Jakkoli Dny české stomatologie přinesly řadu zajímavých čísel a rekordů, nebyl to náš cíl. Jestli něco současnému světu počítačů a sociálních sítí chybí, je to lidský kontakt, komunikace a třeba i polemika. Leč z očí do očí. To vše bylo v Letňanech možné. Nejde jen o ne zcela každodenní možnost dát si na stánku ČSK kávu s ministrem zdravotnictví a třeba mu vyčinit za systém služeb, jak to jedna kolegyně hbitě udělala. V tu chvíli zahraniční delegáti vášnivě diskutovali s prezidentem CED z Bruselu, aby pak tento sdělil, co má na srdci naší vládě. Mnohem více ale bylo roztodivných setkání mezi kolegy, spolužáky, zubními techniky, hygienistkami, obchodníky či zaměstnanci a funkcionáři Komory. A celý tento stomatologický Babylon pak všelijak komunikoval napříč a dokola. Ať už to bylo v reakci na vysoce kvalitní přednášky anebo z čiré radosti z potkávání se na stomatologické megapárty.

Pro mě osobně byla nejpříjemnější řada setkání se spoustou z vás v prostoru komorového stánku. Nejde si jenom psát, je třeba se potkat. Nejvíce jsem si užil, proč to nepřiznat, megapárty, která proběhla v páteční večer. Skvělá hudba, pití, jídlo a lidé všude kolem. A hlavně pocit, že jsme součástí velkého a hrdého oboru, který to někam za těch třicet let od sametové revoluce dotáhl.

Není všechno růžové, ale je to rok od roku lepší a profesionálnější. Celá stomatologie i Pražské dentální dny či Pragodent. Bylo proč slavit.