Své sídlo nalezlo v centru Prahy nedaleko věže Novoměstské radnice v domě zvaném „U Hopfenštoků“ v Hopfenštokově (dnes Navrátilově) ulici. Ta se jmenovala v 15. století Řeznická, neboť nedaleko, v místech současné soudní budovy, stávaly Masné krámy na rohu ulic Spálené a Lazarské. Od poloviny 19. století až do roku 1952 se ulice nazývala Hopfenštokova podle jména majitele barokního domu Josefa Hopfenštoka. Byl to městský fyzik, tedy úředník dbající na hygienickou úroveň města. Než Hopfenštok dům koupil, byl nazýván „U Dejmů“ a proslul vyhlášenou zahradní hospodou.

Radost z otevření zubního ambulatoria měla poněkud hořkou příchuť – získané místnosti byly malé, temné, nedostatečně vybavené a nacházely se v nádvorním traktu budovy, v němž byla i česká poliklinika. Přesto to byl nepochybně úspěch oproti minulosti, kdy František Nessel, který na pražské lékařské fakultě jako první zahájil výuku zubního lékařství v letním semestru roku 1828, přednášel a demonstroval v prostorách všeobecné nemocnice nebo v patologicko-anatomickém ústavu ležícím v její bezprostřední blízkosti.

Dům stál nepochybně na základech již ze 14. století. Karel IV. po založení Nového města pražského dbal, aby jeho plocha byla rychle zastavěna, a stavebníkům nabízel podporu i řadu výhod. V roce 1892 byl dům stavbou barokní architektury, a to patrně velmi honosné, jak lze soudit ze vznosného portálu, který se jediný zachoval dodnes. Ve 30. letech minulého století totiž budova musela ustoupit moderní zástavbě. Architekt projektující současnou novostavbu zachoval původní barokní portál z roku 1710 (obr. 1).

Způsob, jak byl celý portál umístěn v novostavbě, podrobil zdrcující kritice historik umění a architektury Vladimír Novotný. Vítá, že krásný barokní portál, dílo Jana a Ferdinanda Brokoffů, a lev zdobící schodiště byli zachráněni. Portál počítající s osvětlením se skvěle uplatnil na fasádě domu svými dimenzemi i plastickou formou. Avšak z hlavní fronty domů, pro niž byl portál vytvořen, byl v novostavbě odsunut do postranní úzké uličky, vsunut mezi výkladní skříně obchodů, tedy do prostředí, které ho dusí svým nepochopením. Jiné osvětlení, jiný odstup a jiné rozhledy deformují toto dílo, neorganicky připojené na novostavbu. Také plastika lva, umístěná u schodiště v pasáži budovy, se ztrácí v umělém osvětlení tvořícím nemožnou atmosféru pro toto barokní dílo. Plastika portálu vyžaduje kolem sebe určitou volnou plochu, aby mohly dostatečně kontrastovat bohaté linie a světelné modelování. Tak se podařilo toto vzácné sochařské dílo zničit, i když bylo zachráněno (obr. 2, obr. 3).

Jak oprávněné byly stesky lékařů na nedůstojné umístění ambulatoria v chátrající budově, dosvědčuje zpráva uveřejněná v časopise Světozor z 13. listopadu 1903. V článku s názvem „Jak vypadají budovy české univerzity v Praze“ čteme: „První týdny letošního zimního semestru valná část univerzitních posluchačů ve shodě se svými profesory zahájila stávku, vzpírajíc se návštěvám přednášek do té doby, než jim budou vykázány alespoň poněkud slušné a prostorné, hygienicky nezávadné místnosti.“ V tomto článku mezi fotografiemi několika budov vidíme i dům „U Hopfenštoků“.

Hledání podoby zbořeného objektu v archivu Hlavního města Prahy přineslo jen několik fotografií vchodu do domu zachycujících portál s částí fasády, na níž čteme písemné nápisy dokládající využití budovy z konce 19. století. Avšak usilovné pátrání po vzhledu domu přineslo nakonec úspěch – autoři objevili barevný obraz neznámého malíře, na němž je zachycena Novoměstská radniční věž a část Vodičkovy ulice s rohovou jednopatrovou budovou dnes zmizelého domu (obr. 4). V archivu stavebního úřadu městské části Praha 2 jsme nalezli části projektové dokumentace domu, z níž je patrný vzhled a dispozice jednotlivých místností (obr. 5, obr. 6).

Výuku v zubním ambulatoriu zajištovali dva zkušení lékaři – Eduard Nessel a Mořic Baštýř, oba od roku 1883 docenti zubního lékařství.

