Přijměte gratulaci, už třicet let si o sobě více a více rozhodujete sami!

Svoboda není něco, na co je nárok, a ani vám ji nikdo nedá. Svobodu si musíte vybojovat. Třicet let si krůček za krůčkem čeští stomatologové vybojovávají více a více svobody pro sebe a více kvalitní péče pro své pacienty. Legendární je příběh, jak naši otcové-zakladatelé využili příležitost a obnovili lékařské komory (založené roku 1892 a s tradicemi mnoha století) a na poslední chvíli, v noci, precizovali zákon. Velký a historický krok! Ale vlastně jen začátek.

Komora byla pro mnohé cárem papíru se zákonem, o němž nikdo nevěděl, k čemu je (někteří si ji dodnes pletou s odbory nebo s odbornou společností). Mnozí z nás jen naříkali na nový poplatek, který mají každý rok platit. Postupně si ale Komora získávala respekt. Všemocnému státu brala svou aktivitou kompetenci za kompetencí, neboť rychlost a kvalita odborné pospolitosti vždy překoná těžkopádný stát. Zatímco ministři zdravotnictví se měnili s rychlostí, která bere dech, a vlastně nikdy neměli čas na nějakou koncepční práci, naše Komora za 30 let vygenerovala jen tři prezidenty v pozadí jen s pomalu se obměňujícími vedoucími orgány. Kde je dnes stomatologie, tam bude zbytek medicíny a politici snad jednou v budoucnosti...

Mohl bych se nyní dojímat tím, jak neskutečná je změna od subalterních zaměstnanců ústavů národního zdraví – pro mnohé v druhořadé stomatologii – k nejprestižnějšímu oboru (dle poptávky studentů) v Česku s ohromným respektem. To už ale mladé nezajímá. Vyrostli v relativním dostatku a exkluzivní pozici zubních lékařů chápou jako samozřejmost. Na nich bude, aby čeští stomatologové, jedni z nejsvobodnějších na světě, zvládali všechny problémy. Musíme dokázat, že si zasloužíme držet v rukách otěže. Se svobodou přichází i odpovědnost. To je vzkaz do nové dekády Komory.