Společnost preventivní stomatologie zpracovala informaci, která je určena médiím. Její stanovisko se týká příspěvků, které některé zdravotní pojišťovny nabízejí z fondů prevence svým pojištěncům na dentální hygienu v případě, že je provedena dentální hygienistkou, nikoli v rámci preventivní prohlídky ani pravidelné prohlídky u zubního lékaře. (Redakce)

Text stanoviska:

Správné provádění ústní hygieny je zásadním a zcela nezastupitelným krokem v péči o zdraví ústní dutiny a v prevenci zubního kazu.

Nejdůležitější úkol v práci zubního lékaře je boj proti zánětu dásní, jehož původcem je vyzrálý a strukturovaný zubní mikrobiální povlak. Pokud zvládneme kontrolu biofilmu a neumožníme mu dlouhodobé setrvání na zubech ve vyzrálém stavu, předejdeme tak mnohem závažnějším poškozením tkání, jako jsou zubní kazy a parodontitida. Pokud nedojde k jejich včasnému záchytu a řešení, jejich postupné zhoršování vede až ke ztrátám zubů se všemi sociálními a ekonomickými důsledky.

Kontrola biofilmu ve stadiu zánětu dásní spočívá v jeho důsledné redukci. Nejčastějším prostředkem je pravidelná a kvalitní domácí péče o chrup, prosté čištění zubů. Proto považujeme za zásadní a stěžejní úkol zubního lékaře pomoci našim pacientům se s touto rolí popasovat. Tedy dát jim dostatek informací a naučit je potřebné dovednosti, aby dokázali pravidelnou domácí péčí redukovat bakteriální biofilm na množství pod hranicí škodlivosti.

Většinou probíhá tato výuka v rámci takzvané „dentální hygieny“, kde lékař poskytne pacientovi nezbytné informace a naučí ho používat potřebné pomůcky, jako je zubní kartáček, mezizubní kartáčky a v nouzi případně zubní nit a její deriváty. Tato iniciální fáze léčby je velmi náročná na schopnosti lékaře, tedy jeho znalosti, schopnost je předat laikům a následně kontrolovat dosažené výsledky. Je evidentní, že v závislosti na schopnostech pacienta si tato fáze vyžádá i nemálo času. Ordinace od ordinace se tato doba liší, přesto se u prvních návštěv pacienta pohybujeme kolem jednoho 60minutového termínu a následné kontroly na 30 až 60 minut v odstupu několika dní. Nejčastěji kontrolujeme první pokroky s odstupem 7 až 10 dní.

To samozřejmě vyžaduje extra návštěvy a je zcela iluzorní myslet si, že kvalitní edukaci pacienta lze stihnout v průběhu běžné preventivní prohlídky, ještě omezené platbou z veřejného pojištění.

V této důležité práci je zubnímu lékaři velkým pomocníkem dentální hygienistka, neboť by měla být schopna zcela převzít tento krok do své kompetence a zubnímu lékaři ušetřit čas, který tak může věnovat sanacím u pacientů, kde se tento první krok nepodařilo včas realizovat.

Přesto však považujeme instruktáž zubní hygieny a kontrolu jejího dodržování za zcela nezastupitelnou v léčbě a prevenci našich pacientů. Není proto možné, aby byla z činnosti zubního lékaře nějakou autoritou zvenčí vyčleněna. Považujeme za velmi nešťastnou praxi, které se v současné době dopouštějí některé zdravotní pojišťovny, kdy příspěvek na zubní hygienu, který v rámci různých kampaní poskytují svým pojištěncům, vážou pouze na práci zubní hygienistky. Jak si pak v podobné situaci má poradit lékař, který dentální hygienistku nemá, nebo má, ale jeho dentální hygienistka (protože jde většinou o mladé dívky) odejde na mateřskou dovolenou? To jako jeho pacienti tento důležitý krok v prevenci a léčbě nebudou absolvovat? Nebo dentální hygienu provede sám a pacienti za to budou potrestáni tím, že na daný příspěvek od ZP nedosáhnou? Jak to máme chápat v kontextu snahy o zlepšení orální situace našich pacientů? Kde je snaha zdravotních pojišťoven zlepšit situaci u svých pojištěnců? A ušetřit si tak následné hrazení mnohem dražších kurativních výkonů?

Pokud mají ZP pocit, že by tento krok byl ze strany zubních lékařů „zneužíván“, tak kontrolních mechanismů na odhalení případné malpraxe mají jistě dostatek.

Naše stanovisko je, že dentální hygienu, jak jsme ji popsali výše, poskytuje zubní lékař i dentální hygienistka stejným způsobem. Jde o nejdůležitější krok prevence a léčby, pokud vezmeme v potaz prospěch pacienta v dlouhodobém horizontu, a není možné to omezovat byrokratickým nařízením, které není ani řádně vysvětleno a zdůvodněno.