoc. Extrakce, incize, drény, fixace uvolněných náhrad, opravy snímatelných náhrad...

Chtěl bych touto cestou všem zmíněným, a hlavně svojí sestřičce Michaele Helekalové, moc poděkovat.

Jak se vám v ordinaci podařilo zajistit bazální hygienicko-epidemiologická a další organizačně-technická opatření? Kdy a odkud přišly první respirátory, roušky, štíty?

Zrušili jsme veškeré naplánované výkony, ale o tom, že bych zavřel ordinaci, jsem neuvažoval. Věděl jsem, že o akutní pacienty se budu muset postarat. Obecně řečeno, zubní lékaři už léta pracují s vyšším hygienicko-epidemiologickým standardem, než to bývalo dříve. V tomto směru se toho vlastně tolik nezměnilo, jen jsme byli ještě pozornější a důslednější.

Několik respirátorů jsem dostal hned v úterý 17. března od vedení města a další ochranné pomůcky mi věnoval již zmiňovaný dr. Josef Přibyl, který mi tím moc pomohl. Další pomůcky následně začaly přicházet i od naší stomatologické komory.

Co jste si odnesl jako zkušenost z této výjimečné profesionální a životní situace a co byste v tomto smyslu vzkázal kolegům?

Práce zubního lékaře v době epidemie opravdu není příjemná. Alespoň pro mě nebyla. Je to jiný, zvláštní, navíc nejistý svět kompromisů a improvizací, s nimiž se člověk těžko smiřuje a vyrovnává.

Vzkaz bych měl zejména pro jednoho našeho kolegu z Uničova, který už třetí týden leží ve vážném stavu v brněnské nemocnici. Moc mu přeji, aby v sobě našel sílu bojovat a brzy se vrátil ke své práci, kterou má rád...

Epilog: MUDr. Karel Jílek, když jsem mu třetí den karantény telefonoval, abych se dozvěděl něco víc o situaci v uzavřené oblasti, shrnul svůj postoj do jediné věty. Velmi výmluvné, spontánní...

„Jsme zdravotníci a měli bychom se podle toho chovat. Pracovat, jak nejlépe umíme... Složili jsme Hippokratovu přísahu. Máme tedy pomáhat lidem a dát do toho všechno, co jde.“