Eduard Nessel (obr. 7) byl synem Františka Nessela a rád tuto skutečnost připomínal. Ve svém vlastním životopise uchovávaném v jeho osobním spise archivu Univerzity Karlovy uvádí, že své prvé znalosti a praktické zkušenosti získal v ordinaci svého otce, profesora zubního lékařství na vysokých školách pražských. Byl obětavým učitelem a laskavým examinátorem studentů a velkorysým nadřízeným svým asistentům a demonstrátorům. Velmi si zakládal na své takzvané vitální teorii zubního kazu. Vysvětloval, že rozpad zubních tkání vzniká jejich odvápněním při nedostatku vápníku v organismu. Tento deficit vápníku vzniká jeho špatným vstřebáváním z potravy v žaludku při nedostatku kyseliny solné v žaludeční šťávě. Eduard Nessel proto doporučuje jako prevenci zubního kazu co nejvyšší konzumaci kuchyňské soli.

V Almanachu českých lékařů z roku 1913 o Eduardovi Nesselovi čteme: „Jako reprezentant oboru, jehož valná část je uměním, dovedl si uhájit vedle technické zručnosti, která jinde svádí k obchodnímu těžení, čistou tógu nezištné vědy.“

Druhý vyučující Mořic Baštýř (obr. 8) po skončení studia medicíny v Praze zahájil praxi jako praktický lékař v Kunžaku u Kardašovy Řečice v jižních Čechách, pak přesídlil do Ústí nad Labem a posléze přichází do Prahy, kde si otevírá ordinaci jako zubní lékař. Byl aktivní činorodou osobností, již jako medik byl zvolen předsedou Akademického čtenářského spolku, organizace, která navazovala na revoluční Studentskou legii z roku 1848. Tu rakouské úřady rozpustily a na jejího pokračovatele hleděly s krajní nedůvěrou. V Praze se stal Mořic Baštýř členem městského zastupitelstva a jako lékař byl nepochybně velmi váženou a oblíbenou osobností. Jan Neruda věnoval Mořici Baštýřovi jednu črtu ve svých Podobiznách, píše o něm s velkým obdivem k jeho lékařským schopnostem.

V zubním ambulatoriu se oba vyučující střídali. Jeden den Eduard Nessel, druhý den Mořic Baštýř, třetí den opět Eduard Nessel. Spolu s nimi ordinovali ještě dva demonstrátoři. Provádělo se jen nejzákladnější ošetření – extrakce zubů, malé chirurgické výkony, ošetřování zubního kazu výplněmi, nejčastěji cementovými a výjimečně amalgámovými. Ošetření zubními náhradami bylo zahájeno až po roce 1900, kdy byla otevřena jednoduchá technická laboratoř a byly zhotovovány snímatelné náhrady z kaučuku.

Eduard Nessel i Mořic Baštýř měli vlastní přístup k výuce a od studentů očekávali, že přijímají jejich vysvětlení látky – a tak je také zkoušeli.

Výuky v zubním ambulatoriu se ujali jako základu své budoucí akademické dráhy univerzitních profesorů. Po rozdělení pražské univerzity na českou a německou v roce 1882, hned na prvém zasedání profesorského sboru české lékařské fakulty v červnu 1883, byla projednávána žádost Mořice Baštýře o udělení docentury. Byla kladně vyřízena a ještě v průběhu habilitačního řízení stejnou žádost podává také Eduard Nessel. I ta byla doporučena, byla dokonce projednána dříve než žádost Baštýřova. Osobnost profesora Františka Nessela měl profesorský sbor nepochybně v dobré paměti, a tak se stal Eduard Nessel docentem o několik měsíců dříve než Mořic Baštýř.

Eduard Nessel vydává v roce 1882 dva spisky – „Úvaha o ošetřování zubů“ a „Úvaha o extrakcích zubů“. Byla to nepochybně podpora jeho budoucí žádosti o docenturu. Mořic Baštýř v téže době píše příspěvky ze zubního lékařství jako spoluautor „Učebnice obecné patologie a terapie“, kterou plánoval Jan Bohumil Eiselt. Když spis dlouho nevychází, své kapitoly vydává v roce 1884 sám jako učebnici pod názvem „Zubní lékařství“. Zahanbit se nedává ani Eduard Nessel a v roce 1895 vychází jeho „Zubní lékařství“. Soupeření obou mužů ukončila Baštýřova nečekaná nemoc a jeho předčasná smrt.

Eduard Nessel pak stěhuje ambulatorium z domu „U Hopfenštoků“, když získává v roce 1906 větší a příznivější prostory v domě Na Křižovatce ve Viničné ulici číslo 6. Tento dům se uvolnil, když se odstěhovala dětská nemocnice a volné prostory využilo zubní ambulatorium a laryngologické oddělení. Eduard Nessel pak stojí v čele ambulatoria až do svého odchodu na odpočinek. Jeho nástupce Jan Jesenský pak prosazuje, že se zubní ambulatorium mění v roce 1922 na Zubní kliniku, tedy ústav plnohodnotný ostatním klinikám fakulty. Klinika v budově zůstává až do roku 1939.

Fotogalerie