Lingva franka

Chtěl jsem tam zavítat i proto, že jsem byl jedním z pionýrů placené výuky stomatologie v České republice. Tehdy jsem navrhoval výuku v němčině, kterou by většina učitelů zvládala. Alternativou byla i výuka v ruštině, o kterou byl v 90. letech obrovský zájem a všichni učitelé ji uměli, ale z politických i jiných důvodů zvítězila výuka v angličtině. Tu tehdy z vyučujících neuměl prakticky nikdo a byli jsme všichni tak nějak týden, dva v názvosloví před svými studenty. Výuka ale nijak komerční nebyla, nelišila se od zajetého systému. Prakticky celý ročník jsme „vyhodili“, tvrdou výuku přežil jeden Řek, který se pak stal i díky tomuto drilu profesorem v USA a patří k nejbohatším stomatologům ve své zemi. Ale klientský přístup to fakt nebyl.

Dnes zní jako samozřejmost, že placená výuka v České republice je v angličtině. Naše společnost, která „svrhla jho“ němčiny a postupně ji odstranila jako lingvu franku, jako mezinárodní vědecký jazyk, se zapojila do angličtiny. Kdo dnes v Česku má ambiciózní děti a má prostředky, dává děti na výuku do anglické školky, anglické základní školy a anglického gymnázia s jakousi nadějí, že děti budou studovat možná lépe na anglické paralelce českých škol anebo úplně ideálně na některé prestižní anglosaské univerzitě.

A tak nějak jsme zapomněli, že jedny z nejlepších škol na světě jsou v naprosté blízkosti. Nejlepší univerzity Evropské unie jsou ve městě Mnichov, sesterském to městě Prahy. Velmi vysokou úroveň má vídeňská univerzita, ale i řada zdánlivě lokálních univerzit, jako jsou Drážďany nebo Innsbruck či Rostock. Samozřejmě nemá smysl vůbec diskutovat o dalších německých univerzitách, jako je Berlín anebo Heidelberg. České děti neumí německy, respektive neumí německy tak, aby byly schopny v tomto jazyce studovat, a už vůbec ne tak, aby při přijímacím řízení na bezplatné studium v němčině konkurovaly absolventům z Německa. Proto, když teď říkám, dejte své děti od mala na kvalitní výuku němčiny, otevře se jim svět vesměs bezplatných škol Praze blíže než Ostrava, zní to dnes asi stejně zvláštně, jako kdybych říkal, pošlete děti do Malajsie nebo do Austrálie. Možná ta Austrálie by vzhledem k angličtině zněla mnohem jednodušeji a proveditelněji. Však tam také řada dětí minimálně střední školy studuje. Ale zpátky do vlastně „exotického německého školství“, které aspoň část studentů poznává díky systému Erasmus na krátkodobých pobytech – a co vím, nestěžují si.

O studentech v Kremži

Škola v Kremži se netají tím, že většina studentů je ze Spolkové republiky Německo a nikoli z Rakouska. Jsou to děti, které měly velký zájem o stomatologii, ale prostě nebyly přijaty na zubní lékařství bezplatně na německých univerzitách, protože se pro velký zájem nedostaly. Často jsou velmi motivované, neboť rodiče jsou z oboru. Jak podobné situaci v České republice!

Pokud by si ale někdo myslel, že výuka v Kremži je nějaká „druhořadá“, byl by na velkém omylu. Univerzitě se podařilo dát dohromady velký tým odborníků, kteří pracují buď na plný úvazek, nebo jezdí na jednotlivé části roku vyučovat z elitních škol – od bazální výuky z Berlína a Frankfurtu či Budapešti, po špičkové spolupráce třeba s Cambridge. Dnes už vyučují nejenom stomatologii, ale i všeobecnou medicínu. Studentů stomatologie je 800, výuka trvá šest let. Z toho vidíme, že se jedná o školu, která sama o sobě má počet studentů jenom o trošku nižší než celá ČR dohromady. Pokud bychom vzali počet studentů v jednom ročníku, tak srovnatelně velkou školu v ČR prostě nemáme. Logicky je to rentabilní a snáze se shánějí učitelé než pro 20 či 40 studentů na českých menších školách.

Jiný systém výuky

Systém výuky je naprosto odlišný od našeho. První ročník se věnuje zubnímu lékařství a teoretické obory nastupují až od druhého ročníku. Je to výhodné v tom, že studenti získají skutečnou motivaci, protože už za sebou vidí velký kus práce na fantomech. Zároveň si řada z nich už před započetím teoretických oborů ujasní, zda je stomatologie pro ně ta správná volba, zda je tento obor opravdu naplňuje, zda mají šanci v něm být úspěšní. Je to zajímavý koncept a osobně si myslím, že i hodný následování.

Výuka na fantomech ve specializovaných učebnách, ať už v tzv. malých nebo velkých, se na první pohled podobá té naší. Ovšem vybavení lze srovnat jen s těmi nejlépe vybavenými univerzitami v ČR, ale spíše je lepší.

Za dokonalý považuji naprosto striktní postup: je dané, co v každé hodině musí každý jeden student udělat, a to naprosto exaktně. Čili všichni studenti preparují řekněme trojku vlevo nahoře na fantomu. Pak pracují v laboratoři na zhotovení modelu korunky na svoje preparace, a tak se potýkají s přesností či nepřesností vlastní práce. Postupně se učí práci jak z pohledu lékaře, tak zubního technika i asistence. Každý má laserem označené své nástroje, o které se stará do posledního vrtáčku, a pomáhá jim profesionální centrální sterilizace. Student chápe cenu materiálu a váží si práce asistentů. V závěru studia je čeká sedmdesát dva týdnů souvislé klinické praxe, což je opravdu velké penzum praktických dovedností, které všichni musí mít.

Jakkoli škola postupně roste i publikačně, sama se snaží být „jen“ velmi dobrou školou pro své studenty. Měl jsem zde ale možnost potkat teoretiky, kteří publikovali třeba v časopise Nature už opakovaně. Což zase není úplně běžné ani na našich vědecky orientovaných stomatologických klinikách... Možná je úroveň kremžských teoretiků nižší než na špičkových školách v Mnichově, ale vedle našich univerzit by se řada vyučujících rozhodně publikačně neztratila.

Výchova profesionálů po všech stránkách

Škola v Kremži si klade za cíl vychovat skvěle připravené profesionály, kteří budou plnohodnotně připraveni pro okamžité provádění lékařské praxe. Pokud se někdo z nich stane profesorem prestižní univerzity, jistě to nebude na škodu, ale primární snaha je vychovat kvalitní a úspěšné zubní lékaře. Ta snaha je vidět i v rovině kulturní. Prostředí je plné originálních obrazů neskutečné ceny, budovy mají nádherný design od špičkových architektů. Velký důraz se klade na etiku, na práci v kolektivu, nikdo neodpustí nikomu sebemenší nečistotu na stole, odřené pomůcky či náznak nepořádku – jakkoli si studenti vzdělání platí.

Zajímavý je i způsob péče o učitele, kteří bydlí v kampusu spolu se studenty v bytech či spíše řadových domech, které jim poskytla univerzita. Řada z nich má i možnost hotelů, ubytování v privátech fakulty. Kdyby taková péče byla věnována učitelům v ČR, tzn. že by po dobu přednášek měli zajištěné ubytování, že by při větším úvazku získali byt od univerzity, to všechno by asi vedlo k ještě větší spokojenosti a dostatku učitelů. Na příkladu této školy v Kremži se potvrzuje, že vše není jen otázkou výše platu, ale také prostředí, ve kterém člověk pracuje, a jistého nadšení z toho, co společně se studenty budujeme. To přináší učitelům možná větší uspokojení než jenom částka na kontě.

Škola má i velký systém postgraduálního studia s 1000 studenty, což je mnohem více než na stomatologických klinikách v Česku i Slovensku dohromady.

Závěry z návštěvy

Závěr z návštěvy vidím dvojí. Jedním je šance pro možná méně úspěšné děti u přijímacího řízení na české školy jak ze stomatologických, tak i jiných rodin. Dnes sice některé za úplatu studují na našich univerzitách v angličtině, ale kapacita je omezená. Vystudovat obor, ke kterému lnou, v Rakousku za 180 000 eur (počítáno za šest let studia), to mi nepřijde jako špatná investice, která se navíc nepochybně vrátí. Jenom je třeba tuto variantu zvážit v čase. Asi není možné na poslední chvíli přesedlat z angličtiny do němčiny, ale zřejmě bude dobré, když se děti, které jsou dnes řekněme na začátku gymnázia anebo uprostřed studia na gymnáziu, zaměří i na němčinu. Je to jazyk, který jim nejenom může umožnit studovat špičkové školy zadarmo či za peníze, ale i uplatnit se v blízkých velkých zemích, neboť německy mluví sto milionů lidí v našem bezprostředním okolí.

Druhý podnět může být pro univerzity. Možná někdo přijde na ideu zřízení soukromé vysoké školy v ČR. Ale i kdyby na ni nepřišel, tak navštívit Kremži a podívat se na úplně jiný systém výuky, na jiný systém organizace, na jinou atmosféru ve škole, může být inspirativní. Neříkám, že vše musíme automaticky přebírat, ale je zajímavé vidět v Rakousku model naprosto odlišný od tradiční univerzity nejenom v Praze, ale třeba i ve Vídni, která nám vždycky byla vzorem, byť v posledních letech vzorem spíše vzdáleným. Inspirujme se u nejlepších, není potřeba vše vymýšlet v Česku.

Fotogalerie